Jako střešní organizace nízkoprahových služeb a terénních programů, které nabízejí sociální služby zejména v oblasti prevence, bychom se rádi podělili o pohled na prevenci „z druhé strany“.
Jde o zamyšlení nad „prevencí“, kterou považujeme za neúčinnou a neefektivní, a tedy nefunkční. Inspirací nám byly konkrétní programy, které však nechceme přímo jmenovat, některé nepocházejí z ČR, přesto se s nimi občas setkáme jako s „dobrou praxí“ i v tuzemsku. Stále také ještě narážíme na existující stereotypy o sociální práci a pomoci.
Text se soustředí zejména na terénní formu poskytování sociálních služeb, ale je platný i v případě kamenných zařízení.
Nesystematická neboli náhodná prevence
Do terénu vycházíme občas, vybíráme náhodně místa a nezaznamenáváme si, co vidíme, proto to ani nevyhodnocujeme, s daty nepracujeme. Ale terénní službu „máme“!
Prevence je mravenčí práce, každodenní rutina, při které si zachovávám schopnost vnímat detail, odlišnost, změnu. Používáme také dlouhodobě kultivovanou intuici podpořenou zkušeností a odborností, kterou stále pěstujeme. Znalost lokality, jejích potřeb, specifik a potřeb jednotlivých klientů vyplývá z monitoringu terénu, kontaktů a jejich zaznamenávání.
Nemožné ihned, zázraky do tří dnů
Nabízíme rychlé a jednoduché řešení! Zbavíme lokalitu problémů, zajistíme klid a bezpečí pro vaše občany.
Výsledky preventivní práce nejsou vidět v řádu dnů, měsíců, ale jak jsme byli poučeni kolegy ze zemí, kde má streetwork více než 30letou tradici, v řádu minimálně deseti let. Říkejme to s plnou odpovědností a neslibujme nemožné. Važme si politiků, kteří podporují prevenci, ačkoli jejich volební období trvá jen 4 roky! Nevzdávejme se a přesvědčujme je, že prevence je investicí pro obce, města, kraje, pro veřejné zdraví. Prevence funguje v dlouhodobých horizontech, investice do ní se pak vrátí mnohosetnásobně!
Nedostupná či „výběrová“ prevence
Nabízíme prevenci jen někomu, například jen tomu, kdo si pro ni přijde. Nepomáháme těm, kteří o pomoc „nestojí“ – buď neposlechnou našich rad a doporučení, někdy i opakovaně, anebo na nás vůbec nereagují. Nejde jim pomáhat. A co teprve ti, kteří si svou situaci „zavinili sami“! Těm by bylo nespravedlivé pomáhat.
Takové praktiky jsou nejen neefektivní, ale také neetické a zejména nezákonné. Služba musí být poskytnuta všem bez rozdílu a připomeňme si, že prevenci musíme dostat i k těm, kteří ji nevyhledají sami, a to z různých důvodů. Proto realizujeme depistáže, monitoring a aktivní vyhledávání a oslovování klientů. Prevence se (finančně, sociálně i psychologicky) vyplatí. Prevenci je důležité dostat k těm nejzranitelnějším skupinám, často uzavřeným, odmítavým, kde musíme využívat kreativitu, respekt k odlišnostem a pěstovat svou trpělivost.
Expertní a paternalistická
Jsme odborníci na životy jiných, víme, co klienti mají dělat, jak svou situaci vyřešit a dáváme jim odborné rady. Že jim klienti nerozumí, nebo je nedokážou přijmout, není náš problém.
Zvláště nevyžádané, ale někdy i vyžádané rady nemívají kýžený efekt. Prevence má pomoci změnit postoj klienta, motivovat jej ke změně, a zejména ho zkompetentňovat, pomáhat mu přebírat zodpovědnost za svůj život. Prevence vyžaduje značnou míru empatie, respektu k hodnotám a životnímu stylu klienta a partnerský přístup ke klientovi. To vše se například projeví i přizpůsobením se jazyku, formě komunikace, volbou.
Neinteraktivní, jednosměrná
Máme pro klienty tištěné materiály, informační letáky, kde najdou vše… Na internetu pak máme navíc ještě videa, která promítáme i v našich zařízeních. Bezpochyby tak klienti dostanou všechny potřebné informace, navíc v atraktivní podobě.
Bez zpětné vazby, diskuse, ověřování si, jak adresát prevence informaci přijal, nemůžeme být úspěšní. Práce na postojích jednotlivců a skupin probíhá v interakci s nimi. Naše odbornost spočívá v kontaktu, nikoli v množství informací, které klient pasivně přijme.
Izolovaná a bez sítě
Do terénu vyrážíme pravidelně, vyhledáváme klienty, oslovujeme je, děláme pro ně první poslední. Co ve finále zmůžeme, když jsme na to sami? Klienti mají řadu dalších problémů, které my za ně tady nevyřešíme.
Bez spolupráce s dalšími sociálními službami a dalšími institucemi, především veřejné správy jako OSPOD, kurátor, zdravotnické zařízení, a někdy i s okolím klienta, s rodinou a školou, zmůžeme jen velmi málo. Posun a změna v přístupu klienta často odvisí od toho, jak vyjednáváme a rozpohybováváme další kolečka složitého stroje. Naše služba je součástí systému pomoci. Pokud tento systém u nás nefunguje, jsme iniciátoři jeho vzniku.
Bez kontextu
Pomohu jednotlivci, rodině, víc nedokážu. Víc musí někdo jiný, asi politici.
My ale chceme od prevence víc! Chceme advocacy. Chceme prosazování práv jednotlivce i skupiny klientů. Bez toho je sociální práce vyčerpávající, nekonečná a plná pocitů zmaru. Aby politici byli aktivní, musíme říkat, co a jak je potřeba, spolupracujme, ptejme se, informujme o tom, co děláme, pro koho a proč to děláme.
Proč se některé přešlapy v preventivních aktivitách stále dějí? Může jít o snahu obstát v “konkurenci” s dalšími poskytovateli, udržet se ve spolupráci s daným městem, obcí či městskou částí, nebo jen pod vlivem manažerské logicky rychlé efektivity, která proniká už také i do tohoto oboru – v tomto případě je to však spíše na škodu.
A tak závěrem… sledujme kontext, souvislosti, pracujme s informacemi, předávejme je dál a nenechávejme se odbýt.
Jakou prevenci pokládáte za neúčinnou vy?
Martina Zikmundová,
ředitelka České asociace streetwork
