Zakladatelky spolku Nevypusť duši Marie Salomonová a Tereza Růžičková studovaly experimentální psychologii ve Velké Británii. Inspirací k založení prvotního projektu jim byl tamější přístup k psychice a otevřenost k tématu duševního zdraví. Obě dámy mají osobní zkušenost s duševním onemocněním a shodují se na tom, že v České republice zcela chybí prevence. Organizace funguje od roku 2015, kdy začala jako informační kampaň, která se vyvinula v organizaci až následně do zapsaného spolku. Společně s multidisciplinárním týmem a velkým počtem dobrovolníků učí lidi, jak pečovat o vlastní duševní zdraví. Šíří důležité kontakty první pomoci, připravují workshopy a propagují osvětu duševního zdraví.
Jste nezisková organizace, která se zaměřuje na osvětu duševního zdraví, jaké jsou vaše hlavní vize a cíle?
Máme tři hlavní pilíře. Osvětu – přejeme si, aby konverzace o duševním zdraví byla součástí běžného života. Je totiž stejně důležité, jako zdraví fyzické. Proto se o něm nebojíme mluvit otevřeně a bez předsudků, proto sdílíme osobní příběhy. Zároveň šíříme tzv. evidence based (založené na důkazech) informace a boříme mýty, kterými je toto téma opředeno. Záleží nám na tom, aby duševní nemoci nebyly stigmatizované
Prevenci – už děti na základní škole by měly vědět, jak se o své duševní zdraví správně starat. Zdravá psychohygiena má být součástí našeho života, stejně jako třeba čištění zubů. Proto přinášíme prevenci do škol, ukazujeme, jak pečovat o psychické zdraví, a edukujeme na tomto poli studenty a učitele, ale také dospělé ve firmách a dalších organizacích.
Pomoc – každý by měl vědět, kam se obrátit v případě duševních obtíží, stejně jako ví, kam jít se zlomenou rukou. Ukazujeme, kde hledat pomoc a co od ní čekat. Pracujeme také na tom, aby se nikdo nebál pomoci člověku, který prožívá duševní obtíže, a věděl, jak mu být oporou.
Chceme podporovat také práva uživatelů psychiatrické péče a usilujeme o systémovou změnu, spolupracujeme na Reformě péče o duševní zdraví a aktivně se zapojujeme do uživatelského hnutí.
Na jaké cílové skupiny cílíte?
Na všechny, muže i ženy, jakéhokoliv věku, kdekoliv z ČR, bez ohledu na zaměstnání či další faktory. Protože duševní zdraví má každý z nás. Je ale jasné, že ještě ne všichni si to uvědomují. A na tom, aby se to změnilo, právě pracujeme. Nejčastěji se ale zaměřujeme na středoškoláky a učitele 2. stupně ZŠ a SŠ.
S jakými odborníky konkrétně spolupracujete?
Záštitu našemu středoškolskému programu udělil v roce 2017 náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní péči. Dále spolupracujeme s lékaři kliniky dětské psychiatrie FN Motol, s Centrem Anabell, pacientskými organizacemi a dalšími odborníky.
Vaší hlavní činností je duševní zdravověda pro středoškolské studenty. Jak konkrétně vaše práce vypadá?
Na začátku byla dlouhá rešerše a příprava metodiky, pilotní kurzy a opravdu mnoho hodin strávených zlepšováním workshopu Duševní zdravověda pro středoškoláky. Nyní už máme pevnou podobu tohoto programu, kterou v této formě podporují i naši donoři a jezdíme s nimi po školách. Úpravy pořád děláme, protože se všechno vyvíjí, ale v menším měřítku. A samotná praxe je taková, že projektová manažerka domlouvá spolupráci se školami, koordinátorka domlouvá lektory a ty pak po dvojicích jezdí do škol, kde se studenty mají workshop na 5 vyučovacích hodin. V něm se věnujeme faktům a mýtům o duševním zdraví a nemocech, hlavním principům duševní hygieny, jak o sebe pečovat, jak zvládat stres (a to včetně relaxačních technik, které si přímo mohou studenti vyzkoušet) nebo kam se obracet v případě nouze naší nebo našeho blízkého. Do mnoha škol se vracíme každý rok – např. vždy pro všechny první ročníky.
Zaměřujete se také na duševní hygienu učitelů na středních školách a 2. stupni ZŠ. Co učitelé prvního stupně, plánujete pro ně také něco?
Uvědomujeme si, že takový kurz potřebují všichni učitelé, a nevylučujeme, že v budoucnu ho budeme nabízet. Momentálně na jeho přípravu a realizaci nemáme personální ani finanční kapacity. Část psychohygieny pro učitele je sice pro oba stupně stejná, část, která se týká duševního zdraví dětí, se ale podstatně liší – studenti na prvním stupni mají často jiné problémy než ti na druhém. Zatím se věnujeme 2. stupni a SŠ, protože na ně máme skvělé metodiky a rozumíme jim.
Organizujete také akce pro veřejnost a firemní workshopy. Jak na téma duševního zdraví reaguje laická veřejnost?
Velmi dobře a jsme tomu rádi. Naprosto největší zájem je o workshopy s názvem Základy duševní resuscitace, která je vlastně o tom, jak poskytnout první pomoc blízkému, který se potýká s duševními obtížemi, a samozřejmě i jak se starat sám o sebe. Zájem je ale i o základy zdravé psychohygieny nebo o sdílení osobních příběhů v rámci formátu #TrueStory. Ten pořádáme ve spolupráci se Skautským institutem v Praze, ale tento rok kvůli koronavirové krizi v této sérii budeme pokračovat až od podzimu 2020.
V boření mýtů se vám daří na vlastním YouTube kanále, fungujete velmi dobře na Facebooku a Instagramu. Máte v plánu osvětu rozšiřovat na další sociální sítě a mimo tento virtuální svět?
Ukazuje se, že bez fanouškovské základny na Facebooku a Instagramu bychom byli ztracení, ale další sociální sítě neplánujeme. YouTube je skvělý na delší videa anebo na livestreamy v době webinářů, které během pandemie hojně využíváme. Dává nám smysl i Twitter, ale zatím ho moc nestíháme. TikTok je skvělý z hlediska věku jeho uživatelů, ale na takový druh obsahu zatím nejsme připraveni. Mimo virtuální svět fungujeme skvěle, naše přednášky i workshopy jsou standardně vždy tváří v tvář a to asi žádný virtuální svět nenahradí. I když… třeba díky virtuálnímu světu si nás lidé pozvou.
Jakou máte zpětnou vazbu a výsledky vaší práce?
Zpětná vazba je opravdu skvělá, a to jak od dospělých, tak od studentů. Feedback jako „Podpořili jste mě v návštěvě a vyhledání odborné pomoci,“ „Příběh o úzkostné poruše mi pomohl v tom, že vím, že se nesmím vzdávat,“ nebo „Otevřené, upřímné a praktické, nikoliv od stolu. Oceňuji ukázky na příkladech a předávání konkrétních zkušeností z praxe,“ nám ukazuje, že to, co děláme, má smysl. Odhadujeme, že díky nám v posledních dvou letech přes 100 dětí vyhledalo pomoc odborníka, a to je pro nás velmi důležité.
Začínali jste v roce 2015 jako studentský projekt, nyní je váš tým složen z odborníků z oblasti psychologů, lékařů, neurovědců, sociálních pracovníků a studentů z těchto oborů. Kam jako organizace směřujete do budoucna?
Určitě chceme růst, ale pomalu, aby to nebylo na úkor kvality. Pořád chceme vědět, kdo je součástí týmů, znát své kolegy. Předmětem naší činnosti budou i nadále programy o duševním zdraví – možná jich bude časem víc. Jak jsem zmiňovala na začátku, důležitá je pro nás participace na systémové změně a podpora práv uživatelů péče. Protože v praxi se bude pomalu pracovat v multidisciplinárních týmech, chceme, aby si to naši lektoři vyzkoušeli a my jim tak poskytli smysluplnou praxi, která jim nastíní život po škole. I nadále chceme otevřeně a bez předsudků mluvit o duševním zdraví a co nejvíce lidem ukázat, jak o něj pečovat.
Konkrétně k práci sociálních pracovníků, jaká je jejich náplň práce?
Například dvě sociální pracovnice, které mají za sebou psychoterapeutický výcvik, poskytují našim lektorům pravidelnou supervizi. Dále máme studenty sociální práce v našem lektorském týmu, ti jako lektoři jezdí zejména do škol a provádějí studenty preventivními programy.
Máte na závěr nějaká doporučení, jak mluvit o duševním zdraví?
Jako první je důležité najít odvahu na toto téma mluvit. Víme, že to občas není snadné, ale je to důležité, a čím víc lidí o něm bude mluvit, tím dřív se to stane normou, jako je tomu např. ve Velké Británii. Neméně podstatné jsou i ověřené informace, když o duševním zdraví mluvíme. Mnoho z nich mohou zájemci najít na naší stránce www.nevypustdusi.cz.
Michaela Horváthová,
redaktorka časopisu Sociální práce
