V průběhu dvacátého století prošla česká společnost výraznými demografickými a sociálními změnami. V tomto období pokračují společenské procesy, které byly nastartovány ve stoletích předchozích. Nástup tzv. moderní doby je úzce spjatý s rozvojem průmyslu a s tím souvisejícím rozrůstáním městské zástavby (procesy industrializace a urbanizace). Průmyslová společnost potřebuje dostatek pracovní síly a s tímto požadavkem souvisí proces migrace obyvatel do měst. Lidé z vesnic se v produktivním věku stále častěji stěhují do měst, ve kterých si zakládají své nové rodiny a domácnosti. Tradiční pojetí vícegenerační rodiny je postupně revidováno a tento model se stává stále méně častým. V tomto období dochází i k částečné sekularizaci společnosti, tento trend graduje především v druhé polovině dvacátého století. Nelze však opominout ani zvyšování kvality zdravotní péče a rozvoj státního sociálního systému, který se snaží částečně některé funkce tradiční rodiny nahradit. Tyto trendy je dobré mít na paměti, pokud se chceme zamýšlet nad situací dnešních seniorů a možnostech podpory péče o ně.
Česká společnost a stáří
Historici, demografové a sociologové konstatují, že česká společnost stárne. Například historička Milena Lenderová poukazuje na skutečnost, že v roce 1910 bylo v českých zemích pouze 9 % obyvatelstva starších šedesáti let, v roce 1950 do této věkové kategorie spadalo 11,8 % a v roce 1995 již 18 % populace. Tento trend pokračuje i na začátku 21. století. Podle sčítání lidu v roce 2001 tvořili lidé starší 65 let 14 % (1,4 mil.) z celkového počtu obyvatel, v roce 2011 příslušníci této věkové kategorie tvořili již 16 % (1,6 mil.) z celkové populace. I ostatní statistické ukazatele tento trend potvrzují. Zvyšuje se průměrný věk populace (v současné době je to přibližně 42 let) i tzv. střední délka života neboli naděje na dožití. Tento ukazatel je v porovnání se začátkem dvacátého století vyšší přibližně o třicet let.
Vyšší počet seniorů a s tím související delší průměrná doba života se projevuje i v trendech a agendách současné medicíny a sociální práce. V souvislosti s demografickými změnami a lepší medicínskou diagnostikou dochází k poměrně zásadnímu nárůstu nemocí, které se stářím souvisejí. Česká alzheimerovská společnost poukazuje na trend vzrůstajícího počtu osob, kterým byla diagnostikována demence. Zatímco v 60. letech žilo na území dnešní ČR přibližně 49 až 55 tisíc lidí s touto formou nemoci, v roce 1989 to bylo odhadem 73 až 81 tisíc lidí, v roce 2000 se tento počet pohyboval mezi 89 až 98 tisíci. V současné době (přibližný odhad pro rok 2015) počet lidí s demencí přesahuje 150 tisíc a podle odhadů některých studií by toto číslo v roce 2050 mohlo být vyšší než 380 tisíc lidí.
Tento trend může výrazným způsobem do budoucna ovlivnit agendu nejen pobytových institucí, ale i práci samotných rodin, které o své blízké pečují v jejich domácím prostředí, popřípadě i organizací, které se snaží tyto rodiny podporovat.
Společenské aspekty stárnutí populace
Nemění se však pouze demografické údaje a medicínské ukazatele. Mnozí autoři poukazují i na proměny pohledu na stáří v průběhu doby. Sociolog Anthony Giddens například hovoří o tom, že v současné době mají staří lidé méně významné postavení, než tomu bylo v minulosti. Zatímco ve společnosti tradiční bylo na stáří pohlíženo jako na období moudrosti a zkušenosti, v dnešní době je tento způsob nahlížení patrný méně často. V dnešní rychlé, měnící se a na výkon často orientované společnosti již nejsou zkušenosti stáří příliš oceňovány, spíše je na tuto životní etapu nahlíženo pohledem pomalosti, zastaralosti názorů a nízké schopnosti porozumět dnešnímu světu.
Instituce zdravotní péče a pobytových sociálních služeb mnohdy zabezpečují staré lidi v posledních fázích jejich života. Zatímco v minulosti byl v rodinách častější prožitek přítomné nemoci, stáří i smrti, dnes se tyto aspekty z našich životů vytrácejí a mnohdy zůstávají za zdmi pobytových a zdravotních zařízení.
V dnešní době je pro mnohé rodiny náročné a někdy i nemožné starat se o svého rodinného příslušníka v nemoci či ve stáří v jeho domácím prostředí. Je však velice pozitivní, že se tuto náročnou situaci snaží některé organizace co nejvíce usnadnit a ulehčit. Rodinám, které se pro cestu péče o své blízké v domácím prostředí rozhodly, může podpora ze strany terénních i ambulantních sociálních a zdravotních služeb výrazně pomoci.
Při přemýšlení o možnostech a podobách podpory konceptu sdílené péče však není dobře možné vycházet „pouze“ ze zobecňujících informací o stárnutí populace, institucionalizace pobytových služeb nebo o trendech ve zdravotnické diagnostice. Jistě je vhodné se zamyslet nad lokálními specifiky regionu, kde daná organizace působí, v kontextu jakých místních vztahů a tradic se nachází, kdo ji podporuje a pro koho tady vlastně je.
Region Hornovsacka je „jiný“ hned v několika ohledech. Jedná se o hornatou oblast při hranicích se Slovenskou republikou. Některá horská údolí jsou v zimě přístupná jen s obtížemi a život v chalupách může být přes zimu značně náročný. Samozřejmě zde žijí lidé i v centrech obcí, ale počet obyvatel, kteří bydlí na méně přístupných a odloučených místech, je stále poměrně vysoký.
Lidé často dojíždějí do škol a za prací, někdo do Vsetína, jiní však i do vzdálenějších míst České republiky. Někteří se již zpět na Hornovsacko nevrací, a tak mnohdy zůstávají v horských chalupách jen staří lidé.
Opominout nelze ani vyšší míru religiozity, která je ostatně pro mnohé oblasti na Moravě o něco typičtější než pro oblasti v Čechách. Podobně i mnohé tradice jsou zde silnější a stále živé.
To vše jsou fenomény, které významným způsobem ovlivňují působnost a způsob práce Charity Nový Hrozenkov. A od začátku jejího působení spoluvytvářejí i její podobu a principy fungování.
Použité zdroje
ČAS. 2016. Zpráva o stavu demence 2016 [online]. Praha: Česká alzheimerovská společnost, o. p. s. [23. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/res/archive/004/000480.pdf?seek=1492589048
ČSÚ. 2013. Senioři v číslech [online]. Praha: Český statistický úřad. [23. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2015/03/seniori-v-cislech/
ČSÚ. 2015. Naděje dožití a průměrný věk [online]. Praha: Český statistický úřad. [23. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2015/03/nadeje-doziti-a-prumerny-vek/
ČSÚ. 2016. Obyvatel České republiky přibylo [online]. Praha: Český statistický úřad. [23. 12. 2017]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatel-ceske-republiky-pribylo
GIDDENS, A. 2001. Sociologie. Praha: Argo.
LENDEROVÁ, M., JIRÁNEK, T., MACKOVÁ, M. 2009. Z dějin české každodennosti. Praha: Karolinum.
