Ve dnech 6. a 7. května 2014 se konal seminář Participace a spolupracující přístup při práci s ohroženými dětmi a rodinami. Cílem semináře bylo přinést mezi odbornou veřejnost v ČR příklady dobré praxe a inspirativní přístupy k práci s ohroženými dětmi a rodinami ze Švýcarska. Seminář se realizoval v rámci sub-projekt PF 134 „Inovace služeb a metod práce s ohroženými dětmi a rodinami: nové přístupy a příklady dobré praxe ve Švýcarsku“, podpořený z Fondu Partnerství v rámci programu švýcarsko-české spolupráce.
Organizátorem semináře (jakožto realizátorem sub-projektu) je Česko-britská o.p.s. Na semináři a odpoledních workshopech vystoupili spolu s českými odborníky a členy projektového týmu zahraniční odborníci a kolegové z partnerské organizace IDE (Institut International des Droits de l´Enfant) ve Švýcarsku: Jean Zermatten, Renate Winter a Rolf Widmer.
Uplatňování participace a nejlepšího zájmu dítěte na úrovni systému a institucí
První den semináře byl věnován otázkám uplatňování participace a nejlepšího zájmu dítěte na úrovni systému a institucí. V úvodním příspěvku dopolední části „Nejlepší zájmy dítěte, praktické otázky“ diskutoval Jean Zermatten otázky, které plynou z teoretického a právního rámce daného Úmluvou o právech dítěte a jsou spojené s uplatňováním nejlepších zájmů dítěte v oblasti ochrany dětí a mládeže. Účastníci semináře tak měli jedinečnou příležitost setkat se a diskutovat s předním odborníkem k této tématice. Mnozí posluchači pak také využili příležitosti zúčastnit se také odpoledního workshopu, na kterém se Jean Zermatten podělil o případovou studii k tématu nejlepších zájmů dítěte. Pan Zermatten je zakladatelem a ředitelem Mezinárodního institutu pro práva dítěte v Sionu ve Švýcarsku (Institut International des Droits de l´Enfant). Od roku 2005 do roku 2013 působil ve funkci místopředsedy a poté předsedy Výboru OSN pro práva dítěte podle Úmluvy o právech dítěte v Ženevě. Je držitelem čestného titulu Doctor honoris causa z University ve Fribourgu.
Svým entuziasmem a osobní angažovaností ve věci obhajoby práv dětí strhla pozornost všech posluchačů Renate Winter. Ve svém příspěvku „Participace dítěte v soudnictví“ paní Winter představila angažovanou soudní praxi ve prospěch práv dítěte a mnohá dilemata, které musí právní systém v případech ochrany práv ohrožených dětí řešit. Renate Winter je zakladatelkou švýcarského Mezinárodního institutu pro práva dítěte společně s Jeanem Zermattenem. Od roku 2012 je členkou výboru OSN pro práva dítěte za Rakousko. Od roku 2000 do roku 2002 působila jako mezinárodní soudkyně OSN pro misi v Kosovu, od roku 2002 jako soudkyně odvolacího senátu Zvláštního soudu pro Sierru Leone, poté dva roky pracovala jako předsedkyně Zvláštního soudu pro Sierru Leone. Tyto bohaté zkušenosti Renate Winter byly hlubokým zdrojem ponaučení a porozumění, které si mohli posluchači odnést nejen z dopoledního příspěvku, ale také z jejího odpoledního worshopu. Na tomto workshopu se Renate Winter spolu s účastníky věnovala rozboru konkrétních případů participace dítěte v soudnictví.
Třetím řečníkem dopolední části semináře byl Rolf Widmer. Ve své prezentaci „Quality For Children: Standardy kvality v náhradní péči o děti“ představil jedinečný mezinárodní projekt, jehož výsledkem jsou standardy kvality v náhradní péči o děti, uplatňované kromě Švýcarska také v řadě dalších Evropských zemí. Zajímavé je, že na tvorbě těchto standardů se kromě odborníků podílely samotné děti, které prošly náhradní péčí. Rolf Widmer sám je jedním z iniciátorů, tvůrců a propagátorů toho jedinečného dokumentu. Je zakladatelem sdružení pěstounských rodin TIPITI ve Švýcarsku (1975), prezidentem švýcarské pobočky FICE (Federation International) hájící práva dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, dětí v riziku a mladých lidí žijících v institucích nebo v pěstounských rodinách, konzultantem pro sociální otázky zemí bývalé Jugoslávie (od roku 1997), ředitelem ISS (International Social Services) v Ženevě. Tato organizace poskytuje pomoc na nadnárodní úrovni dětem a jejich rodinám, které čelí sociálním a právním problémům. Od roku 2001 pan Widmer spolupracuje se švýcarskou vládou v otázkách řešení problematiky azylantů, (vzdělávání, zaměstnání, děti bez doprovodu), je také konzultantem UNICEF. Také s tímto excelentním odborníkem a jedinečným inovátorem práce s ohroženými dětmi se mohli účastníci semináře podruhé setkat na jeho odpoledním workshopu „Participace dětí v instituci a v pěstounské rodině“. Díky skupinovým aktivitám i společné diskusi se mohli zájemci dostat hlouběji k tématice participace dětí v náhradní péči a odnést si sebou řadu nápadů pro inovaci práce s dětmi ve vlastních organizacích.
Po obědě, který byl nabídnut účastníkům formou bufetu v příjemném prostředí místní kavárny Romského muzea, následovala odpolední část prvního dne semináře. Odpoledne bylo věnováno volitelným workshopům. Účastníci se mohli zapsat do jednoho z paralelně běžících workshopů; kromě již zmiňovaných workshopů Jeana Zermatena, Renate Winter a Rolfa Widmera byl v nabídce také workshop pod vedením doktorky Jitky Navrátilové. Paní Navrátilová je odbornou asistentkou na katedře sociální politiky a sociální práce FSS MU v Brně a výzkumně se v poslední době angažuje v oblasti podpory sociálního fungování ohrožených rodin s dětmi. Rovněž se prakticky zabývá podporou rodičovských kompetencí v zájmu zajištění co nejlepší péče pro dítě a vede neziskovou organizaci Klíč pro rodinu, zabývající se podporou soudržnosti rodin s dětmi. Svou odbornou erudici, ale i zkušenosti nabité v průběhu studijní cesty po Švýcarsku, organizované v únoru letošního roku švýcarskými partnery rámcového sub-projektu, zúročila Jitka Navrátilová ve workshopu na téma „Jak nalézt v problémech klientů jejich silné stránky?“. Spolu s účastníky svého workshopu pak diskutovala možnosti úkolově orientovaného přístupu z perspektivy silných stránek klientů, jehož praktické rozšířené využití v sociální práci mohla pozorovat také spolu s ostatními členy českého týmu sub-projektu v průběhu únorové studijní cesty po Švýcarsku.
Dlužno říci, že všechny nabízené workshopy našly mezi stovkou účastníků prvního dne semináře své zaujaté zájemce a již první den dostali organizátoři od účastníků řadu pozitivních ohlasů.
Participace v sociální práci, participativní metody a příklady dobré praxe
Středa 7.5.,druhý den semináře, byla věnována tématu participace v sociální práci a participativním metodám a příkladům dobré praxe při práci s ohroženými dětmi a rodinami ze Švýcarska. Stejně jako první den, zazněly dopolední hlavní seminární prezentace a odpoledne následovaly volitelné paralelní workshopy. Také druhý den semináře se těšil velkému zájmu účastníků, kterých přišlo 103.
Dopolední část otevřel pozoruhodný příspěvek profesora Libora Musila, „Orientace člověka v nesnázích v procesu pomoci ve věku situačních řešení“. Libor Musil, profesor Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a zakladatel zdejší katedry sociální politiky a sociální práce, se zamýšlel nad současnými společenskými kontexty významu sociální práce a role sociálních pracovníků v procesu pomoci klientovi v nesnázích. Sociální práce v současném kontextu postmodernity stojí na modelu, v němž participace klienta v situačním vyjednávání problému/pomoci je důležitým předpokladem porozumění a tedy úspěchu procesu pomoci klientovi v nesnázích. Musilovo zdůraznění současného postmoderního společenského kontextu, zvýznamňujícího klientovu participaci v procesu pomoci, otevřelo perspektivu, na níž navazovaly i další příspěvky tohoto dne.
Pavel Navrátil, docent katedry sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a specialista na sociální práci, supervizi a metody zvyšování kvality standardů práce s ohroženými dětmi, přednesl inspirativní příspěvek „Participace a standardy kvality péče v sociálních službách pro ohrožené rodiny“. Ve své prezentaci se Pavel Navrátil opíral o zkušenost s návštěvy ve švýcarském dětském domově Riederenholz a zajímavým způsoben rozvíjel téma participace dětí při poskytování, rozvoji a evaluaci sociálních služeb a organizace.
Třetí příspěvek toho dne se zaměřil na otázku, jak vytvářet prostor pro participaci dětí v pěstounské péči. Igor Nosál, sociolog a psychoterapeut, který se věnuje doprovázení a vzdělávání pěstounských rodiny v občanském sdružení Trialog a práci s ohroženými dětmi v brněnském Klokánku FOD, se zamýšlel nad důležitostí doprovázení pěstounských rodin a nad otázkou, jak přitom vytvářet prostor pro participaci dětí v pěstounské péči. Svou inspiraci si přinesl zejména ze setkání s partnerskou švýcarskou organizací TIPITI, která se věnuje doprovázení a práci s pěstounskými rodinami. Jako užitečný nástroj přinesený ze švýcarské zkušenosti byla v prezentaci představena „stavebnice participace“, jakýsi metodický návod vytvořený švýcarskými autory pro ty, kdo se chtějí vydat na neznámou a dobrodružnou cestu k větší participaci dětí a mladistvých.
Také druhý den semináře měli účastníci příležitost slyšet vzácné švýcarské hosty. Jean Zermatten přinesl ve své prezentaci zajímavé příklady dobré praxe ze Švýcarska – příklady uplatňování nejlepších zájmů dítěte ve švýcarském civilním právu. Rolf Widmer prezentoval pozoruhodné téma „Citlivé otázky umisťování dětí mimo rodinu“, v němž se opět jako spojující nit celého semináře vynořovala důležitost respektující spoluúčasti (participace) dětí.
Práce ve workshopech
Odpolední část druhého dne byla opět vyhrazena práci ve workshopech. Účastníci si volili z nabídky čtyř workshopů: Rolf Widmer vedl worshop „Pěstounská péče, příprava a plánování odchodu dětí z pěstounských rodin, pobytových zařízení nebo krizových center“. Simona Venclíková, která pracuje jako lékař-psychiatr na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v Brně a je soudní znalkyní v odvětví psychiatrie, se ve svém worshopu věnovala otázce podpory pěstounů, u kterých se v souvislosti s výkonem pěstounské péče manifestují psychické problémy. Pavel Navrátil nabídl workshop, který se zabýval perspektivou silných stránek v sociální práci. Konečně workshop, který se zabýval možnostmi a uplatněním „na řešení zaměřeného přístupu“ při práci s ohroženými rodinami vedli Igor Nosál a Eva Janíčková, která pracuje jako mediátorka a vedoucí Pobočky FOD Brno.
Co říci závěrem? Podle ohlasů účastníků i přednášejících to byly nejen příjemné, ale i užitečné dva dny. A co oceňovali a vzkazovali sami účastníci semináře?
…zajímavá témata a přednášející, příjemná atmosféra, profesionalitu, srozumitelnost, odbornost, angažovanost Renate Winter, optimismus pořadatelů, „doufám v široký dopad na veřejnost“, pracovní nasazení, workshop, praktické zkušenosti, citlivý přístup přednášejících, účast zahraničních hostů – jejich názory a zkušenosti, respekt k dětem a jejich právům, možnost srovnání pěstounské péče u nás a v zahraničí, profesionalitu přednášejících, možnost využít tištěnou prezentaci, pěkně připravené podklady přednášejících a zpracování prezentací, praktické situace na workshopech, náměty k participaci, pestrost témat, odbornost přednášejících, nadšení pro práci i vystoupení u přednášejících, výbornou paní překladatelku, kvalitu přednášejících a dosah seminářů, množství podnětů, mezinárodní a multioborový pohled na práci s dětmi, krásné spojení praxe a teorie, možnost pohovořit se zajímavými účastníky i mimo přednášky a sál, možnost nahlédnout do praxe v zahraničí, možnost vyslechnout si mnoho pohledů na jednu věc, ochotu řešit problémy…
Bylo to snad pro tu naléhavost tématiky a pestrost příspěvků, snad pro to příjemné prostředí v brněnském Romském muzeu, či snad kvůli vnímavému a angažovanému publiku nebo pro skvělou organizační práci a péči pořádající Česko-britské o.p.s.? Určitě to vše hrálo spolu.
Hlavně se však těším z toho, co si účastníci semináře odnesli domů či do práce. Vzkázali nám to, když odpovídali na otázku jak obohatí poznatky získané na semináři Vaši práci:
…k osobnímu zamyšlení, k bakalářské práci, k získání většího nadhledu, k obohacení mých dosavadních vědomostí, impuls k další práci, budu o semináři diskutovat s kolegy, budu více myslet na děti a jejich práva, k poučení do života (soukromého i pracovního), v praxi, budu u okolí víc hledat silné stránky osobnosti, budu dál předávat získané vědomosti orgánům a institucím, plno nových zajímavých kontaktů a navázání spolupráce, obohacení dosavadních vědomostí, motivace k další práci, objasnila jsem si některé body z participace, kterým jsem nerozuměla, provedeme změny v naší neziskové organizaci, budeme víc naslouchat dětem, uvědomila jsem si možnost mezinárodní spolupráce a lepší participaci, aplikuji švýcarskou koncepci do praxe u nás, příliš ne – změna je důležitá na jiných místech, pochopila jsem, že vše se dá řešit…
Doufám a těším se z toho, že něco z dvoudenního semináře zůstává mezi námi dál a že myšlenky a přístupy, které se seminář snažil přinést, najdou uskutečnění v naší praxi. Zájemci o prezentace ze semináře najdou materiály na stránkách http://www.ceskobritska.eu/Projekty.aspx
