Podle kvalifikovaného odhadu (pro neexistující statistiky) žije v České republice 30–40 tisíc dětí, které mají mámu nebo tátu ve vězení. Připočteme-li k číslu děti, které tuto zkušenost zažily v minulosti (každý rok se ve věznicích obmění zhruba třetina odsouzených), číslo je mnohem větší.
Děti, které prožily uvěznění rodiče, čelí mnoha rizikovým faktorům, které ovlivňují jejich zdárný vývoj a kvalitu života (Wildeman, 2010). Děti se musejí vypořádávat s odloučením od rodiče, se stresem a psychickými problémy pečující osoby, s finančními problémy rodiny, se změnami pečujících osob, s rozdělením sourozenců mezi více pečujících osob, se strachem, obavami a nejistotou, co bude s rodičem ve vězení, stejně tak jako co bude s nimi. Podle Murraye a Farringtona (2009) dochází k narušení sociálního připoutání (attachementu) při odloučení dítěte od rodiče. V rodině způsobuje odchod rodiče do vězení napětí a stres a často dochází ke snížení kvality péče o dítě. Děti zažívají stigmatizaci, sociální vyloučení a mnohé vnímají svou budoucnost jako nejistou. Studie Liz Gordon (2000) ukazuje, že přítomnost dítěte u zatýkání rodiče je pro dítě vždy traumatizujícím zážitkem. Tyto situace, ve kterých se děti vězněných rodičů nacházejí, jsou označovány jako nepříznivé zkušenosti v dětství (adverse childhood experience, ACE), které vedou k znevýhodnění v sociálním, emocionálních a kognitivním vývoji dítěte (Arditti, 2014), ty dále vedou k problémům chování, nemocnosti a k sociálním problémům.
V Mezinárodním vězeňském společenství se zaměřujeme na pomoc rodinám a dětem formou mentoringu (osobní podpora a provázení rodiny vyškoleným mentorem). Součástí mentoringu je řešení finančních i materiálních potřeb rodiny. Pro děti pořádáme letní pobytové kempy (Andělský kemp), volnočasové kluby (Andělské kluby), doučování a individuální intervence podle potřeby. Pro posílení vztahu odsouzeného rodiče a dítěte pořádáme Den s dítětem (celodenní návštěva dětí a pečujících osob u uvězněného rodiče v prostorách věznice, v letních měsících ideálně na zahradě, s programem zaměřeným na získání společných zážitků – hry, soutěže, tvoření, společné stolování atp.) a Andělský strom (vánoční dárky pro děti vězňů, které dostanou společně s dopisem od rodiče z vězení).
V těchto projektech pracuje velké množství vyškolených dobrovolníků, kteří jsou pro rodiny a děti „anděly“. Dobrovolníci procházejí výběrovým řízením, absolvují potřebná školení podle aktivity, do které se budou zapojovat, a práci si pod dohledem vedoucího pracovníka vyzkoušejí. Pomoc dětem a rodinám vězňů je pro dobrovolníky emocionálně náročná, proto jsou dobrovolníci přiřazeni do týmu, který vede zkušený pracovník. V týmu je prostor pro vzájemné sdílení dobrovolníků i pracovníků, hledání řešení pro konkrétní situace a konzultace s odborníky.
Děti vězněných rodičů žijí v enormní zátěži a stresu. Bez pomoci jsou ohroženy trvalými důsledky v podobě psychických nemocí, internalizovaných nebo externalizovaných poruch chování, které mohou vést ke kriminálnímu jednání. Včasná pomoc a podpora může důsledky výrazně snížit.
Většina dětí vězněných rodičů, se kterými ve své praxi přicházím do kontaktu, své problémy způsobené uvězněním rodiče dosud neřešila. Žijí ve zvláštní samotě, která je způsobena snahou pečující osobě nepřidělávat další starosti a obavami, jak by skutečnost uvěznění rodiče přijali kamarádi nebo spolužáci. Díky stigmatizaci tématu a předsudkům společnosti zůstávají děti se svými trápeními samy v emocionálním zmatku bez pomoci.
„Máma je ve vězní už dva roky, od té doby každý večer brečím. Život je na nic. Hned po zavření mámy jsem snědla prášky, co jsem doma našla a chtěla na všechno zapomenout. Když se cítím nejhůř, tak se řežu do ruky, to mi pomáhá. O tom, že je máma ve vězení nikomu neříkám. Babička to nechce, lidi jsou zlí.“
Dívka 12 let
„Teprve tady jsem potkala děti, které jsou na tom stejně jako já. Do té doby jsem si myslela, že jsem na celém světě se svým trápením sama. Je fajn mít kamarády, kteří vědí, jak se cítím.“
Dívka 10 let
„Jsem naštvaná na mámu i tátu, protože jsou pro ně drogy přednější než já. Kvůli nim jsou oba ve vězení a já se tady trápím sama venku. Říkají, že mě milují, ale jak jim mám věřit, když mě opustili? Strašně mi chybí a zároveň je nenávidím.“
Dívka 15 let
Není výjimkou, že děti vězněných rodičů trpí nedostatkem základních životních potřeb. Mnohé pečující osoby se bojí obrátit na sociální orgány o pomoc kvůli strachu z odebrání dítěte.
„Vždycky na konci měsíce nemáme na jídlo. Máma uvaří polívku a tu jíme k obědu i večeři. Na svačinu do školy mívám suchý chleba nebo rohlík a stejně mívám hlad. Na začátku měsíce je to lepší, to nám máma uvaří i maso a někdy koupí i zmrzlinu.“
Chlapec 9 let
Ekonomická situace rodin prohlubuje stigmatizaci a sociální vyloučení. Mnohé děti nemohou chodit na kroužky a volnočasové aktivity, jejich školní vybavení a oblečení je odlišuje od většiny spolužáků.
Zachování vztahu s vězněným rodičem a dostatečný kontakt s ním je dalším často zmiňovaným trápením dětí. Návštěvy, které jsou povoleny na maximálně 3 hodiny v měsíci za účasti ostatních rodin a příslušníků vězeňské služby, nejsou pro děti dostatečné. Na pravidelné měsíční návštěvy pro různé překážky jezdí jen menšina z nich.
„Nejhorší je, že je táta daleko a nemůže být se mnou doma. Na návštěvu jezdíme jednou za půl roku, je to daleko a nemáme na to peníze.“
Dívka 13 let
„Když mě třeba něco naštve a je mi smutno, tak bych chtěla, aby mě máma obejmula, jako to dělala, když byla doma. Ale to nejde. Radši jí ani o tom, jak je mi smutno neříkám, protože by se ve vězení trápila.“
Dívka 14 let
„Do vězení nejezdím, není to tam dobrý pro děti.“
Chlapec 8 let
Rodiny, a především děti, potřebují vědět, že za odsouzení rodiče nemohou a neměly by za to být v jakékoliv podobě trestány. Naopak potřebují podporu a pomoc ideálně hned na počátku, aby se negativní dopady uvěznění rodiče co nejvíce minimalizovaly.
Boření předsudků a vyšší informovanost odborné i laické veřejnosti je naprosto klíčová pro zvyšování resilience dětí odsouzených rodičů. Je nutné zvýšit informovanost o problematice dětí vězněných rodičů u všech, kteří s dětmi přicházejí do kontaktu a mohou včas zachytit varovné signály a odkázat na potřebnou pomoc.
Žaneta Dvořáčková,
zástupkyně ředitelky a vedoucí projektů pro rodiny a děti, Mezinárodní vězeňské společenství
Použitá literatura a zdroje
ARDITTI, J. A. 2014. Parental Incarceration and the Family: Psychological and Social Effects of Imprisonment on Children, Parents, and Caregivers (Reprint ed.). New York: NYU Press.
GORDON, Liz. 2009. Invisible children: First year report: A study of the children of prisoners’ [online]. [cit. 2021-10-29]. Pillars Inc.: Christchurch. Dostupné z: https://www.pillars.org.nz/wp-content/uploads/2019/05/A-study-of-the-children-of-prisoners-year-1-report-2009.pdf
MURRAY, Joseph, FARRINGTON David P. 2009. Effects of parental imprisonment on child antisocial behaviour and mental health: A systematic review [online]. Campbell Systematic Reviews. [cit. 2021-10-29]. DOI: 10.4073/csr.2009.4. Dostupné z: https://www.ojp.gov/pdffiles1/nij/grants/229378.pdf
WILDEMAN, Christopher. 2010. Incarceration in Fragile Families. In: Future of children. 20(2). Princeton University.
