První ze tří článků na téma oznamovací/překažovací povinnosti naleznete zde.
Třetí ze tří článků na téma oznamovací/překažovací povinnosti naleznete zde.
Každá situace, kdy zvažují pracovníci svoji oznamovací či překažovací povinnost (Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) je pro ně obtížná. Proces vyhodnocování je složitý a v řadě ohledů dilematický. Na tento proces můžeme nahlížet v logické posloupnosti ve třech rovinách:
Individuální rovina procesu vyhodnocování je zpravidla první kontakt mezi odborníkem a situací, která je potenciálně hodna oznámení, či překažení. V této rovině se rozhoduje o tom, zda bude tato situace posunuta dále do týmu, či bude vyhodnocena jako standartní kontakt s klientem služby, do kterého nevstoupí nikdo další a nebude prolomena profesní mlčenlivost Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). Jestliže pracovník hodnotí situaci coby na hraně zákonné povinnosti, posouvá tento kontakt do týmu a k vedoucím služby k dalšímu posouzení. Tím však nepřesouvá oznamovací/překažovací povinnost na nadřízeného, ale zůstává u toho, kdo se již výše zmíněným hodnověrným způsobem informaci dozvěděl. To je skutečnost, již si většina pracovníků neuvědomuje a žije v bláhovém přesvědčení, že oznámením situace nadřízenému jsou oznamovací/překažovací povinnosti zproštěni, či ji tímto způsobem naplnili.
Doporučujeme, aby záznam o intervenci byl co nejpodrobnější a v souladu se skutečností. Při zpětném prošetřování situace, záznam intervencí hraje většinou klíčovou roli.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
