Podmínky výkonu sociální práce na obecních úřadech

Sociální pracovníci na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností v tzv. obecní sociální práci (v případě hmotné nouze též na pověřených obecních úřadech) a v sociálně-právní ochraně dětí tvoří základní zákonem garantovanou sociální pomoc pro osoby, které se z různých důvodů nachází ve velmi složitých životních situacích. Úkoly přenesené státem na sociální pracovníky jsou vysoce specifické. V následujícím textu tedy čtenářům nabízíme přehlednou informaci týkající se pracovních podmínek výkonu sociální práce v přenesené působnosti, včetně činnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Zákonný rámec výkonu sociální práce v přenesené působnosti

Ministerstvo práce a sociálních věcí je gestorem sociální práce v České republice a je mimo jiné věcně odpovědné za výkon sociální práce v přenesené působnosti, a to v oblastech vymezených zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

Z hlediska metodického vedení Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí a kontroluje výkon státní správy. Proto intenzivně spolupracuje s krajskými úřady, které mají metodickou roli vůči obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, příp. s pověřeným obecním úřadem. Ministerstvo práce a sociálních věcí vydává metodická doporučení, závazná stanoviska a výklad právních norem, která jsou dostupná na webových stránkách ministerstva. Otevřeným dialogem s metodiky z krajských úřadů a jejich prostřednictvím usiluje o sjednocení a usměrnění výkonu sociální práce v rámci celé České republiky. Je potřeba ale také konstatovat, že reálný dopad či garance kvality výkonu jednotlivce (sociálního pracovníka či pracovnice) je z hlediska úrovně ústředního orgánu státní správy omezený. S respektem k metodické roli krajských úřadů Ministerstvo práce a sociálních věcí též zodpovídá přímé dotazy a poskytuje písemné i telefonické konzultace, přičemž odpovědi na přesahové dotazy jsou sdíleny všem krajským metodikům.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností je v i v případě sociální práce nositelem tzv. veřejné moci, která je však na rozdíl od většiny činností v přenesené působnosti nevrchnostenského, péčového charakteru. Výkon činností sociální práce ve smyslu spolupráce s klientem je vždy dobrovolný a ani není předmětem správního řízení. Ze své podstaty se výkon této přenesené působnosti, na rozdíl od jiných agend, obtížně kvantifikuje a vykazuje. Jejím cílem je poskytnout odbornou podporu a pomoc osobám v nepřiznivé sociální situaci, osobám ohroženým sociálním vyloučením či sociálně vyloučeným, anebo v situaci hmotné nouze v případě tzv. obecní sociální práce, a chránit zájmy ohrožených dětí v případě sociálně-právní ochrany dětí. Obecní úřad za tímto účelem disponuje řadou pravomocí, jako je právo vstupovat do obydlí s cílem vykonávat činnosti sociální práce (s povinností prokázat se průkazem), v oblasti sociálně-právní ochrany dětí právo navštěvovat dítě v místě, kde se nachází, právo hovořit s dítětem i bez vědomí jeho rodičů, právo zvát rodiče a dítě na jednání nebo právo pořádat případové konference. Okruh osob, kterým je odborná pomoc sociálních pracovníků zákonem garantována, vymezují výše uvedené zákony. V případě sociálně-právní ochrany dětí je zákonem vymezen výčet situací, které jsou považovány za možné ohrožení dítěte. Orgán sociálně-právní ochrany je tedy navíc povinen vyhodnotit, zda může být dítě ohrožené a může být subjektem sociálně-právní ochrany. Obecní úřady jsou při této své činnosti vázány zásadami a pravidly danými zákonem a jako orgány veřejné moci nejsou oprávněny činit nic, co není zákonem dovoleno.

Kapacita požadavků a nároků na výkon sociální práce se mění v čase a každý obecní úřad by měl při stanovení optimálního počtu sociálních pracovníků vycházet z analýzy potřeb založené na znalosti území, demografické struktury, míry sociálního vyloučení, dostupnosti služeb i dalších specifických lokálních podmínek. Ideálně by na každém obecním úřadu měl být zajištěn úvazek minimálně jednoho obecního sociálního pracovníka a jeho zástupu.

Spolupráce a vzájemná koordinace v rámci sociální práce

Základem účelné sociální práce je spolupráce. V řadě situací osob, které se obrací na sociální pracovníky, je klíčová součinnost a spolupráce, i vzájemná koordinace (od sociálních pracovníků, přes pedagogy až po sousedy nebo lídry komunity). Sociální práce s okolím klienta, oslovení a aktivizace blízkých a důležitých osob nebo zapojení příslušné instituce, patří k základním postupům sociálního pracovníka. Cílem koordinované spolupráce v rámci případu (case management) je zamezit duplicitě pomoci, nekoordinovanému a neefektivnímu čerpání služeb a péče, a naopak využít možností, které skýtá komunita. Principem je zaměření na potřeby a zdravé stránky klienta, uchování a rozvíjení jeho kompetencí, vzájemná důvěra, plánování a vyhodnocování, orientace na zdroje. Sociální pracovník koordinuje služby, které jsou klientovi poskytovány a dbá o zapojení klienta do všech fází procesu. Sociální pracovník tedy ke case managementu přistupuje tak, že jednak pracuje přímo s klientem (např. motivace, zmocňování) a zároveň řídí proces spolupráce s dalšími osobami a subjekty. Je-li k řešení situace klienta potřeba jednat s jinou osobou nebo institucí, je důležité dojednávat podmínky spolupráce přímo s klientem, včetně jeho přítomnosti v případě společného jednání.

Sociální pracovníci obecních úřadů jsou při své činnosti vázáni přísnou mlčenlivostí a nejsou oprávněni sdělovat třetím stranám svá zjištění nebo své postupy. Obecní sociální pracovníci jsou povinni vést tzv. Standardizovaný záznam sociálního pracovníka, do nějž nemá přístup žádný jiný zaměstnanec úřadu než ten, který je zařazený k výkonu činností sociální práce v přenesené působnosti a splňuje předpoklady pro výkon tohoto povolání podle zákona o sociálních službách. Spolupráce klienta je dobrovolná, vedení dokumentace sociální práce vyplývá ze zákona, a proto k ní nepotřebuje sociální pracovník výslovný souhlas klienta. Tento souhlas ale zákon vyžaduje při jakémkoliv předávání citlivých či osobních informací dalším subjektům. Výjimkou je zákonná povinnost informace poskytnout – například oznámení z podezření trestného činu apod. Spisová dokumentace, kterou vede orgán sociálně-právní ochrany dětí, je nástrojem sociální práce s dítětem a rodinou, nikoliv dokladem o činnosti.

Pro účinnou pomoc je důležité, aby sociální pracovník obecního úřadu svoji činnost vykonával převážně v přirozeném prostředí klientů, v terénu. Jedná se např. o depistáž (aktivní vyhledávání), sociální šetření, mapování potřeb, poradenství, ale i koordinaci činností v rámci inter- a multidisciplinární spolupráce a tvorbu koncepčních a metodických materiálů. Pokud sociální pracovník úřadu zjistí faktické potřeby konkrétního člověka či skupiny, musí konat buď sám, nebo s využitím návazných dostupných zdrojů. Sociální pracovníci mohou poskytnout základní i odborné sociální poradenství nebo podporu a pomoc nejen (potencionálním) klientům, ale i neformálním pečovatelům, tj. lidem, kteří se sami starají o osobu blízkou. Role sociálních pracovníků na obecních úřadech je tedy klíčová ve smyslu nejen komplexní odborné pomoci, ale i koordinace zajištění podpory a péče lidem v nepříznivé sociální situaci, ať už prostřednictvím infrastruktury ve vlastnictví obce, nebo prostřednictvím sociálních služeb, plánování a síťování sociálních služeb (díky znalosti území) a v důsledku tedy i v oblasti efektivity vynakládání veřejných finančních prostředků. Sociální pracovníci jsou cenným zdrojem informací o potřebách v území. V mnoha případech je vedle intenzivní spolupráce s klientem též nutná spolupráce se sociálními pracovníky jiné instituce či zařízení a dalšími odborníky. Výkon činností sociální práce je odlišný od většiny agend přenesené působnosti, neboť realizován na základě dobrovolnosti, principem je partnerský přístup a jednání sociálního pracovníka ve prospěch klienta. Jedná se o veřejnou službu, avšak při výkonu činnosti sociální práce samotné se nejedná o správní činnosti mocenského charakteru dle správního řádu. Na rozdíl od jiných správních činností, zde neexistuje předepsaný postup jednotlivých úkonů. Rozmanitost klientů a jejich životních cest je široká, sociální pracovník nemůže zaručit „dobrý“ konec a při výkonu své profese zejména musí být současně rutinní i kreativní, neboť ne vždy jsou k dispozici nástroje, které by pomohly situaci vyřešit. Důstojnost a udržení kvality života je základním principem sociální práce. Sociální pracovník respektuje přání i vůli klienta, o rozsahu podpory či pomoci rozhoduje každý klient sám. Sociální pracovník vždy usiluje o to, aby lidé (klienti) mohli žít v jejich přirozeném prostředí. Sociální pracovníci jsou důležitým preventivním prvkem proti zhoršení obtíží, v identifikaci podpory, zprostředkovateli pomoci. K tomu, aby byla obtížná situace člověka zdárně vyřešena však pouze sociální práce nestačí, když nejsou dostupné nástroje pomoci.

Orgán sociálně-právní ochrany dětí zejména vyhledává ohrožené děti, poskytuje dětem a rodinám odborné poradenství, zprostředkuje odborné služby, provádí vyhodnocení situace dítěte a sestavuje s dítětem a rodinou individuální plán ochrany dítěte, svolává případové konference, v případě potřeby (identifikace ohrožení) využití odborných služeb nařizuje, vůči rodině může v zákonem daných důvodech využít výchovné opatření, případně podává ve prospěch dítěte návrhy soudu. Intervence do situace rodiny a dítěte končí okamžikem, kdy pomine ohrožení dítěte.

Je efektivní, pokud je činnost obecních sociálních pracovníků a orgánu sociálně-právní ochrany dětí zarámována do sítě místních služeb a zdrojů podpory, kam kromě obecního úřadu patří též sociální služby, školy, volnočasové aktivity a další služby. Sociální pracovník obecního úřadu však není oprávněn provádět šetření poměrů např. při žádosti soudu o prošetření poměrů osob, které jsou opatrovníky, či v případě, kdy se zvažuje jejich jmenování, nebo šetření situace dítěte a rodiny na žádost třetích stran, aniž by k tomu byl zmocněn zákonem.

Preventivní činnosti, tj. včasné nalezení a poskytnutí pomoci je vždy přínosnější a levnější než následná nákladná odborná péče.

Zařazování výkonu sociální práce v přenesené působnosti do platových tříd

Sociální práci může vykonávat pouze sociální pracovník, který splňuje předpoklady pro výkon povolání v souladu s § 110 zákona o sociálních službách a zároveň vykonává činnosti sociálního pracovníka dle § 109 téhož zákona a činnosti v souladu s katalogem prací ve veřejných službách a správě. Podrobnosti stanovuje nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů viz Díl 2.08.02 Sociální pracovník, případně pro OSPOD Díl 2. 10. 13 referent sociálních věcí.

Výkon činností sociální práce je zajišťován finančními prostředky státního rozpočtu. Příspěvkem formou účelové dotace na výkon obecní sociální práce, a prostřednictvím transferu na výkon sociálně-právní ochrany dětí. Sociální pracovníci tedy mají být zařazováni podle Katalogu prací dle dílu 2.08, konkrétně 2.08.02 Sociální pracovník, neboť v těchto platových třídách jsou zahrnuty příklady prací s ní porovnatelné z hlediska složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.

Do 10. platové třídy je zařazen sociální pracovník obecního úřadu, který se např. věnuje posuzování individuálních potřeb osob, skupin a komunit a řešení jejich nepříznivé sociální situace nebo zajišťuje sociální prevenci a sociální podporu a pomoc osobám v nepříznivé sociální situaci či sociálně vyloučeným. Do 11. platové třídy je zařazen sociální pracovník obecního úřadu, který např. poskytuje odborné sociální poradenství nebo provádí depistážní činnost nebo vykonává komplexní sociální šetření. Výkon činností sociálně-právní ochrany dětí spadá do 11. platové třídy.

Z finančních prostředků poskytovaných Ministerstvem práce a sociálních věcí je vedle osobních nákladů dále možné hradit též další podpůrné služby, jako například další vzdělávání a supervize.

Kritická místa výkonu sociální práce v přenesené působnosti

Sami sociální pracovníci zastoupeni profesními spolky (Profesní komora sociálních pracovníků, Společnost sociálních pracovníků, Profesní svaz sociálních pracovníků v sociálních službách Asociace poskytovatelů sociálních služeb, Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí, Asociace vzdělavatelů v sociální práci) předávají vedení ministerstva své zkušenosti z oblasti výkonu sociální práce ve veřejné správě. Upozorňují, že personální situace na obecních úřadech není dlouhodobě příznivá. Podle jejich sdělení jsou obecní úřady personálně poddimenzované a za hlavní faktory označují: nedůstojné platové ohodnocení, vliv tajemníků úřadů na ohodnocení zaměstnanců, změny v otázce kvalifikačních předpokladů pracovníků sociálně-právní ochrany dětí, neprofesionální řízení některých úřadů a snižování kapacity sociální práce kumulací s jinými funkcemi či činnostmi, které nesouvisí s výkonem přenesené působnosti, neexistence kariérního postupu, profesního růstu a jistoty. Do těchto podmínek navíc výrazně zasáhla zátěž mimořádných situací, od pandemie Covid-19, přes migrační vlnu související s válkou na Ukrajině, k situace krize v oblasti energií. K tomu lze ještě přičíst často nereálná očekávání nejen vedení úřadů, ale i širší veřejnosti „vyřešení“ případu.

K myšlence sjednocování postupů je nutné připomenout, že sociální práce jako samostatný obor a profese, resp. sociální pracovník nutně potřebuje prostor pro zohlednění situace každého člověka, dítěte či rodiny. Na obdobný problém bude u každého klienty fungovat něco jiného a různé postupy mohou vést k obdobnému cíli. Sociální pracovník je zodpovědný za proces, nikoli za výsledek. Sociální pracovník spolupracuje s člověkem, který se nachází ve velmi složité životní situaci, kdy neexistuje „jednoduché“ či „nalinkované“ řešení. Významnou část pracovní doby sociálních pracovníků má tvořit práce s lidmi, nikoli administrativa. Z výše uvedených důvodů se Ministerstvo práce a sociálních věcí jak v oblasti tzv. obecní sociální práce, tak i v sociálně-právní ochraně dětí připojilo k projektu Ministerstva vnitra standardizace kontrol výkonu přenesené působnosti. Prvotní zpětná vazba naznačuje, že standardizace kontrol může přispět k odstranění zátěže sociálních pracovníků činnostmi, které do výkonu přenesené působnosti nespadají.

Ministerstvo práce a sociálních věcí klade také důraz na upevňování principů sociální práce v přímé praxi a směřování k postupům v souladu s hodnotami této profese. Každoročně Ministerstvo práce a sociálních věcí přispívá k osvětě o sociální práci prostřednictvím ocenění Gratias – sociální pracovník roku, které je předáváno v několika kategoriích při příležitosti oslav světového dne sociální práce.

Pokud by došlo k propouštění či odchodům zkušených sociálních pracovníků, mělo by to zásadní dopad na rozvoj problémů sociálně-ekonomické reality (nezaměstnanost, zadlužování, růst kriminality, růst míry recidivy…), což by v budoucnu státní rozpočet stálo mnohonásobně víc. Platové rozdíly způsobené zařazením do odlišných platových tabulek nemají objektivní opodstatnění. Systémové změny v oblasti výkonu sociální práce orgány územní samosprávy se tedy musí týkat všech oblastí sociální práce. Proto v současné době zahájila náměstkyně pro řízení sekce rodinné politiky a sociálních služeb Mgr. Bc. Zdislava Odstrčilová konzultační jednání k přípravě zákona, který má zastřešovat výkon sociální práce a dalších odborných činnosti v oblasti sociální ochrany.

Melanie Zajacová