Techniky práce sociálního kurátora s pachateli trestných činů a s poškozenými osobami

Článek s názvem Techniky práce sociálního kurátora s pachateli trestných činů
a s poškozenými osobami je zaměřen na popis a postavení sociálních kurátorů při práci s pachateli trestných činů a na dvě základní techniky, jak analyzovat jejich život a dopady trestné činnosti. 

Sociální kurátor 

Historický kontext sociální kurately při odborné práci s propuštěnými osobami lze stanovit rokem 1968. Začátek byl spojen s projektem Řásnovka, ve kterém se ukázala potřebnost spolupráce s propuštěnými osobami z výkonu trestu odnětí svobody (Davidová, 2010). I přes dlouholetou působnost sociálních kurátorů se v posledních letech opakovaně vedou odborné diskuze nad označením profese sociálního kurátora. „V roce 2019 proto vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí písemné stanovisko potvrzující legitimní a tradiční pojmosloví sociální pracovník – sociální kurátor, který vykonává svou pozici na obci s rozšířenou působností.”(Červená, 2022). Sociální kurátor spolupracuje s rozsáhlou cílovou skupinou dle § 92 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Cílové skupiny jsou charakteristické tím, že jsou spojené se sociálně patologickými jevy. Další podrobnější vymezení cílové skupiny nalezneme v § 2 odst. 6 zákona č. 11/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Pachatelé trestných činů (dále jen pachatelé) jsou pouze jednou cílovou skupinou výše uvedených zákonů (Červená, 2021).