V ČR je mnoho matek, které se dostaly do tíživé situace hned na úplném začátku svých mateřských povinností, a jejich dítě se stává díky podmínkám matky dítětem ohroženým. V současné praxi jsou tyto děti oddělovány od matek a jsou umísťovány v horším případě do dětských center, v lepším případě do pěstounské péče na přechodnou dobu. Jakákoliv individuální péče je pro dítě významným bonusem, avšak v současném pojetí s sebou přináší významné ztráty v oblasti citové vazby – matka/dítě.
V praxi se setkáváme se situací, kdy matce je odebráno dítě a ona v reakci na tento fakt, který není terapeuticky ošetřen, je opět gravidní a rodí další děti. Úskalím se stává i významný nedostatek dlouhodobých pěstounských rodin, kam by děti v případě neúspěšné sanace rodiny měly odcházet. Matky v nepříznivé sociální situaci se často potýkají se závislostí na návykových látkách (drogy, alkohol), mohou se léčit s psychiatrickým onemocněním či řadou dalších faktorů. Do dnešního dne neexistuje způsob s legislativním rámcem, jak u motivovaných matek, které by rády s nastávajícím mateřství započaly novou etapu svého život, postupovat. Projekt Společná šance II by mohl být jednou z cest, jak se ze začarovaného kruhu znevýhodněných matek a ohrožených dětí dostat. Projekt započal 1. ledna t. r. a realizuje jej nezisková organizace Rodina u nás, z. s., z Valašského Meziříčí, pilotně na území Moravskoslezského kraje.
Jedná se o projekt, který je financován v rámci Evropských sociálních fondů. Navazuje na projekt Společná šance (Dítě a závislá matka), který se zabýval v uplynulých třech letech modelem Sdílené pěstounské péče. Zde za účasti týmu složeného z expertů v oblasti sociální práce, adiktologie, psychologie, mediačně-probační služby, soudců a dalších odborníků vznikaly dva metodické materiály určené především pracovníkům OSPOD a doprovázejících organizací. Projekt řeší celospolečenský problém biologické matky, která nedokáže řádně pečovat o svoje dítě z důvodu svojí vlastní komplikované historie, situace je vyhodnocena jako neudržitelná a dítě je matce odebráno a umístěno do PPPD (pěstounská péče na přechodnou dobu), aby si matka mohla do dvanácti měsíců uspořádat život a sociální podmínky tak, aby mohla nadále o dítě opět sama pečovat. V praxi má tento postup zpravidla dva zásadní následky, buď matka odmítá nastoupit do léčebného procesu, a/nebo citová vazba mezi dítětem a biologickou matkou je její nepřítomností v takto časném věku velmi závažně narušená. V projektu pracujeme s matkami dětí ve věku 0–3 roky.
Pokud se podíváme na ekonomické dopady, víme, že průměrné náklady na jedno dítě v pěstounské péči činí 16 046 Kč měsíčně. V této částce jsou zahrnuty všechny dávky pěstounské péče a také státní příspěvek na výkon pěstounské péče, který slouží k financování organizací poskytujících odbornou podporu pěstounským rodinám. V případě umístění dítěte do ústavní výchovy jsou měsíční náklady na péči výrazně vyšší (více jak 40 000 Kč). Pobyt dítěte v dětském domově představuje částku 32 000 Kč měsíčně. V případě kojeneckých ústavů jde o 47 500 Kč měsíčně, u školských výchovných ústavů dokonce o 62 000 Kč měsíčně. Náklady na činnost sociálních pracovníků při poměrně intenzivní práci s rodinou nedosahují ani 7000 Kč měsíčně.
Setkáváme se zde s novým pojmem a je třeba osvětlit, co je Sdílená pěstounská péče. V osmdesátých letech se v Dánsku objevil problém s matkami uživatelkami, které dospěly do věku, kdy byly těhotné a měly děti. Dilema sociálních pracovnic bylo, zda dítě odebrat, nebo ho ponechat s matkou. „Familieprojektet“ organizace Danish Resources přišel s třetí cestou – matka s dítětem je umístěna do pěstounské rodiny. Projekt sice nevykazuje 100% úspěšnost, ale podstatné je, že v mnoha případech se matka-uživatelka skutečně začala starat o své dítě, případně když matka dítě u pěstounů ponechala v péči, přicházela za ním alespoň na pravidelné návštěvy a jejich pouto nebylo zpřetrháno.
V rámci projektu v ČR je připravena a ověřována pilotní realizace asistenční služby, zaměřená na matku s nezletilým dítětem, za použití již zavedeného a v praxi odzkoušeného modelu PPPD. Ta je v současné době využívána pro umisťování ohroženého dítěte, které z různých důvodů nemůže být s biologickými rodiči. Tento model bude rozšířen o péči o biologickou matku (možno i nezletilou).
Jak již bylo výše popsáno, hlavním cílem projektu je podpora matky a rozvoj rodičovských kompetencí biologické matky v prostředí náhradní rodiny, kdy se matka může poučit z příkladu rodinného soužití. Tím, že se velmi často jedná o matky ze sociálně problematického prostředí, nemají ze svého vývoje zažity vhodné vzorce chování. Pro zapojení do projektu je důležitý prvek motivace matky ke změně a spolupráce s pěstouny a multidisciplinárním týmem. Předpokládáme postupné zapojení deseti matek s dětmi v pěti pěstounských rodinách. Vhodná doba pro ustálení situace a pobyt matky s dítětem ve Sdílené pěstounské péči je v rozmezí roku až roku a půl.
Projekt přináší nový prvek, kdy klade důraz na mezioborovou spolupráci prostřednictvím multidisciplinárního týmu. Pěstounská rodina má svého klíčového pracovníka, stejně tak jako biologická matka. Pro každou matku budou dle její konkrétní situace k dispozici kromě sociálních pracovníků OSPOD a obecné sociální práce ORP, SAS, dále adiktologové, psychologové. S výběrem vhodných rodin do projektu pomohou sociální pracovníci NRP Moravskoslezského kraje, který je zároveň jediným spolupracovníkem projektu z řad územních samosprávných celků. Pobyt matky v rodině pěstounů bude pravidelně vyhodnocován a matka si bude sama stanovovat cíle spolupráce. V případě úspěšného průběhu péče bude matka postupně navazována na služby, které ji budou provázet „při“ a „po“ odchodu ze Sdílené pěstounské péče. Projekt po odborné stránce zastřešuje garant projektu, ředitelka neziskové organizace Rodina u nás, paní Jana Lexová, která stála u realizace pilotního projektu Pěstounské péče na přechodnou dobu v období 2010–2013 a u myšlenky návazného pilotního projektu Sdílené pěstounské péče. Celý projekt Sdílené pěstounské péče zároveň zastřešuje po organizační stránce. Projekt bude ukončen k 31. 12. 2020, kdy se řádně vyhodnotí a v případě pozitivních výsledků bude podkladem pro realizaci možných legislativních změn v systému péče o ohrožené děti.
KAZUISTIKA MATKA UŽIVATELKA
Slečna K. M. ve věku 19 a 21 let postupně porodila dva syny, oba jí byli ještě v porodnici na základě Předběžného opatření odebráni z důvodu užívání návykových látek v těhotenství, i těsně před porodem. Oba synové měli ve smolce zbytky metamfetaminu, po porodu měli abstinenční syndrom. Matka žila na ulici, pro děti neměla přichystánu výbavu. Děti z kojeneckého ústavu, kam byly umístěny z porodnice, přešly do pěstounské péče tety matky.
Matka matky je uživatelka alkoholu, otec matky od rodiny odešel před mnoha lety. Sourozenci matky se s ní nekontaktují. Slečna K. M. nemá blízkou osobu, která by jí pomohla. Ve věku 26 let porodila třetí dítě, syna. Tento byl po porodu na základě předběžného opatření pro opakující se důvody na straně matky umístěn do PPPD. Matka syna nejprve nepravidelně navštěvovala, k pěstounce měla důvěru. Snažila se za její pomoci naučit se dítě přebalovat, připravovat stravu, krmit. Postupně její zájem opadal, zejména z důvodu komplikovaného dojíždění za synem a nedostatku finančních prostředků. Ve věku 9 měsíců byl syn předán do dlouhodobé pěstounské péče. Již při přechodu syna k pěstounům matka uváděla, že je opět gravidní. Po porodu čtvrtého dítěte se situace opakovala, tentokrát porodila dceru. Matka stále užívala nitrožilně pervitin, nově pozitivní na hepatitidu C. Dcera s abstinenčním syndromem byla opět umístěna do PPPD, blíže bydliště matky. Dítě bylo zvýšeně dráždivé, plačtivé. Negativně reagovalo na změnu prostředí, zvuky, světlo. Matka dceru pravidelně navštěvovala, snažila se zapojovat do péče o dítě. Vzhledem k dráždivosti dítěte ale úkony osobní povahy mohla vykonávat cca do 6 měsíců věku dcery pouze pěstounka. Matka opět sděluje, že je gravidní. Uvádí, že má stálého partnera, přestala užívat pervitin, mají společné bydlení, chystají se na porod dítěte a ráda by převzala nazpět do své péče také téměř roční dceru, kterou stále pravidelně navštěvuje. Ve věku 11 měsíců dcery předčasně porodí, syn je narozen ve 25. týdnu těhotenství. Dítě – syn, 1150 gramů, je hospitalizován na neonatologii, matka střídavě dochází k přechodným pěstounům za dcerou a do nemocnice za synem. Přechodní pěstouni v rámci soudního řízení deklarují, že poskytnou zázemí nezl. dceři i po vypršení roku PPPD, dokud si matka nepřipraví doma podmínky na její převzetí do své péče.
Matka se při návštěvách učí rodičovským kompetencím, velmi ji trápí silná vazba dcery na pěstouny jako své pečující osoby. Po úpravě zdravotního stavu je syn propuštěn z nemocnice a matka si jej přebírá do své péče. Matka společně se synem a partnerem navštěvují dceru. Při asistovaných kontaktech je zřejmé, že matka nezvládá péči o rizikové nedonošené dítě, které zdravotně neprospívá. Po upozornění OSPOD od klíčové pracovnice pěstounky v rámci zápisu z asistovaného kontaktu je matce ustanoven soudní dohled nad péčí o nezl. syna. Jen tři dny po asistovaném kontaktu syn v domácnosti matky umírá. Úmrtí řeší PČR, je nařízena soudní pitva. Matka, nezralá osobnost bez zázemí širší rodiny, by zřejmě při umístění do pěstounské péče společně s dítětem zvládla péči o něj, naučila se potřebným dovednostem, aniž by ztratila vazbu na dítě. Dítě by pravděpodobně přežilo.
Bára Kvapilová a Jana Lexová
_____________________________
Koncem února t. r. se k tomuto projektu v Ostravě uskutečnil v rámci spolupráce s dánskými kolegy z organizace Danish Resources odborný mezinárodní workshop, z tohoto workshopu je i výše použitá fotografie.
PhDr. Bára Kvapilová vystudovala Vysokou školu zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě, následně vykonala rigorózní zkoušku na Fakultě zdravotních věd. Od roku 2018 spolupracuje na projektu Společná šance II, který je financován z Evropských sociálních fondů a zabývá se Sdílenou pěstounskou péčí.
Mgr. Jana Lexová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor Sociální práce a obor Andragogika. Je zakladatelkou a ředitelkou neziskové organizace Rodina u nás, která se zabývá doprovázením pěstounských rodin na území Zlínského i Moravskoslezského kraje a dále poradenstvím v oblasti Náhradní rodinné péče. V minulosti se věnovala projektům z Evropských sociálních fondů v otázce pěstounské péče na přechodnou dobu. Věnuje se lektorství a facilitaci.
