Soudobý trend zacházení s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody jde cestou specializovaného zacházení. Tam, kde je to možné a vhodné, jsou odsouzení zařazováni do různých programů nebo umísťováni na specializovaná oddělení. Specializované zacházení má mimo jiné snižovat nebezpečnost a pravděpodobnost recidivy u rizikových pachatelů
a přispívat tak k ochraně společnosti.
Jedním z programů je Program Zastav se, zamysli se a změň se (dále jen 3Z). Byl vytvořen v letech 2005–2006 adaptací programu londýnské probační služby. Nejprve byl pilotován v několika věznicích a pak zaveden do penitenciární praxe. V současné době je realizován ve většině českých věznic. Je určen pro dospělé muže a ženy, které vede k vytvoření si adekvátního náhledu na trestnou činnost. Hlavním cílem programu je změna rizikových postojů, hodnot, vzorců myšlení a chování odsouzených směrem k sociálně žádoucím formám. Odsouzení jsou vedeni k vytvoření si adekvátního náhledu na trestnou činnost, k uvědomění si a přijetí konkrétních důsledků, které vyplývají z jejich trestné činnosti. Jde o kognitivně behaviorální program s terapeutickými prvky. Jeho jednotlivé části podněcují odsouzené ke změně postojů a myšlení, které je v minulosti vedly ke kriminálnímu jednání. Odsouzení jsou motivováni k získání nových sociálních dovedností a k nekriminálnímu a soběstačnému způsobu života po propuštění. Cílovou skupinou jsou odsouzení, kteří jsou opakovaně soudně trestáni a blíží se jim lhůta pro podmíněné propuštění nebo konec uvěznění. Odsouzení jsou do programu zařazováni na základě jejich žádosti a s jejich souhlasem. Skutečnost, že odsouzený nepřipouští svou vinu, trest pokládá za přísný nebo neadekvátní, není považována za kontraindikaci pro zařazení do programu. Program se ve věznicích realizuje zpravidla dvakrát ročně. Sezení probíhají většinou jednou týdně v délce 120 minut, celkem se jedná o 11 setkání. Po úspěšném absolvování obdrží každý odsouzený osvědčení o absolvování programu.
Skupina je sestavena tak, aby počet členů byl osm až dvanáct. Kromě výše zmíněných cílů programu, které korespondují s jeho kognitivně behaviorálním „laděním“, nabízí skupinová práce možnost poskytovat a dostávat zpětnou vazbu, zlepšit komunikaci, experimentovat s novými způsoby chování, mluvit o pocitech, získat nebo zlepšit sebenáhled, pochopit myšlení a postoje jiných lidí, zlepšit sebedůvěru, prodělat osobní změnu a „věci“ naučené na skupině přenést do života mimo ni.
Lektoři programu mají k dispozici manuál, který obsahuje přesné vymezení jednotlivých sezení. Každé sezení je tvořeno určitými technikami. I když jde o techniky efektivní, lektoři musí reagovat podle konkrétní situace a atmosféry ve skupině. Techniky jsou jen prostředek, nikoliv účel. Právě aplikování technik s odhadem, jak jsou členové skupiny ochotni a schopni se vzdávat svých obran, je jednou ze zásadních dovedností při vedení skupin. Význam osobnosti lektora (terapeuta) pro práci se skupinou je obrovský. Jeho osobnostní rysy, životní filosofie, pracovní zkušenosti, případně absolvovaný sebezkušenostní výcvik jsou mnohem důležitější než jakákoliv technika.
Program vede lektorská dvojice, kterou tvoří zaměstnanci věznice. Tito jsou pro vedení programu speciálně vyškoleni. Lektoři programu se „rekrutují“ z řad psychologů, pedagogů, terapeutů, vychovatelů a sociálních pracovníků. „Pilíř“ skupinové sociální práce realizované ve věznicích představuje sociálně právní poradenství. Někteří sociální pracovníci ale participují také na jiných programech a aktivitách, např. právě na programu 3Z. Sociální pracovník by měl znát principy skupinové práce, vědět, jaká je jeho úloha jako vedoucího skupiny, případně jako koterapeuta, měl by rozumět skupinové dynamice. Přestože sociální pracovníci vedou skupinové aktivity s vězněnými klienty, přestože jsou garanty kontinuální sociální práce, jejich pracovní záběr v rámci individuální sociální práce je velmi obsáhlý a nároky na jejich vzdělání jsou srovnatelné s dalšími pomáhajícími profesemi v rámci vězeňství, jsou zařazováni do jiných/nižších platových tříd než jejich kolegové, kteří se také podílí na odborném zacházení s vězněnými osobami. Snad bude penitenciární sociální práce v budoucnu více (d)oceňována.
Jak to vypadá s realizací programu v konkrétní věznici, uvádím na příkladu Věznice Heřmanice, která se nachází v Ostravě. Trest odnětí svobody zde vykonává necelých 900 odsouzených mužů zařazených do věznice s dozorem a s ostrahou. Program zde „běží“ od roku 2010, kdy začínala jedna lektorská dvojice a postupně byly vyškoleny další dvě. Realizováno bylo 21 tříměsíčních běhů programu a prošlo jimi 210 odsouzených. Je otázkou, co si představit pod pojmy prošlo, absolvovalo… Že si odsouzení odseděli své dvě hodiny týdně, občas odpověděli na otázky, byli nuceni se alespoň minimálně zapojit? Že pro ně sezení představovala zpestření jinak relativně fádních dnů vězeňského života? Že se opravdu zamysleli, zastavili? Že se dokonce změnili? Ať už je odpověď jakákoliv, jsem toho názoru, že každá hodina, kterou odsouzený stráví mimo svou celu, ložnici, oddíl, každá hodina mimo prostředí, ve kterém se, ať už vlastním přičiněním nebo „náhodou“, dovídá/snaží o zefektivnění trestné činnosti, je prospěšná. Zda si odsouzený z nabízeného programu něco odnese, co a kolik si odnese, záleží samozřejmě na skladbě programu, na osobnostech lektorů, na složení skupiny, ale především na něm samotném.
Vězeňská služba má snahu zjišťovat, nakolik je program účinný. „Měření“ jeho efektivity v současné době probíhá formou výzkumného šetření recidivy trestné činnosti u absolventů programu. Recidiva absolventů programu bude následně porovnávána s obecnou recidivou trestné činnosti u vězněných osob. Výzkum probíhá metodou kvantitativní, kdy je ověřováno, zda a kdy odsouzení zrecidivovali, a metodou kvalitativní, kdy jsou realizovány standardizované rozhovory s padesáti odsouzenými, kteří po absolvovaném programu 3Z recidivovali další trestnou činností nebo dalšími trestnými činy. Popisovaný program je jeden z několika standardizovaných, které jsou v penitenciárním prostředí realizovány.
Použité zdroje:
COREY, G., SCHNEIDER COREY M., CALLANAN, P., RUSSELL, J. M. 2006. Techniky a přístupy ve skupinové psychoterapii. Praha: Portál.
KUJEVSKÁ, L., 2014. Sociální práce s pachateli trestných činů. Ostrava: Ostravská univerzita.
YALOM, I. D., LESZCZ, M. 2016. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál.
Nařízení č. 35/2011 Generálního ředitele Vězeňské služby České republiky, kterým se stanoví minimální standardy pro tvorbu a realizaci standardizovaných programů ve výkonu trestu odnětí svobody.
