Má chat v sociální práci budoucnost?

Úvod

Koronavirové období přineslo pro sociální práci nové výzvy. Omezení a restrikce podpořily sociální pracovníky k hledání nových cest kontaktu s uživateli. Ukázalo se, že dosud v některých oblastech sociální práce opomíjené distanční kontakty mohou pomoci zajistit nejen po stránce udržovací, ale přinášejí i nové možnosti, jak se otevřít potřebám klientů. V článku se zaměřujeme na chat, který představujeme nejen jako prostředek kontaktu v období krize, ale jako plnohodnotný nástroj nízkoprahové komunikace.

Chatová komunikace s klientem se v ČR postupně prosadila zejména v oblasti krizové intervence, konkrétněji na linkách důvěry a dalších pracovištích podobného typu. První nabídka této služby se datuje od roku 2002 (Horská, Kohoutková, Kudrnová Vosečková, Lásková, 2021). 

V současné době s chatem pracují i další typy služeb a organizací, například nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (Česká asociace streetwork, 2019), poradenské služby, aj. Z našeho pohledu je však chatový kontakt s klientem v oblasti sociální práce zatím stále nedoceněný či dokonce zbytečně opomíjený.

Pro činnost sociálních služeb je stěžejní zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Zákon v současné době neobsahuje jasné ustanovení vztahující se k distanční formě poskytování sociálních služeb, ale dle výkladu MPSV z roku 2005 je internetové poradenství v jeho libovolné formě legitimní cestou k poskytování služeb: „U poradenství obecně očekáváme interakci mezi uživatelem a poradcem. Není důležité, zda se tak děje prostřednictvím chatu, telefonu, e-mailu nebo jakkoliv jinak. Internetové poradenství splňuje kritéria pro základní i odborné sociální poradenství.“ (Horák, Horská, Lásková, Ptáček, 2005).