Síťování v rovině přímé podpory klienta je nedílnou součástí sociální práce. Adiktologické služby se pohybují na pomezí služeb sociálních, zdravotních a edukačních, a proto zde již dlouhá léta probíhá přirozená spolupráce v oblasti přímé podpory klientů. V oboru zahrnujícím několik odborností je ale také dobře patrné, jak je důležitá nejen přímá spolupráce v péči o klienta, ale jak je nezbytné dobře koncepčně nastavit mechanismy spolupráce, upravit vzájemné dohody a společné postupy a seznamovat všechny zapojené s novými trendy v oblasti sociální, zdravotní i edukační. Proto se projekt „Systémová podpora rozvoje adiktologických služeb v rámci integrované protidrogové politiky“ [1] kromě dobrého nastavení systémového přístupu a spolupráce zaměřuje rovněž na zvyšování kompetencí pracovníků v adiktologických službách a vybraných pracovníků veřejné správy, tedy nejen protidrogových koordinátorů, ale i policie, vězeňské služby a dalších, a klade důraz na zapojování nových metod do přímé práce s uživateli služeb.
V rámci aktivity zaměřené na vzdělávání a rozvoj kompetencí pracovníků v adiktologických službách a vybraných pracovníků veřejné správy bylo zadáno zpracování „Metodiky moderních metod sociální práce a síťování v adiktologických službách“ a její pilotní ověření v praxi. Z práce kolektivu autorů vedeného adiktologem a psychoterapeutem Pavlem Nepustilem představíme v tomto článku druhou část této metodiky, která se věnuje právě tématu síťování.
Co znamená síťování v adiktologických službách?
Síťování (networking) v koordinované adiktologické péči znamená v rovině přímé podpory klienta především vytváření vazeb, kontaktů, přehledů možností odborných, mezilidských a dalších vztahů, ale i způsobů, které pomáhají využívat zdroje v sociálním prostředí klienta a prosazují jeho zájmy. V adiktologii je provázání jednotlivých služeb klíčem k úspěchu: Klienty není možné pouze informovat o nabídce služeb nebo si je pouze bez další spolupráce předat.
Síťování je ale v adiktologické praxi potřebné i na strukturální úrovni. Bez vertikální a horizontální koordinace se neobejde ani koordinace národní, krajské i místní protidrogové politiky.
Horizontální síťování na celostátní úrovni se zaměřuje zejména na spolupráci různých resortů, odborných, profesních organizací a vědeckých institucí v oblasti adiktologie, na nižších úrovních se ukazují zejména možnosti spolupráce konkrétních aktérů protidrogové politiky na úrovni kraje a obce (např. zdravotní, sociální služby, policie, hygiena, OSPOD apod.).
Vertikální koordinace usiluje o slaďování jednotlivých aktivit politiky v oblasti závislostního chování na národní, regionální a místní úrovni (tj. krajské i obecní). Zdůrazňuje, že je třeba brát ohled na lokální podmínky a potřeby a zároveň při realizaci opatření a intervencí dbát na soulad s hlavními cíli, principy a postupy doporučenými národní strategií politiky v oblasti závislostí [2]. Aby bylo možné promítnout národní strategii protidrogové politiky do konkrétních kroků na místní úrovni, zabezpečit kvalitu adiktologických služeb a sledovat jejich koncepční rozvoj, je nezbytné zajistit nejen síťování, ale i systém kvalitního, systematického a dostupného dalšího vzdělávání v adiktologických službách.
Koordinace v oblasti politiky závislostí ze strany státu
Na národní úrovni zajišťuje v České republice systém koordinace protidrogové politiky Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky. Zodpovídá za zpracování národní strategie pro oblast závislostí a jejích realizačních nástrojů – akčních plánů – i za koordinaci z nich vyplývajících aktivit. Zajišťuje komunikaci a propojení mezi vládou, jednotlivými ministerstvy, orgány veřejné správy na všech úrovních, odbornými a profesními společnostmi i zástupci občanské společnosti. [3] Jedním z nástrojů síťování, které Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky zřídila, jsou stálé či ad hoc pracovní skupiny a výbory. V nich se pravidelně setkávají odborníci z oboru adiktologie, aby si vyměňovali aktuální informace a zkušenosti z oboru, řeší a vyjadřují se k aktuálním tématům. Propojují se zde sítě preventivních a léčebných institucí, resortů i vysokých škol s cílem rozvíjet politiku v oblasti závislostí.
Koordinátoři a koordinační týmy
V současné době není odpovědnost za samotnou koordinaci služeb pro uživatele drog a další závislosti legislativně ukotvena. Na rozdíl od dřívější právní úpravy kraje už nemají povinnost zřizovat funkci krajského protidrogového koordinátora. [4] Zůstala jim ale nadále povinnost připravovat a realizovat na svém území protidrogovou politiku, konkrétně aspoň jednou za 10 let zpracovat a přijmout krajskou strategii protidrogové politiky. Většina krajů si je ale vědoma významu koordinace v oblasti užívání drog a dalších závislostí a využívá doporučenou možnost funkci protidrogového koordinátora zřídit. V prvé řadě je koordinace nutná kvůli tomu, aby kraj byl schopen zajistit základní síť adiktologických služeb. Druhým významným důvodem pro spolupráci na úrovni kraje je proměnlivost drogové scény a dalších závislostí i poměrně rychlé změny v jejich trendech: Výměna informací a zkušeností s řešením problémů i sdílení příkladů dobré praxe a vzájemná výpomoc usnadňují pružnou reakci. V neposlední řadě specializované zdravotní služby mívají krajskou působnost a spolupráce nízkoprahových zařízení s nemocnicemi, které umožňují detoxifikaci nebo nabízejí léčbu, vyžaduje koordinaci na úrovni kraje. V některých lokalitách jsou pozice krajských protidrogových koordinátorů zachovávány jen formálně, ovšem pro přehled o dění v regionu a provázání strategií a konkrétní práce místních, regionálních i národních adiktologických služeb je systematická a kvalifikovaná činnost nezbytná.
Kvalitní práce krajských a místních koordinátorů musí vycházet z dobré profesionální orientace v problematice a ze sledování národních strategických cílů v této oblasti, zároveň také využívat dobrou znalost místních poměrů. Krajští i místní koordinátoři proto musí mít nejen odborné znalosti, znát trendy vývoje v různých typech závislostí, pružně reagovat na konkrétní proměny v regionu, např. proměny drogové scény, ale mít i přímou vazbu na místní politiku a využívat ji i při hledání způsobů, jak snižovat dopady užívání návykových látek a hazardního hraní na společnost.
Síťování v adiktologické péči na úrovni kraje
Síťováním na krajské úrovni se zabýval už „Manuál síťování drogových služeb s konkrétními příklady dobré praxe“, [5] při dva roky trvajícím budování sítě adiktologických služeb ve Středočeském kraji se setkávala celá řada organizací poskytujících v regionu protidrogové služby. Výsledkem bylo sjednocení metodik a postupů, přechod k využívání stejné databáze či lepší rozdělení regionální působnosti. Výstupy mohl zároveň využít nově vytvářený krajský akční plán.
Manuál a jeho výstupy akceptovali i tvůrci Metodiky moderních metod sociální práce a síťování v adiktologických službách a převzali jejich charakteristiku základních fází tvorby sítě.
Základní fáze tvorby sítě
| Fáze tvorby sítě | Aktivity | |
| 1. | Vymezení základních otázek a cílů sítě | Stanovení koordinátora, domluvení partnerů tvorby sítě, stanovení cílů (např. zajištění spolupráce, předávání dobré praxe, zvyšování kvality adiktologických služeb, zvyšování efektivity spolupráce, profesní rozvoj pracovníků, provázání s návaznými službami a institucemi). |
| 2. | Příprava na plnění cílů | Přehled o potenciálních aktérech sítě, přípravy na jednání (struktury rozhovorů a otázek), rozdělení rolí, zajištění prostorů pro společné aktivity. Výběr metod, kroků a postupů, které vedou k naplňování cílů. |
| 3. | Základní charakteristika vytvářené sítě a jejích aktérů | Vytváření představy o podobě sítě a jejích aktérech při sledování dostupnosti, potřebnosti a nákladovosti. |
| 4. | Kontaktování a navazování spolupráce s aktéry sítě | Navazování spolupráce (stanovení pravidel spolupráce, vyjasnění rolí a pozic v rámci sítě, možnosti zapojení do spolupráce, nabízené kompetence). |
| 5. | Společná síťovací setkání, kterých se účastní jednotliví aktéři sítě | Seznamovací setkání, dojednávání, další setkávání podle témat a aktérů sítě, propojování setkávání se vzděláváním. |
| 6. | Výstup síťování, evaluace | Výstupy zahrnují popis konkrétní spolupráce organizací a osob, spolupráci návazné sítě a multioborové spolupráce, definované společné postupy při řešení problémů, rozvoj služeb a pracovníků. |
Koordinace v adiktologické péči na místní úrovni
Pro klienty adiktologických služeb bývá těžké zorientovat se v nabídce služeb zejména v místech, kde není k dispozici orientační a koordinační mechanismus. Sociální a někdy i zdravotní služby získávají prostředky ke své existenci v systému jednoletého vícezdrojového financování a jsou tak nuceny si konkurovat. Komplexní koordinaci může zajistit podpora ze strany města, jako se to v posledních letech daří v Brně. Magistrát města Brna zadal nejprve Analýzu drogové situace ve městě, na jejímž základě pověřil protidrogovou koordinátorku, aby zajistila zpracování nové strategie pro oblast drog a závislostí. Finančně podpořil zřízení expertního koordinačního týmu, který se měl na vytvoření i naplňování strategie a navazujících akčních plánů podílet. Inovativním na tomto přístupu bylo zapojení klientů/uživatelů návykových látek do procesu analýzy i tvorby akčního plánu města Brna.
Síťování mezi sociálními a zdravotními službami
I když jsou adiktologické služby v České republice na poměrně vysoké úrovni, přesto by koncepční spolupráce zdravotního a sociálního sektoru mohla významně zlepšit jejich provázanost, kontinuitu, kvalitu i efektivitu. Vytváření vzájemných dohod a společných postupů může předejít mnoha nedorozuměním i překážkám nejen při předávání klientů, ale i při vzájemném informování o nabídce služeb. Ukazuje se to zejména při duálních diagnózách, kdy je potřeba provázat psychiatrickou péči s komplexem adiktologických služeb. Propojením zdravotních a sociálních služeb se mimo jiné zabývá i reforma psychiatrické péče [6].
Síťování „zdola“
Praxe ukazuje, že je třeba věnovat velkou pozornost koordinaci aktivit i síťování mezi celou řadou nestátních asociací, hnutí a spolků, které sdružují profesionály z oboru adiktologie. Uveďme alespoň Českou asociaci adiktologů (ČAA), Asociaci poskytovatelů sociálních služeb České republiky (APSS ČR), Asociaci nestátních neziskových organizací České republiky (A.N.O.), Společnost pro návykové nemoci (SNN), Českou asociaci streetwork či rovněž na spolupráci v oblasti terénní práce zaměřenou nadregionální pracovní skupinu Fórum terénní práce. Ta funguje na dvou úrovních: Jednou z nich jsou pravidelná setkání každého čtvrt roku nad tématy, která vycházejí z potřeb pracovníků a aktuálního dění ve službách. Z každého setkání se pořizuje zápis, který je pak nadále všem k dispozici. Druhou platformou je facebooková stránka, na níž je možné sdílet informace, pracovní nabídky nebo konkrétní dotazy k terénní praxi.
Vzájemnou podporu přinášejí také zájmové koalice, které sledují společné cíle. Např. akční skupiny prosazující práva lidí bez domova Chceme bydlet!, Bezdomovci – lidé jako my, skupina Aslido a další.
Case management aneb koordinovaná péče na úrovni klienta
Jako klíčový nástroj síťování představuje metodika osvědčený case management, tedy koordinaci péče probíhající v celém týmu odborníků. Jak už jsme uvedli v úvodu, síťování (networking) v koordinované péči znamená především vytváření vazeb, kontaktů, přehledů odborných, mezilidských a dalších zdrojů a vztahů, které pomáhají využívat zdroje v okolí klienta a prosazovat jeho zájmy.
Metodika popisuje různé typy case managementu (týmový – kdy případ vede celý tým odborníků, obvykle sociální pracovník, lékař, zdravotní sestra, psycholog apod.; a individuální – jeden pracovník má na starosti více klientů, pro které podle potřeb zajišťuje pomoc).
Základní fáze postupu koordinace péče o klienta
| Kontaktování | Pracovník kontaktního centra apod. domlouvá setkání a doprovází klienta na schůzku s týmem case managerů. |
| Assessment | Depistáž, posuzování situace, zjišťování potřeb klienta probíhá většinou při několika setkáních. Zjišťují se dlouhodobé plány a představy klienta a jaká je jeho aktuální podpůrná síť. |
| Plánování | Míří k vytvoření specifické podpůrné sítě, tedy k využití všech dostupných zdrojů podpory klienta. Co kdo může pro klienta udělat, co si klient přeje a co, kdo a kdy udělá. (Terapeutická sezení, hledání práce, bydlení splácení dluhů…) |
| Propojování | Úkolem case managera je zajistit vzájemný kontakt členů podpůrné sítě. Ne vždy je reálné, aby se všichni sešli. |
| Prosazování práv a zájmů klienta | Case manager dbá na dodržování práv klienta. Při sledování zájmů klienta se snaží řešit potenciální konflikty na neformální úrovni. |
| Monitorování | Pravidelné monitorování pokroku by mělo být součástí standardních procedur týmu. |
Koordinovaná péče je pak představena na konkrétních případech. Jsou tak vysvětleny i všechny základní fáze postupu (kontaktování, assessment, plánování, propojování, prosazování práv a zájmů a následné monitorování). Uvedení konkrétního případu ukazuje, jak byla v daném případě zahájena spolupráce týmu case managerů z poradenského centra s kontaktním centrem, jak probíhala následná domluva, zjišťování potřeb a posouzení situace, např. mapování, jakou aktuální podpůrnou síť má klient k dispozici (rodina, pomáhající odborníci, kurátoři, terapeuti, služby, které využívá apod.), a jakým způsobem proběhlo rozhodování, kdo se stane klíčovým pracovníkem týmu, na něhož se může klient obracet a který s klientem spolupracuje na stanovení dlouhodobých cílů. Z case managementu pak vycházejí i dvě nově zaváděné a v metodice představené metody– rodinné konference a otevřený dialog.
Rodinné konference
Metoda rodinné konference vychází z tradičního přístupu, kdy se důležité problémy řešily v širokém kruhu rodiny. Na rozdíl od případových konferencí se hlavními experty pro řešení problematické situace stává celá širší rodina, tedy příbuzní, přátelé, sousedé, zástupci komunity. Místo autoritativního rozhodování institucí koordinátoři navrhnou rodině způsob, jak východisko z krize najít, a zajistí přípravu setkání. Odborníci pak rodinu podporují, aby se sešla a hledala cestu a zdroje pomoci, jak problém řešit.
Obvyklé fáze rodinné konference
| Podnět k uspořádání | Impuls nejčastěji vychází od pracovníka OSPOD, někdy od rodiny samotné, případně od některé z prorodinných organizací. Je potřeba vysvětlit členům rodiny, jak metoda funguje, jak probíhá a jak je možné ji využít. |
| Příprava účastníků | Pokud má rodina zájem, koordinátor osobně navštěvuje všechny, kdo se do procesu budou zapojovat. Vysvětlí metodu rodinné konference, důvody pro její uspořádání, svou roli v postupu a domluví účast všech, kdo by svou účastí k řešení mohli přispět. Pokud se někdo účastnit nechce, nabízí mu průvodce procesem možnost zprostředkování jeho stanoviska. Příprava účastníků je pro úspěch celého procesu klíčová a trvá obvykle 4 až 8 týdnů. |
| Příprava rodiny na rodinnou konferenci | Rodina musí vnímat konferenci jako svoji záležitost, ne jako další kroky institucí. Přispívá k tomu postoj koordinátora, který s rodinou probírá praktické otázky, jako kde se konference bude konat, jak dlouho setkání potrvá, co je potřeba připravit, jestli je potřeba s některými účastníky se sejít předem apod. Důležitým prvkem, který podtrhuje atmosféru rodinného setkání a snižuje napětí, je občerstvení, za jehož přípravu je odpovědná rodina. |
| Pozvání na rodinnou konferenci a příprava členů | Způsob pozvání si vybírá rodina podle svých zvyklostí – telefonicky, dopisem, e-mailem, přes sociální sítě apod. Do příprav je zapojeno i dítě či mladistvý, jehož se krizová situace týká. Někdy je potřeba, aby informace zprostředkovávala podpůrná osoba tak, aby členové rodiny situaci rozuměli. S rodinnou situací je vhodné seznámit zapojené odborníky, aby znali okruh dotazů, na které bude třeba odpovědět. |
| Setkání rodiny | Zahájení rodinné konference se účastní i odborníci. Koordinátor s rodinou předem domluví způsob zahájení a uvítání. Na úvod zazní vysvětlení důvodů, proč byla rodinná konference svolána a k jakým výstupům by měla vést. Hlavní část setkání patří rodině, která má vytvořit vlastní návrh řešení situace. Je na zvážení rodiny, jestli požádá o pomoc i odborníky. Setkání uzavírá fáze představení a přijetí plánu. Rodina si také stanoví, jak a kdy bude kontrola jeho plnění probíhat. |
V České republice se tato metoda zatím využívá jen zřídka. Sociální pracovníci se obávají, že nad případem ztratí kontrolu. Přesto je možné ji doporučit i pro řešení některých případů drogové a jiné závislosti u dětí a mladistvých.
Otevřený dialog
Metoda otevřeného dialogu vychází z potřeby komplexního přístupu, týmové spolupráce, zlepšení spolupráce s rodinou a snižování potřeby psychofarmak. Původně se zaměřovala na pomoc lidem v psychotických krizích, ale v současnosti se začala využívat i u jiných skupin, například u lidí s duální diagnózou. Primárním cílem metody bylo nastartovat a podpořit léčebný proces lidí v psychotických krizích, provázet klienta, koordinovat mnohdy diskontinuitní péči i lépe využívat přirozenou sociální síť klienta, zejména zapojení jejich blízkých. V tom také spočívá hlavní rozdíl oproti standardní psychiatrické péči: Otevřený dialog se snaží omezit dlouhodobé hospitalizace a medikace, snaží pracovat s klientem v jeho přirozeném prostředí, zapojuje blízké osoby a spolupracuje s multidisciplinárním týmem. Vychází z principu otevřených fór, při nichž nejde v prvé řadě o nastolení změny, ale podporu dialogu, který je předpokladem pro pochopení situace.
K charakteristikám tohoto způsobu práce patří v prvé řadě snaha osobně se setkat s člověkem v krizi co nejdříve a v prostředí, jaké si vybere, tedy často doma. Dalším důležitým prvkem je zapojení celé sociální sítě klienta, tedy rodiny, přátel, kolegů i odborníků. Plánování a rozhodování se přizpůsobuje měnícím se podmínkám, tedy nevytváří se předem plán péče. Organizátorem prvních setkání se stává kontaktovaný odborník (psycholog, sociální pracovník, sestra). Sestavený tým zůstává stabilní, takže je tak zajištěna kontinuita práce.
Zapojení multidisciplinárního týmu včasné pomoci a návštěvy odborníků v domácnostech mohou vypadat jako poněkud nákladná služba. Pokud se ale krize zvládne v přirozeném prostředí a není třeba hospitalizace, vrací se krizí zasažený člověk dříve k běžnému fungování i do zaměstnání. Ukazují se pak velké ekonomické úspory. Šetří se jak náklady na hospitalizaci nebo ústavní péči, tak i na sociální podporu a invalidní důchody. Významný přínos má i zapojení členů místní komunity: Při otevřeném rozhodovacím procesu mají možnost sledovat práci odborníků a získávají k nim důvěru. Posiluje se tak rodinná i komunitní soudržnost a schopnost řešit problémy bez radikálních intervencí odborníků.
Síťování pomocí moderních technologií
Internet/webové stránky a mobilní aplikace se uplatňují i při síťování. Národní monitorovací středisko spravuje web Mapa pomoci, která obsahuje kontakty za zařízení poskytující léčbu, poradenství a prevenci v oblasti závislostí. Obdobně existuje na webu i Mapa pomoci pro lidi bez domova, která vznikla díky platformě kritické sociální práce KRISA a organizaci Jako doma.
Skupina Street support Brno využila znalostí pracovníků, kteří sami měli zkušenost s životem na ulici a užíváním drog. Vytvořili mobilní aplikaci zpřístupňující informace, kde je možné se zdarma najíst, umýt, přenocovat nebo si nabít telefon. Na tento životně důležitý základ navazují v dalších verzích aplikace komplexní informace zvyšující povědomí o problematice a možnostech pomoci.
Další z nových způsobů vytváření sítí přinášejí nové technologie: Mobilní telefon může zprostředkovávat mobilní aplikace, zaměřené přímo na pomoc v oblasti závislostí. Při nikotinové závislosti mohu poskytnout podporu aplikaci QuitNow, AdiQuit nebo Přestat kouřit. Vlastní cestu k zotavení ze závislosti na konopí nabízí aplikace Končím s hulením. Hazardní hráči mohou využít mobilní aplikaci s názvem GT.
Inovativní nástroje síťování
Metodika moderních metod a síťování představuje na závěr konkrétní příklady vytváření sítě ve specifických situacích, jako je domácí násilí a chudoba, síťování zaměřené na lidi bez domova, postup vytváření sítě pro těhotnou klientku užívající návykové látky, i síťování prostřednictvím facebooku, nebo s využitím kolaborativních informačních systémů.
Grafické zobrazení sítě
Uveďme ještě aspoň jeden konkrétní příklad, a to jak může při vytváření sítí pomáhat její grafické zobrazení. Ukázka vychází z konkrétní představené kauzy těhotné klientky a jejího rodinného zázemí.
Bariéry síťování
Závěrečná část metodiky se věnuje mapování překážek a bariér při síťování v adiktologických službách. A není jich málo – vyskytují se nejen při systémovém a koncepčním síťování, ale i u konkrétních případů. Překážky síťování se objevují samozřejmě při práci v terénu i v ambulanci. Častou překážkou je nedostatek času nebo podpory ze strany zaměstnavatele, bariéry vznikají kvůli rozdílnosti perspektiv a přístupů.
Zdroje pro síťování
Velkou překážkou síťování znamená obvykle nedostatek zdrojů: Pod tlakem jednoletého vícezdrojového financování a způsobu vykazování výkonů se může snadno stát, že sociální i zdravotní služby musí o klienty soupeřit, a navíc jim kvůli své přetíženosti nezbývá pro síťování dostatečná kapacita a vůle. Právě tady by koordinace poskytovaných služeb ze strany kraje, města či obce mohla znamenat řešení. V praxi to obvykle znamená vytvoření koordinačního týmu, zpracování strategie i finančního zajištění.
Pojmenování problémů a stanovení společných cílů se může stát prvním krokem na cestě k společnému řešení. Snad pilotní ověřování navržené metodiky přinese dobré výsledky a přispěje i k podpoře síťování a celkovému provázání systému adiktologických služeb.
Více o tématu síťování v adiktologických službách: Nepustil, P. a kol. (2019). Metodika moderních metod sociální práce a síťování v adiktologických službách. Finální verze bude dostupná po zapracování výstupů z pilotního ověřování na webových stránkách projektu www.rozvojadiktologickychsluzeb.cz.
Michaela Valentová,
systémová podpora rozvoje adiktologických služeb v rámci integrované protidrogové politiky Odbor protidrogové politiky, Oddělení koordinace a financování protidrogové politiky
Použitá literatura a zdroje:
[1] Projekt „Systémová podpora rozvoje adiktologických služeb v rámci integrované protidrogové politiky“ se zaměřuje na podporu procesů a systémových změn směřujících k poskytování provázaných, komplexních, dostupných a efektivních adiktologických služeb. Aktivity projektu zahrnují kromě jiného zpracování metodiky služeb a nástrojů, jejich monitoringu, kontroly a financování. Projekt vychází z koncepční proměny přístupu od úzce vymezené protidrogové politiky pokrývající především látkové závislosti v integrovanou protidrogovou politiku, která zahrnuje všechny druhy závislostí (včetně závislostí na procesech), usiluje o systematizaci a koncepční rozvoj služeb, programů a dalších nástrojů naplňování protidrogové politiky České republiky. Projekt reg. č.: CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_030/0003035 byl podpořen z finančních prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost. Více informací a výstupy jsou dostupné z: www.rozvojadiktologickychsluzeb.cz.
[2] Úřad vlády ČR. (2019). Národní strategie prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním 2019–2027.
[3] Úřad vlády ČR. [Online.]. Koordinace politiky v oblasti závislostí na národní úrovni.
[4] Zákon č. 65/2017 sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky.
[5] Prostor Plus. (2018). Manuál síťování drogových služeb s konkrétními příklady dobré praxe.
[6] http://www.reformapsychiatrie.cz/
Česko. Zákon č. 65/2017 sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky. In: Sbírka zákonů České republiky. 2017, částka 21, s. 671_699. Dostupný také z: https://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/.
Ministerstvo zdravotnictví ČR. [Online.] Reforma péče o duševní zdraví. Strategie reformy psychiatrické péče. Dostupné z: http://www.reformapsychiatrie.cz/. [Navštíveno: 22. 9. 2020.]
Nepustil, P. a kol. (2019). Metodika moderních metod sociální práce a síťování v adiktologických službách. Dostupné z: https://www.rozvojadiktologickychsluzeb.cz/wp-content/uploads/2019/10/Metodika_moderních_metod_sociální_práce.pdf.
Prostor plus, o. p. s. (2018). Manuál síťování drogových služeb s konkrétními příklady dobré praxe. Dostupné z: https://www.prostor-plus.cz/ke-stazeni/.
Úřad vlády ČR, Odbor protidrogové politiky. Projekt „Systémová podpora rozvoje adiktologických služeb v rámci integrované protidrogové politiky“. Dostupné z: www.rozvojadiktologickychsluzeb.cz.
Úřad vlády ČR. (2019). Národní strategie prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním 2019–2027. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/protidrogova-politika/strategie-a-plany/Narodni_strategie_2019-2027_fin.pdf.
Úřad vlády ČR. [Online.] Koordinace politiky v oblasti závislostí na národní úrovni. (2017, aktualizováno 27. 3. 2020.) Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/protidrogova-politika/koordinace/koordinace-protidrogove-politiky-na-narodni-urovni-157310/. [Navštíveno: 13. 8. 2020.]
