Supervize pohledem sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách

Dotazníkové šetření

V článku se zaměřuji na odlišné pohledy ve vnímání přínosu supervize různými skupinami pracovníků. Při vlastní supervizní praxi od roku 2016 zjišťuji ze zpětných vazeb, že supervizi pozitivně a jako přínosnou vnímají sociální pracovníci, méně vedoucí pracovníci, a ještě méně pracovníci v sociálních službách. Toto vnímání ovlivňuje více věcí. Podstatné je, zda si pracovník supervizi vyžádal, zde pak nezáleží na profesi. Vliv má i složení týmů. Pokud se v nich nachází aktivní pracovníci s dobrou sebereflexí, je postup supervizní práce rychlejší a lépe jsou vidět „změny“. Díky tomu pak supervizi jako efektivní vnímají i pracovníci v odporu a jejich nechuť supervizi absolvovat se snižuje. Jako důležité pro efektivitu supervizí vnímám „chemii“ mezi supervizorem a supervidovanými, ale i mezi kolektivem samotným. Podstatná je také opakovaná práce na zakázce se supervidovanými, reflexe společné práce a to, jak o supervizi smýšlí vedení a jakým způsobem ji představuje týmu. V některých službách je pro posílení profesních dovedností (a aby to tak supervidant vnímal) nutná vyšší četnost frekvence supervizí a kombinace supervizí vzdělávacích a případových. 

Supervize rozvíjí profesní dovednosti a vědomosti, pomáhá nacházet řešení problematických situací při práci s klienty i v týmu, dodává pracovníkům jiný pohled na situace, které jsou pro ně obtížné. Supervize rozvíjí úroveň vědomostí, myšlení i poznání kauzalit, zvyšuje úroveň komunikačních dovedností, zplnomocňuje pracovníky pro zvládání těžkostí dané profese. To, co si pracovníci ze supervize odnáší jim pomáhá v práci s klienty, podobné nástroje, které vlastním prožitkem zažívají při supervizi mohou využít i při práci s klienty.