„Pár otázek, poznámek, úvah aneb Online není prasárna?”
Na letošní supervizní konferenci s názvem reflexivita jsme s kolegyní Danou Šedivou realizovali workshop Supervize v těžkých časech – Rýžování zlata v trudném dolu. Výstupy z tohoto workshopu i jeho základní popis si mohou zájemci přečíst zde a zde.
V tomto krátkém příspěvku nabízím čtenáři několik otázek a poznámek pouze nad jednou oblastí, kterou jsme ve výše zmíněném workshopu zkoumali, a se kterou se i dál potkávám, řeším ji, prožívám – a tou oblastí je online supervize. Většině z nás, supervizorů, vtrhla online supervize do života na jaře 2020, případně později. Nebo možná přesněji: Do našich supervizních životů vtrhly otázky:
- Jak naložit se supervizemi, když přímé setkávání lidí je zakazované, nemožné, ohrožující, někdy možné pouze s ochrannými pomůckami a s rozestupy, nepodporované z důvodu obav, atd. atd.?
- Supervize tedy – na nejasně dlouhou dobu a opakovaně – přerušíme, nebo je budeme realizovat v online prostoru, nebo budeme hledat možnosti, jak se scházet naživo, a pohybovat se při tom „na hraně výkladu opatření“ a riskovat (zdraví, případné formální důsledky atd.)?
- A jak se k této situaci společně postavíme?
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
