V období od dubna 2017 do března 2019 realizovala organizace IQ Roma servis, z.s. v Brně a celém Jihomoravském kraji projekt Zaostřeno na rodinu, který usiloval o rozvoj inovativních nástrojů při práci s ohroženými rodinami – případových, interaktivních případových a rodinných konferencí. Do projektu se zapojili sociální pracovníci z OSPOD i neziskových organizací pracujících s rodinami, kteří se mohli účastnit pravidelných workshopů, kde se o metodách dozvídali více, ale také si mohli zmíněné metody vyzkoušet v praxi – tedy realizovat je pro rodiny, se kterými spolupracují. Tuto možnost využil kurátor pro děti a mládež z Brna, který se rozhodl uspořádat interaktivní případovou konferenci pro tehdy 14-ti letou Magdu a její rodinu. A právě Magdě bychom rádi poděkovali za to, že se s námi (a nyní i s Vámi) podělila o svou jedinečnou zkušenost.
Ahoj, jsem Magda a je mi čtrnáct let, brzo mi bude patnáct. Díky tomu, že jsem zažila interaktivní případovou konferenci a ráda o své zkušenosti mluvím a píši, již několikrát jsem spolupracovala s organizací IQ Roma servis (kteří pro mě IPK zorganizovali), a také s organizací Lumos, kterou rozjela J.K Rowlingová, moje oblíbená spisovatelka a autorka Harryho Pottera. Pracovnice Lumosu a IQ Roma servisu mě požádaly, abych v krátkosti sepsala svůj příběh, a já, jelikož mě psaní baví, jsem okamžitě nabídku přijala, tak jdeme na to!
Jak to celé začalo
Začalo to asi před čtyřmi lety, kdy jsem chodila do páté třídy, tenkrát jsem si ale tak nějak neuvědomovala, co se to se mnou děje, a až o mnoho let později mi došlo, že kdybych si uvědomila, co se to se mnou děje, tak že jsem to mohla zastavit už tenkrát. Tenkrát jsem začala mít svírající pocit v hrudníku, pocit, že se brzo nebudu moct nadechnout… Ale zvládla jsem to, možná to bylo i tím, že jsem donutila sama sebe – abych alespoň tohle zvládla. Jenže potom jsme se přestěhovali do Brna a já začala chodit na novou základní školu. Tenkrát se mi zhroutil život, všechno se obrátilo vzhůru nohama a já musela začít bojovat víc, než kdy jindy a zcela upřímně vám řeknu… Často v noci, když jsem šla spát, jsem byla tolik na pokraji svých psychických sil, že jsem si myslela, že další den ráno prostě už nezvládnu vstát. Asi týden jsem chodila do školy z donucení, se strachem a s tím, že se mi třásla kolena, ale chodila jsem tam, protože jsem se bála toho, co se stane, když vyjádřím svůj strach nahlas. První, komu jsem to řekla, byla moje sestra, a tím dnem se to odstartovalo úplně všechno. Diagnostikovali mi panickou úzkostnou poruchu a já jsem už nedokázala dojít do školy, dostávala jsem panické záchvaty, jakmile jsme se blížili ke škole. Tenkrát jsem ale taky dostala zcela úžasného kurátora, který znovu všechno změnil a později taky udělal hodně důležitý krok, který vrátil vše do rovnováhy (ale o tom až později).
Začátek spolupráce s kurátorem pro mládež
Když mi poprvé řekli, že mám nového kurátora, bála jsem se toho, co to bude za člověka. Ale když jsem ho poznala, zjistila jsem, že to není ten kurátor, kterého jsem si představovala. Byl to kurátor, ale zároveň se choval jako kamarád, pomáhal mi, snažil se odvádět moji pozornost od mých problémů, a vždy se mě snažil rozesmát. Upřímně, lepšího kurátora jsem si nemohla přát a jsem moc ráda, že se takoví lidé dostali do mého života. Se svým problémem jsem bojovala strašně dlouho a vůbec nic nevycházelo, dokud můj kurátor nepřišel zřejmě s mou úplně poslední nadějí – interaktivní případovou konferencí. Upřímně, na začátku jsem ani trochu nevěřila tomu, že by mi to mohlo nějak pomoct, ale pro mě to v tu dobu byla moje poslední a jediná naděje, kterou jsem dostala, proto jsem po ní taky okamžitě čapla. A upřímně (to upřímně používám nějak často XD), kdybych to neudělala, nejsem tam, kde jsem teď. Ale za žádnou cenu jsem nepředpokládala, že se tam stane nějaký zázrak, měla jsem za to, že když se to nepovedlo do teď, tak že už se to prostě nepovede. Naštěstí jsem se mýlila.
Příprava na moje setkání
Na moje setkání alias interaktivní případovou konferenci (IPK) se se mnou připravovala paní organizátorka, hned na první pohled milá a úžasná paní z IQ Roma servisu. Už od začátku se mnou jednala jako s klientem, ale zároveň i jako kdybych byla nějaká dávná známá a její přístup se mi hodně líbil. Tenkrát mi dala knihu Moje setkání, ta kniha k IPK byla hodně důležitá, protože jsem tam mohla řešit pravidla, koho chci na setkání pozvat (což bylo taky na mně), občerstvení a další věci, dokonce jsem si mohla vybrat i zasedací pořádek. Paní organizátorka mi tenkrát vlastně vysvětlila dopodrobna, jak IPK bude probíhat. Dala mi taky různé listy, do kterých jsem mohla napsat, jaká jsem, některé věci, kterých se bojím, vzkazy pro ostatní nebo moje tři cíle do budoucna. Tohle všechno se pak s mým souhlasem vylepilo na mém setkání.
Kde a s kým moje setkání proběhlo
Ani jsem se nenadála a ten den nastal rychleji, než jsem si myslela. IPK probíhala na úřadě v Brně Řečkovicích, a to proto, že tam jsem se cítila, že jsem úplně nejvíce v bezpečí. Na setkání se dostavili téměř všichni, které jsem pozvala. Kdo to všechno byl? Samozřejmě tam byla moje rodina, takže máma, táta a samozřejmě moje sestra, která tam vlastně hrála roli mé opory. Bez ní bych tam nedokázala říct nahlas spoustu věcí, které jsem měla hluboko v sobě. Dále tam byla samozřejmě paní organizátorka a paní facilitátorka, která to tam všechno řídila. Byla tam taky moje kamarádka Tereza z Peer Programu, kterou mi zařídilo SVP (středisko výchovné péče), ve kterém jsem byla několikrát hospitalizována na tři měsíce. Byla tam moje ředitelka a také moje třídní učitelka ze školy, která je doopravdy velice hodná a milá paní. Potom tam byla paní pracovnice z SVP, která byla vlastně druhým odborníkem, který se mě hned po mém kurátorovi ujal, a samozřejmě tam byl i můj kurátor, bez kterého by se toto setkání nekonalo.
Jak probíhalo moje setkání
Setkání probíhalo téměř tak, jak jsme to s paní organizátorkou probíraly. Na setkání je vlastně všechno přizpůsobeno dítěti/teenagerovi, o kterého se jedná, tak aby mu tam bylo příjemně. Na tomto setkání se klade obzvláště velký důraz na hlas samotného dítěte. Hned jak jsme vešli do místnosti, bylo tam pět velkých flipchartů, které byly popsány „Co se u Magdy daří?“ „Co se u Magdy nedaří?“ „Co Magda potřebuje teď?“ „Co Magda potřebuje do budoucna?“. Poslední flip si bohužel nepamatuji, jelikož mám velice děravou makovici. Byl tam i velký flipchart, kde byly nalepené některé věci, které jsme s paní organizátorkou dělaly během přípravy. Byly tam i barevné fixy, kterými jsme mohli na všechny flipy zapisovat, a poté tam byly papíry na sestavování našeho plánu. Hned na začátku bylo opravdu hodně emocí, protože hned na začátku všechno zasáhlo do naprostého středu našich srdcí, obzvlášť když se četly vzkazy, které jsem pro někoho napsala já sama. Pro mě samotnou to bylo úplně celé hodně emotivní a všechno uplynulo strašně rychle. Vrátím se ale k tomu, jak to vlastně probíhalo, protože hodně přeskakuji z věci na věc.
Začátek setkání
Na začátku mi vlastně úplně všichni řekli, co se jim na mně líbí, z čehož jsem byla naprosto v rozpacích, jelikož jsem to nikdy takhle nahlas neslyšela od nikoho. Potom se všechno představilo a facilitátorka nám všem rozdělila nějak barvy fixek, abychom všichni nepsali stejnou barvou. Potom nastal čas, abychom psali na flipy. V ten moment se v místnosti pouštěla moje oblíbená hudba (což je jen tak mimochodem Zayn Malik XD). Každý jsme měli čas ke všemu něco napsat, potom jsme každý dostali tři samolepky ve tvaru kuličky. Ostatní je měli zelené, já je jako jediná měla červené, jelikož jak už jsem řekla/napsala, můj hlas tam byl nejdůležitější. A mluvili jsme o tématu, kde bylo nejvíce hlasů, ale zároveň i ten můj, což znamenalo, že pro mě je to opravdu hodně důležité. Naše téma byly hádky našich rodičů, které mě opravdu hodně v mém životě ovlivňovaly. Nejlepší na tom ale bylo, že i když jsme vybrali téma tak vzdálené mému problému, dostali jsme se i k němu, a nikdo vlastně nevěděl, jak. Prostě to všechno nějak přeběhlo a najednou se začalo řešit i to důležité v mém budoucím životě. Ale abych byla zcela upřímná, ne všechno na tom setkání bylo úplně růžové. To nejtěžší totiž přišlo, když jsem musela své mámě říct všechny věci, které jsem nikdy neřekla do očí a všemu tomu čelit, a jak už jsem říkala, bez podpory mojí sestry bych to nezvládla.
Co se dělo po setkání
Po setkání to bylo doma opravdu hodně napjaté, protože mamka potřebovala vstřebat všechno, co na setkání slyšela. Jenže to nebylo to největší haló, to největší haló se dostavilo, když jsem měla jít do školy. Protože po cestě do školy…najednou jsem se cítila tak strašně volná, měla jsem pocit svobody a toho, že dokážu i létat v oblacích, a ano všechno je zdánlivě v pořádku. Do školy jsem ten den došla a od té doby chodím bez problémů. Občas se ten strach znovu dostaví, ale ne, po tom všem se přece už nemůžu znovu vzdát, protože mi konečně po dlouhé době došlo, že to všechno odstartovalo to, že jsem se vzdala v boji, a zůstala jsem na jednom místě bez jakéhokoliv boje. Život nám totiž nastrčí do cesty mnoho překážek, a na každém kroku nám bude podkopávat nohy, a my budeme padat na kolena. Jenže mně došlo, že já jsem na těch kolenou zůstala a nezvedala jsem se. Došlo mi, že bojuji se svým strachem, že bojuji s tím, co mám v hlavě, že bojuji vlastně jen sama se sebou. Došlo mi, že pokud se jednou zastavím a nepůjdu dál, tak že na konci úplně všeho mi dojde, že jsem nikdy opravdu nežila a neměla budoucnost, že jsem se vzdala bez boje.
Asi nějak takhle bych popsala celý svůj život a vše, co se stalo. Organizace Lumos a IQ Roma servis mě také ale požádaly, abych něco vzkázala dětem s podobnými problémy a dospělým. Tak jdeme na to?
Vzkaz pro děti:
Jako první vám chci říct, nezapomínejte, že bojujete pouze sami proti sobě, a vždy můžete vyhrát, i když to stojí spoustu psychických sil, a občas budete mít pocit, že nemůžete dál. Poté vám ale taky chci říct, pokud najdete někoho, kdo je ochotný vás opravdu poslouchat, bez výjimek a bez toho, aby vás soudili, svěřte se jim, protože, a to říkám z vlastní zkušenosti, když se alespoň jednomu člověkovi svěříte se vším, co vás trápí, obrovsky se vám uleví. A ač chápu, že ne vždy se vám bude chtít, svěřte se i s jakýmikoliv maličkostmi, protože i ty mohou být velice důležité a hodně ovlivňovat váš život a váš problém. Je důležité si uvědomit, že jedna prohraná bitva neznamená prohranou válku. A po jedné prohrané bitvě ve vašem životě to neznamená, že musíte zůstat na kolenou a tři roky se nepohnout z místa, tak jako já. Myslete na to, že u většiny problémů bojujeme pouze sami se sebou, že bojujeme se stínem nás samotných, a že vždy máme šanci na výhru.
Vzkaz pro dospělé:
Začnu asi nějak takhle. Pokud máte děti, jste si jistí, že je opravdu posloucháte? Že je necháváte se vyjádřit a nerozhodujete věci za ně bez jejich názoru? Jste si jistí, že opravdu víte všechno? Že opravdu znáte i jejich problémy a nejtemnější tajemství? Pokud ne, asi byste se nad sebou měli zamyslet. Při práci s dětmi jakéhokoliv věku, postižení, nebo problému, je důležité si najít svůj „jazyk“ mezi vámi dvěma, nepodceňovat je, podat jim pomocnou ruku, aby se mohly zvednout opět na nohy, když už v životě spadnou. Nejdůležitější je ale opravdu jim naslouchat, a ne jen kývat hlavou, a při tom nevědět, co vám dítě/teenager řekl. Protože, a to si musíme uvědomit naprosto všichni, my nedokážeme dětem/teenagerům vidět do hlavy a vidět, co si oni myslí. A pokud budete rozhodovat o nich bez nich, tak vás ujišťuji, že ne vždy bude vaše rozhodnutí pro dítě to nejsprávnější, nejbezpečnější a nejlepší. Protože i děti dokáží vyjádřit svůj názor a jen ony samy ví, co je pro ně nejlepší. Proto se musíte všichni naučit děti/teenagery poslouchat.
Magda,
Brno
Co jsou to interaktivní případové konference?
Interaktivní případová konference nebo také „společné setkání“ je přístup, v rámci kterého rodina, dítě a odborníci společně přemýšlejí o tom, co by dítě potřebovalo, a hledají řešení, jak mu pomoci. Výsledkem setkání je plán, se kterým všichni souhlasí. Dítě je zde hlavním účastníkem a setkání je tomu také přizpůsobeno. Dítě si například vybírá hudbu a občerstvení pro setkání, což pomáhá navodit příjemnou a neformální atmosféru.
Interaktivní případovou konferenci je vhodné využít ve všech situacích, kdy je potřeba zmapovat potřeby dítěte a vytvořit plán pomoci. Může to být situace, kdy potřebujeme zjistit, jak se dítě cítí ve škole nebo v rodině, situace, kdy má dítě výchovné potíže, potíže ve škole aj. nebo situace, kdy potřebujeme naplánovat důležitou změnu v životě dítěte (např. přechod z pěstounské péče zpět do rodiny a naopak), plánování kontaktu dítěte v pěstounské péči s jeho rodinou a podobně.
V čem je IPK unikátní?
- Setkání vychází z toho, co se u dítěte daří, a v čem je skvělé.
- Názory, pocity a návrhy dítěte mají stejnou váhu, jako názory ostatních a jsou plně respektovány.
- Děti mají svého průvodce, tedy osobu, která je provází celým procesem – nejprve se s nimi na setkání zábavným způsobem připravuje a následně jim je oporou během setkání.
- Před setkáním i během setkání hraje oblíbená hudba dítěte a připraveno je jeho oblíbené občerstvení.
- Během setkání všichni účastníci (včetně dítěte) zapisují témata na velké flipcharty visící na stěně.
- O tématech pro tvorbu plánu se hlasuje, dítě však určuje téma, které se bude řešit jako první.
Projekt Zaostřeno na rodinu
Interaktivní případové konference jsou jednou z inovativních metod při práci s ohroženými rodinami, které propagovala organizace IQ Roma servis v rámci svého projektu Zaostřeno na rodinu v Brně a celém Jihomoravském kraji v období 2017 – 2019. V tomto projektu byly pravidelně pořádány celodenní interaktivní workshopy pro sociální pracovníky OSPOD a NNO pracující s rodinami, na kterých se účastníci dozvídali více o interaktivních případových, případových a rodinných konferencích od předních českých odborníků na tyto nástroje, a také si mohli nástroje vyzkoušet v praxi pro své klientské rodiny.
V projektu proběhlo 8 celodenních workshopů na téma IPK, PK a RK a 18 půldenních pracovních setkání. Do projektu se v průběhu času zapojilo více než 70 účastníků. Projekt se zaměřoval zejména na rodiny žijící v sociálním vyloučení, kde se objevuje mnoho potřeb a rodiny čelí takovým problémům, jako jsou závislosti, domácí násilí atd. Hlavními spolupracujícími organizacemi byly proto organizace Amalthea, Spondea, Ratolest Brno, Společnost Podané ruce, Lumos a Lata, zapojených organizací však bylo mnohem více. Společně pak vytvořily tzv. expertní platformu, která se pravidelně setkávala a vytvářela společně obsah workshopů.
IQ Roma servis je také jedinou organizací v Jihomoravském kraji, která nabízí organizaci a facilitaci případových a interaktivních případových konferencí i komerčně, a to v rámci své vzdělávací instituce Akademie Diversitas. Nejčastěji tuto službu využívají pracovníci OSPOD, kteří mají na pořádání případových konferencí finance z prostředků na výkon sociálně právní ochrany dětí, ale poptávka může vzejít také ze školy, od klíčového pracovníka neziskové organizace, z instituce, kde dítě žije atd.
Projekt skončil v březnu tohoto roku a v rámci něj byly také vytvořeny metodiky, které, jak věříme, budou užitečné pro všechny, které tyto nástroje zajímají nebo by je rádi začali realizovat v praxi.
