Práce s rodinou prostřednictvím hry

HoSt Home-Start Česká republika je nezisková organizace zabývající se od roku 2003 prací s rodinou ohroženou tíživou sociální situací. Jsme členem celosvětové sítě Home-Start Worldwide, která zastřešuje pobočky působící v 23 zemích. V České republice pracujeme v Praze (od r. 2003), v Brně a Liberci (od r. 2007), Ostravě (od r. 2013) a v Hradci Králové (od r. 2015). Naším specifikem je, že kromě terénní sociální práce působí v rodinách proškolení dobrovolníci, kteří se podílejí na obnovení a posílení fungujících vazeb mezi rodiči a dětmi. Dobrovolníci jsou sami rodiče, kteří si dovedou představit, co rodinu během výchovy a péče o děti provází. Povaha dobrovolnické práce v rodinách umožňuje přirozenou pomoc při řešení osobních problémů a krizí, a je tak prevencí těžkých situací v životě rodiny. Dobrovolník často představuje jedinou možnost si neformálně popovídat, sdílet radosti, starosti, trápení, vnést do života rodičů a dětí nové podněty, impulsy a to na základě přátelského vztahu. Další oblastí práce s rodinami jsou asistované kontakty, videotrénink interakcí a terapeutická podpora.

Naší cílovou skupinou jsou zejména rodiny s dětmi do 6ti let, přičemž právě tato cílová skupina a dlouholetá praxe v oboru nás přivedly k myšlence vyvinout metodu práce s rodinou za účelem podpořit a prohloubit komunikaci mezi rodičem a dítětem v sociálně ohrožených rodinách.

Jedná se o rodiny, které řeší mnoho závažných problémů, od výchovy a péče o dítě, přes tíživou bytovou situaci, závažné zadlužení, až po domácí násilí, závislosti apod. Na práci s těmito rodinami musíme odborně připravovat nejen pracovníky, ale především naše dobrovolníky. Tito klienti bývají zpravidla velmi nároční, jak prakticky – rodiny nemají běžné návyky a dovednosti v péči o dítě, ve starání se o domácnost, finančním hospodaření, nemají pracovní návyky apod., tak časově – spolupráce je dlouhodobá (až 2 roky), protože nácvik, zvnitřnění a přijetí těchto dovedností trvá poměrně dlouho.

Máme zkušenost, že rodiče by se o své děti chtěli starat dobře (ačkoliv to tak na první pohled nemusí vypadat), ale nevědí jak, chybí jim potřebné dovednosti a schopnosti (např. intelektové nebo sociální). Nezažili rodinný model nebo sami vyrůstali v rodinách dysfunkčních a neumějí navázat dostatečnou citovou vazbu s dítětem. Neznamená to, že by jim chyběl rodičovský pud, ale neumějí jej projevit nebo chvíli trvá, než ho v sobě objeví.

Tyto rodiny žijí spíše konzumním způsobem života, podléhají nejen tlaku sociálního prostředí, ve kterém se pohybují, ale i tlaku médií, konkrétně obrazu „dokonalé rodiny“, který je prezentován v reklamách na různé výrobky, ale i finanční produkty. Rodiny nejsou dostatečně informovány, mají malé nebo mizivé znalosti z oblasti práva a ekonomie, v důsledku čehož se zaplétají do závažných finančních problémů a jejich sociální a ekonomický status se dále zhoršuje. Mediálnímu ideálu se snaží přiblížit nakupováním věcí a vybavení, na které nemají finanční prostředky, a proto si půjčují, převážně u společností s nevýhodnými úroky.

Kromě finančních problémů jsou tyto rodiny bezradné i ve výchově a péči o děti. V důsledku chybějících zkušeností z vlastní rodiny se dopouštějí závažných chyb ve výchově, které mohou mít dlouhodobý dopad jak na fyzický (zejména při špatné životosprávě), tak na psychický vývoj dětí (např. nepřiměřené nebo nevhodné výchovné metody: „vrátím tě zpátky do děcáku, když nebudeš poslouchat“ apod.). Děti vychovávají často stylem „pokus a omyl“ nebo „když to nejde silou, půjde to ještě větší silou“. Rodiče se však takto nechovají ke svým dětem záměrně, zpravidla vůbec nevědí, jak by měli děti vychovávat. Paradoxně jsou však často hrdí na to, že nejsou jako jejich rodiče, protože se o své děti starají sami, nedali je do dětského domova nebo je neodložili u prarodičů či příbuzných. To je důležitý moment, ze kterého pak vycházíme při konkrétní práci s rodinou.

Snažíme se s rodinou pracovat komplexně a pokrýt většinu oblastí zaměřených na práci s dítětem a rodičem. Za účelem většího prohloubení práce s rodinou jsme využili možnosti finanční podpory z malého grantového schématu CZ 04 Ohrožené děti a mládež FM EHP. V partnerství s organizací Národní vzdělávací fond, o.p.s. – CEKAS jsme realizovali projekt s názvem „Hrajeme si s příběhy“, který trval necelé dva roky a skončil v červenci 2016. Motivací ke zpracování projektového záměru byla zkušenost z praxe, že děti jsou obecně málo zapojovány do rozhodovacích procesů: není to běžné v rodinách samotných, ani při komunikaci s úřady (OSPOD), ani např. při jednání soudů. Přitom většina rozhodnutí výše zmíněných subjektů se podmínek života dětí bezprostředně dotýká. Důvody pro opomíjení názorů dětí v rozhodovacích procesech bývají rozdílné. Sociální pracovníci OSPOD mají přiděleno v průměru 250 – 300 případů. Jejich možnost zabývat se hlouběji situací v rodině, poznat vztahy mezi jednotlivými členy, věnovat se dítěti, zjišťovat a tedy i brát v úvahu jeho názor na situaci, ve které se nachází a zohledňovat jeho přání, je z kapacitních důvodů velice omezena. Pracovníci  OSPOD jsou přetížení, nemají dostatek času na komunikaci s dítětem a na vybudování atmosféry důvěry, která je obzvláště u dětí předškolního věku nezbytná. Další problém přinášejí situace, kdy pracovníci musejí s dítětem probírat těžká témata, jakými jsou například úmrtí v rodině, rozvod rodičů, odebírání dítěte z rodiny, závislosti v rodině či domácí násilí mezi rodiči i vůči dítěti. K tomu nejsou pracovníci vyškoleni, nemají k dispozici vhodné využitelné praktické metody komunikace s dítětem.

Práce s rodinou je poměrně fragmentovaná. Není mnoho pracovišť, která by spolu vzájemně a kvalitně spolupracovala. Rodina tak musí docházet do několika institucí. To bývá často pro rodinu demotivující.

Vzhledem k tomu, že se s kolegy s OSPOD setkáváme denně v praxi, snažili jsme se vytvořit materiál, který by jejich práci podpořil, a to jak přímo, tak nepřímo. Za účelem podpory komunikace v rodině a navázání kontaktu s dítětem jsme v rámci projektu realizovali několik následujících aktivit.

Metoda „práce s rodinou hrou“

Nepřímou podporou pracovníků OSPOD je metoda práce s rodinou hrou (nepřímou podporou rozumíme, že ji pracovník OSPOD neprovádí sám, ale pouze dostává zprávy, které může použít při tvorbě IPOD – individuálního plánu ochrany dítěte).

Z prakticky založených odborníků různých profesí (sociální pracovníci, psychologové, psychoterapeuti, VTI specialista) a projektového týmu jsme vytvořili expertní skupinu. Ta postupně vyvinula novou metodu, kterou jsme nazvali „práce s rodinou hrou“. Metoda je zaměřená na děti ve věku 0 – 6 let. Je potřeba zdůraznit, že metoda NENÍ diagnostická. Je určená pro sociální pracovníky, ne pro specializované odborníky na diagnostiku, kteří mají své vlastní metody a postupy hodnocení a škál. Smyslem bylo poskytnout sociálním pracovníkům oporu, rámec a pomůcky, které podpoří navazování kontaktu s dítětem, zejména při terénní práci v rodinách. Metoda je využitelná i pro naše dobrovolníky, kteří do rodin docházejí.

Metoda využívá prvky Montessori pedagogiky a inspiruje se již existujícími terapeutickými metodami na toto téma. V rámci projektových aktivit byly ve spolupráci s  výtvarnicí vytvořeny didaktické pomůcky/textilní hračky, které byly pilotně ověřeny na vzorku 23 rodin. V souvislosti s využitím hry při práci s rodinou jsme vypracovali záznamové hodnotící archy. Jejich účelem je vyhodnocení procesů a pozorovaných interakcí a situací při práci s rodinou. Takové informace mohou posloužit k dokreslení situace rodiny a jejich vzájemných vztahů při sestavování individuálního plánu ochrany dítěte ve spolupráci s OSPOD.

Samotná práce na vývoji hraček a na metodě práce s nimi byla tvůrčím procesem. Naším původním záměrem byla výroba textilních panenek, které by výrazem obličejů vyjadřovaly jednotlivé emoce. Po připomínkách odborníků jsme tento záměr opustili. Na základě jejich doporučení a během mnohaměsíčního ověřování v terénu (především u samotných dětí a jejich rodičů) jsme vyvinuli různé textilní hračky, jejichž podoba i zpracování se v průběhu pilotování první sady těchto pomůcek poměrně dramaticky proměňovaly. Hodně úsilí jsme věnovali očištění metody od diagnostických přístupů a propracování jejího využití v terénu. V rámci projektu bylo možné metodu testovat pouze na omezeném množství rodin (18 rodin z evidence OSPOD a 5 rodin z běžného prostředí). Jsme si však vědomi toho, že výsledek testování bude důvěryhodný a metoda dostatečně ověřená až poté, co ji otestujeme na dalších minimálně 50 – 60 rodinách ze sociálně ohrožujícího prostředí a na 50 – 60 rodinách ze zdravého „běžného“ prostředí, pro srovnání rozdílů obou vzorků. Proto se v současné době snažíme získat další finanční prostředky a podporu, abychom mohli zahájený proces vývoje metody dokončit.  Poté bychom se rádi věnovali proškolování pracovníků v přímé práci s dítětem prostřednictvím akreditovaných kurzů.

Z testování v námi vybraných rodinách vyplývá, že rodiny, které jsou ochotné ke hře, nebo alespoň mají snahu o podporu dítěte v tomto směru, mohou být lépe motivované i pro práci na náročnějších úkolech a pro spolupráci s OSPOD. Hra se odehrává přímo v domově rodiny, v jejím nejpřirozenějším prostředí. Podmínkou pro využití rodinné hry je vybudování důvěryhodného vztahu pracovníka k rodině. Hra je intimní součástí komunikace rodiny. Pracovník se musí s rodinou dostatečně znát a být s ní v přátelském kontaktu. Přichází do domácnosti vybaven sadou didaktických pomůcek určených ke hře. Nedílnou součástí samotné hry je příprava i její ukončení, přičemž všechny aktivity trvají cca 1 hodinu. Setkání při hře se musí opakovat min. 3x, aby měl výsledek výpovědní hodnotu, a vždy se zapisuje do záznamového archu. Zaznamenávají se vyhodnocení jednotlivých předem stanovených kritérií, zejména vztahových, pocitových a interakčních. Snažíme se rodiče nenásilně zapojit, i přes častý počáteční ostych – rozvíjíme jejich dovednosti při hře. Motivujeme rodiče pro hru a pro věnování pozornosti dítěti.

Naším cílem je, aby rodič i dítě měli ze hry radost, aby jim přinášela potěšení a měli společný hezký zážitek. Pomocí metody „práce s rodinou hrou“ nelze zajistit „tvrdá data“. Pracovník OSPOD může zhodnotit prospívání dítěte v oblasti výživy, běžné péče, hygieny apod. S doplňujícími informaci od terénního pracovníka je možné k dokreslení popsat atmosféru a naladění v rodině pro účely vypracování IPOD. Pro vysledování vnitřní komunikace a běžného života rodiny je nutný dostatek času.

Další oblastí přímé podpory práce OSPOD v rámci projektu bylo vytvoření následujících pomůcek pro komunikaci s dítětem (přímou podporou míníme skutečnost, že následující materiály mají pracovníci OSPOD plně k dispozici pro práci v terénu).

„Čtyři krizové situace očima dítěte – příručka pro pracovníky OSPOD“

Získat názor malého dítěte je obtížné, především vzhledem k jeho intelektovým a rozlišovacím možnostem. Pro rozhodování o životě dítěte je ale velice důležité jeho pocity znát. Proto jsme připravili příručku pro pracovníky OSPOD, která se zabývá 4 náročnými životními situacemi, které může dítě v rodině prožívat (psychické onemocnění rodiče, drogová nebo alkoholová závislost rodiče, rozvod, rozchod rodičů, odebírání dítěte z rodiny). Příručka je zaměřena na předškolní děti (0 – 6let) a je psána očima dítěte. Snahou je pomoci pracovníkovi pochopit jeho pocity a tím s ním navázat důvěrnější kontakt. Být jeho pomocníkem při řešení těchto situací a zároveň dítě motivovat k tomu, aby se umělo v dostupné míře bránit samo, nebálo se o svém trápení mluvit a vyjádřilo svůj názor.

Příručka má pomoci pracovníkovi při komunikaci s dítětem vysvětlit, co se teď děje (nebo bude dít). Je inspirací k hovoru s dítětem o těžkých tématech.

Záměrem bylo/je podpořit pracovníka OSPOD při jeho práci s konkrétním ohroženým dítětem. Některé situace, se kterými přichází pracovník do OSPOD do kontaktu, jsou náročné a obtížně řešitelné. A to nejen pro rodinu, ale i pro samotného pracovníka. V příručce nabízíme pohled a pocity dítěte, tak aby se pracovník mohl dobře zorientovat a připravit se na rozhovor.

„Čtyři krizové situace očima dítěte – průvodce pro pracovníky OSPOD“

Průvodce je podpůrným a doplňujícím materiálem pro příručku a pracovníka provází, vysvětluje a dokresluje náročné životní situace z pohledu sociálně-terapeutického. Například jaké reakce může pracovník očekávat od rodiny, proč se tak děje, proč někteří rodiče a děti nespolupracují, proč lžou, co spolupráci s rodinou brzdí a co jí naopak pomáhá apod. Průvodce se věnuje především emocím dětí a poskytuje i návody, jak navázat rozhovor s dítětem.

Tento materiál poskytuje podporu, ale i pochopení pracovníků OSPOD v jejich práci s rodinami v terénu. Z praxe máme ověřeno, že pokud jen nám známé pozadí problému, se kterým se potýkáme, snáze se nám řeší, anebo si alespoň držíme lepší odborný nadhled a odstup. Nezaměřujeme se pouze na daný problém, ale posuzujeme situaci z širšího kontextu.

Průvodce nabízí pohled z terapeutického, psychologického a sociálního hlediska.

„Obrázkové hrací karty“

Příručku a průvodce jsme doplnili další didaktickou podporou pro pracovníka OSPOD při rozhovoru s dítětem – obrázkovými hracími kartami. Sdělovat informace nebo příběhy je někdy jednodušší prostřednictvím obrázků, s jejichž pomocí se pracovník může dítěte doptávat. Karty také respektují důstojnost rodičů.

Důležité je zdůraznit, že naše karty nejsou diagnostické (diagnostika emocí dítěte přísluší odborným pracovníkům.). Slouží k podpoře navázání kontaktu mezi dítětem a pracovníkem.

Každá sada čítá 19 karet, dvacátá karta obsahuje stručný návod pro práci s nimi. Způsob práce s příručkou a kartami je založen na kreativitě a intuici pracovníka OSPOD (znají dobře terén i klienty, se kterými pracují).

Prostřednictvím karet jsme chtěli vnést do práce s dítětem hravost. Pracovník může karty používat, jako prostředek navázání kontaktu s dítětem přes hru, sdělovat závažnější informace s lehkostí a hravostí, nebo naopak získat od dítěte cenný pohled na věci, které se kolem něj dějí.

Je to zároveň pomůcka, kterou může mít pracovník OSPOD při návštěvě rodiny s sebou v kapse nebo tašce. Mohou pomoci zorientovat se v přáních dítěte a navazují na Příručku a Průvodce čtyřmi krizovými situacemi dítěte.

Důležité informace před používáním karet v praxi, a které doporučujeme, jsou:

Neklást návodné a záporné otázky. „Nevyšetřovat“ pomocí karet. Je dobré ptát se dítěte ve 3. osobě, pro rozhovor s malým dítětem je to efektivnější, než se ptát přímo. Snažit se pomoci pochopit dítěti situaci, tak aby z ní nemělo strach. Hledat pro dítě pozitivní řešení. Když se dítě zeptá, pokusit se vše co nejvěrněji vysvětlit.

Být autentický. (Když něco nevím, odpovědět, že nevím. Nelhat a neslibovat, co nemůžeme splnit…).

Práce s kartami musí respektovat důstojnost rodičů a přání dítěte. Používáním karet nelze diagnostikovat emoce dítěte a rodičů. Tato pomůcka je pouze podpůrná. Neslouží k jakékoliv diagnostice, pouze k podpoře navázání rozhovoru s dítětem.

V práci na pomůckách pro rozvíjení spolupráce s rodinou a podpoře dítěte budeme i nadále pokračovat. Pro pracovníky OSPOD připravujeme praktické (nácvikové) workshopy pro práci s rodinou v terénu, kde budou mít možnost i přímo konzultovat s odborníky z diagnostické a terapeutické praxe (soudními znalci, dětskými psychology, terapeuty zaměřenými na násilí a závislosti v rodině apod.).