Před 11 lety mě oslovil ředitel internátní školy pro děti s lehkým mentálním postižením, poruchami učení a kombinovanými vadami ZŠ Želešice Mgr. Leoš Huzlík, zda bych nechtěl pracovat na této škole jako vychovatel. Znali jsme z doby mých vysokoškolských studií, kdy jsem se zde několikrát coby dobrovolník zúčastnil lekcí ateliéru hmatového modelování Štěpána Axmana. Nabídka přišla zrovna v době bilancování mého aktuálního povolání ve Středisku výchovné péče a přemýšlení nad skutečnými možnostmi poradenského pracovníka v tomto zařízení. Vnímal jsem tehdy, že mé možnosti skutečně pozitivně ovlivnit život našich klientů, kdy se kontakt s nimi omezuje na cca 1‒2 hodiny konzultací týdně, jsou velmi malé. Srovnával jsem toto s mým dřívějším zaměstnáním v pozici učitele a trenéra na jedné ze sídlištních základních škol v Brně, kde jsem učil před mým odjezdem do Austrálie. Díky tomu, že jsem byl s žáky v každodenním kontaktu v době vyučování i po škole, se mi zvláště u těch problémovějších podařilo dosáhnout výborných výsledků. Řada právě těch problémovějších a neorganizovaných sídlištních dětí se tehdy zapojila do aktivit kroužku capoeiry, který jsem začal vést tak trochu i z jejich popudu, a někteří v tomto klubu setrvali dodnes a stali se sami trenéry. Toto byl tedy asi jeden z hlavních důvodů, že jsem nabídku přijal a v září 2008 jsem na speciální školu do Želešic nastoupil.
V rámci volnočasových odpoledních aktivit jsem i na této škole začal učit děti capoeiru. A právě capoeira jako bojové umění, spojující prvky tance, sebeobrany a akrobacie s hudbou a zpěvem, byla i tady tím, co řadu dětí z této speciální školy na začátku zaujalo, oslovilo a motivovalo. Jelikož často dostávám dotazy ohledně toho, zda není kontraproduktivní učit problémové děti bojové umění, musím zdůraznit, že během tréninků zde vždy upřednostňujeme nácvik akrobatických technik, choreografií a přípravu dětí na soutěže před bojovou aplikací capoeiry. Naším cílem není vychovávat mladé neporazitelné bojovníky, ale spíše jedince, kteří v sobě naleznou touhu se zdokonalovat, kteří milují sport a pohyb, kteří budou mít silnou vůli a budou si vědomi svých kvalit, na nichž budou dále pracovat. Snažíme se učit děti, že bojovat se musí především srdcem. Capoeira stále patří k tomu nejatraktivnějšímu a nejžádanějšímu v rámci našich vystoupení. Postupně jsem během své práce na škole začal objevovat další možnosti a oblasti, do nichž jsme mohli děti zapojit, a také mne velmi motivoval jejich zájem o další činnosti. Mezi dětmi jsem objevil řadů výjimečných talentů. V projektu proto vždy vycházíme z aktuální situace, zájmu a vloh našich klientů. Aktivity projektu jsme rozšířili o moderní tanec, romský tanec, zpěv a gymnastiku a další. Kroužek capoeiry a úspěchy dětí tak byly odrazovým můstkem pro vznik celého projektu pod hlavičkou spolku Bojovat srdcem, z. s.
Specifickou skupinou, která stála u počátku projektu, byly děti z převážně romských rodin, žijících na brněnských ubytovnách. Právě tyto děti byly na začátku hnacím motorem projektu a také byly těmi, kdo během svého působení v projektu dosáhl zatím největších úspěchů. Děti uspěly v několika talentových a tanečních soutěžích (např. Talent Awards, Moravia Talent, Tancer Cup, I ty můžeš zazářit atd.), v talentové soutěži Česko-Slovensko má talent obdržely od poroty 3x ANO. Opakovaně byly nominovány na Zlatý oříšek, vystupovaly v české i slovenské televizi i Slovenském národním divadle. Hrály ve filmu Môj pes Killer a podílely se na charitativních projektech Juraje a Deany Jakubiskových. Chlapec z projektu byl vyhlášen sportovním talentem roku Asociace amatérských sportů. Děti se nám v rámci projektu podařilo také zapojit do aktivit s majoritní populací (kroužky moderního tance, gymnastiky, fotbalu, capoeiry) mimo školu a také do několika evropských projektů. Děti úspěšně vystupovaly po celé České republice i v zahraničí a capoeira se v rámci brněnských vyloučených lokalit a ubytoven tehdy stala pojmem. Do školy za dětmi dokonce zavítali brazilští mistři capoeiry a nejsnaživější děti strávily týden na jachtě plavbou po Jaderském moři (tuto plavbu inicioval dotaz jednoho z dětí, zda je voda v moři skutečně slaná). Bylo neuvěřitelné sledovat, jak se děti z nejchudších rodin z brněnských ubytoven dostávají výš a výš. Na soutěžích a vystoupeních byly vždy mezi těmi nejlepšími obvykle společně s dětmi, kterým se od mala dostávalo maximální podpory, a nikdy nouzí netrpěly. Děti, které často znaly spaní jen na matraci ležící na zemi sdílené společně s ostatními členy domácnosti, najednou spávali v drahých hotelích a byly hvězdy. Každý, kdo se s našimi dětmi poznal, okamžitě propadl jejich kouzlu, nadšení a nespoutané energii, kterou všude kolem sebe šířily. Právě řada našich aktivit byla a je realizována i na základě nabídek ze strany lidí, kteří se s našimi dětmi a projektem osobně setkali (R-Mosty, Rock Café Prague, Megaton Production, Dance Academy Prague, Diecézní středisko mládeže atd.).
Nyní se projekt Bojovat srdcem realizuje již 11. rok. V poslední době dochází ke změně skladby našich klientů. Romských dětí z ubytoven výrazně ubylo. Velká část dětí, které patřily v projektu k těm nejúspěšnějším, skončily v ústavní péči. Zde se promítá celkový problém rodin, z nichž tito klienti pocházejí. Řada z nich nastoupila na internátní školy z důvodu zanedbávání školní docházky, nefunkčnosti rodin nebo zanedbávání péče v rodinách. Právě pobyt těchto dětí na internátě pomohl tuto situaci zlepšit, co se týče jejich školní docházky, vzdělávání a jejich zapojení do zájmových aktivit a jejich úspěšnosti. Bohužel rodinnou situaci ani úspěchy dětí často nezměnily. Domnívám se, že jedním z důvodů úbytku romských dětí na škole jsou i inkluzivní snahy a tlaky, které ovšem například právě v případě našich klientů vyzněly spíše do ztracena a většinou nedopadly dobře. Děti po přechodu do běžných typů škol neuspěly a mnohdy se školní docházce vyhýbají. V aktivitách projektu nepokračují, i když je jim projekt i nadále otevřen a děti samy uvádějí, že by chtěly v aktivitách pokračovat nebo že jim chybí. Samy však nikdy nedorazí. Totéž se týká i dětí po ukončení školní docházky. Děti velice rychle strhne zpět prostředí vlastní komunity a děti sklouznou ke stereotypům a chování ostatních v tomto prostředí. Chybí zde mimo jiné individuální nasazení obnášející téměř každodenní návštěvy v rodinách na ubytovnách a práce s dětmi i rodinami mimo školu. Z mého pohledu není inkluze dostatečně připravená a dětem a rodinám chybí větší cílená podpora a možná i vedení. S tímto také souvisí vytíženost sociálních pracovníků, kteří nestíhají nebo nemohou bezprostředně reagovat např. na zanedbávání školní docházky dětí, které tak po delší době nepřítomnosti ve škole nakonec končí rovněž v ústavní péči. Vzhledem k množství útěků dětí z těchto zařízení to pak celé znamená prakticky totéž, jako skončit na ulici.
Na škole ZŠ Želešice jsou nyní vzděláváni žáci se závažnými poruchami učení a závažnými poruchami chování. V souvislosti s tímto v projektu přibývá dětí z majoritní společnosti se závažnými výchovnými, výukovými a osobnostními poruchami a obtížemi. Právě tyto děti mají problém úspěšně se zapojit do běžných zájmových činností, a tak se pro ně projekt stává jediným místem, kde se mohou pozitivně realizovat a kde mohou trávit čas aktivně a smysluplně. Což je nyní nejdůležitější úkol našeho projektu.
Základem činnosti projektu je tak v současnosti dlouhodobá a cílená práce s žáky školy, kteří se potýkají se závažnými výchovnými a výukovými problémy (hyperaktivita, impulzivita, poruchy pozornosti, autismus, výchovné a osobnostní problémy, ADHD, agresivita, problémy s autoritami, záškoláctví, šikana, krádeže a jiná drobná kriminalita, experimentování s drogami, vandalismus atd.). Žáci školy jsou v rámci projektu podporováni a motivováni v oblasti jejich zájmů a dispozic. Pro děti na škole organizujeme řadu aktivit právě na základě jejich zájmu a vloh. Realizujeme zde momentálně kroužek capoeiry, street dance, parkour, fitness, základy akrobacie, hudební a filmový kroužek a přípravu na Predator Race. Tento posledně uvedený kroužek je v rámci našeho projektu zcela novou aktivitou. Jedná se o přípravu dětí na extrémní závod, který charakterizují náročné překážky a trať, kde kromě obratnosti a zručnosti rozhoduje i schopnost taktizovat a někdy i nutnost spolupráce. Završením kroužku by měla být právě účast dětí na tomto extrémním závodě, což je pro děti skutečně velkou motivací. Podařilo se nám zde k účasti motivovat i chlapce, kteří se jinak do aktivit příliš nezapojovali. Kroužek navíc realizujeme pod vedením skvělého lektora Romana Cipriana, který kromě toho, že je vystudovaným právníkem, působí také jako dobrovolný právní poradce v organizaci Bílý kruh bezpečí. Takže je pro naše kluky skvělým vzorem.
Dále pro žáky pořádáme soutěže, soustředění, vystoupení a další podpůrné aktivity. Právě propojení projektu se školou nám zajišťuje dlouhodobost, soustavnost a pravidelnost naší práce s dětmi. Zároveň se díky této spolupráci podařilo zapojit do pravidelných zájmových aktivit řadu dříve neorganizovaných dětí. Tyto děti se účastní aktivit často dlouhodobě a dosahují v nich mnohdy skvělých výsledků. Během práce s dětmi jsme objevili řadu sportovních, pohybových, tanečních, hudebních a výtvarných talentů, a právě v rozvoji těchto jejich dispozic se snažíme pokračovat i proto, že vidíme vlastní zájem dětí se v těchto oblastech rozvíjet a zdokonalovat. Stále doufáme, že stát se hudebníkem, tanečníkem nebo sportovcem může být alespoň pro některé z dětí lákavější alternativa než být členem dětského gangu, nebo než výpravy se „špatnými“ kamarády a bezcílné bloumání po ulicích. Pro mnohé z nich je účast na aktivitách a vystoupeních často první příležitostí být úspěšný a získat pozitivní zpětnou vazbu, což je věc, které se právě dětem s tímto druhem problémů v životě příliš nedostává.
Děti dále podporujeme a pracujeme na jejich dalším rozvoji. Současně s jejich rozvojem v daných oblastech se formou zážitkových aktivit snažíme zlepšit jejich osobnostní a sociální kompetence a kvality. Děti rovněž i nadále zapojujeme do aktivit společně s dětmi z majoritní a neproblémové populace tak, aby děti zapojené v projektu mohly přejímat pozitivní vzorce chování svých vrstevníků a zároveň došlo ke sbližování mezi oběma skupinami. V tomto ohledu se nám povedlo realizovat zcela jedinečné akce a aktivity. Již podruhé se naše děti ve spolupráci s Asociací DICE setkaly v rámci společných aktivit se zahraničními účastníky evropského projektu Erasmus. Ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové dětem, která je dlouhodobým podporovatelem našeho projektu, vystupují naši klienti každý rok na prestižní akci Megaton Fashion Show v pražské Lucerně (předávání cen za hudební design), jejíž výtěžek je věnován právě pro potřeby našich aktivit a dětí.
Nadále také zůstáváme v kontaktu s bývalými klienty projektu a snažíme se jim zprostředkovat pomoc v oblasti dalšího vzdělávání, zaměstnanosti, vyplňování volného času, popř. je podporovat v průběhu výkonu trestu nebo ústavní výchovy. Realizovali jsme například vystoupení ve věznici Všehrdy, v rámci kterého s námi vystupoval náš dřívější klient, který zde byl ve výkonu trestu. S řadou dalších klientů jsme v korespondenčním styku apod. Dlouhodobě fungující a úspěšné klienty projektu se snažíme do aktivit projektu zapojovat v roli lektorů. V rámci různých akcí i tréninků je učíme, jak nabyté dovednosti předávat druhým. Tento způsob vnímáme jako nejlepší cestu k vytvoření pracovních návyků a zlepšení sebepojetí dětí a mládeže z cílové skupiny.
Pro ilustraci uvádím také několik čísel z roku 2019:
- V průběhu roku 2019 jsme zapojili 48 dětí s delikventním a rizikovým chováním, děti se závažnými poruchami chování a učení a další děti rizikových skupin v městě Brně do 7 pravidelných aktivit. Více než jedné pravidelné aktivity týdně se účastnilo 29 klientů.
- V průběhu roku jsme pak pracovali celkově s 56 klienty z cílové skupiny.
- Uspořádali jsme dalších 26 podpůrných aktivit (vystoupení, soutěže, soustředění, tréninky, lekce, výlety, speciální aktivity apod.).
- Děti své dovednosti prezentovaly formou vystoupení pro veřejnost v rámci 8 různých akcí.
Celoroční aktivity pro děti včetně ostatních nákladů projektu se nám daří realizovat s minimálním rozpočtem většinou kolem 70 000 Kč za rok. Toto je dáno i tím, že hradíme pouze externí lektory, kteří za náročnou práci s problémovými dětmi dostávají spíše symbolickou odměnu, a vedení projektu pracuje po celou dobu realizace projektu bez nároku na honorář. Většinu nákladů projektu tak pokryje dotace z rozpočtu statutárního města Brna – Programu prevence kriminality. Na projektu se podílí rovněž řada dobrovolníků. Většina spolupracujících organizací nás podporuje tím, že nám své aktivity, popř. prostory poskytuje dlouhodobě zcela zdarma nebo za snížený poplatek. Zde musíme především zmínit a vyzdvihnout školu ZŠ Želešice a jejího osvíceného ředitel Mgr. Leoše Huzlíka, brněnskou taneční školu No Feet a její vedoucí Martinu Konečnou, taneční studio předního českého tanečníka a choreografa Yemiho AD Dance Academy Prague, Veroniku a Lucii z Asociace DICE, paní Moniku Balogovou a její taneční soubor Merci, SVČ Lužánky, Fightclub Brno a lidi kolem Megaton production. Spolupracujeme také s řadou sportovních, církevních a kulturních organizací, kluby capoeiry, nadacemi atd.
Děti učíme, že mají překonat těžkosti a své úsilí nevzdávat, a tak i pro nás byla koronavirová krize v tomto ohledu výzvou. Snažíme se nyní s klienty udržet kontakt prostřednictvím sociálních sítí a připravili jsme pro ně společně s našimi lektory motivační soutěž BOJOVAT SRDCEM – DOMÁCÍ VÝZVY – DOMA TO NEVZDÁME, kam dětem posíláme různé úkoly a bodujeme jejich příspěvky. Část klientů se do soutěže zapojila a řada z nich alespoň dění v této skupině a na naší facebookové stránce sleduje. Stejně tak i my budeme rádi, pokud budete naši práci sledovat a když naše děti podpoříte. Například olajkováním jejich úspěchů (jak mi napsal jeden autistický chlapec v době karantény, „těší jej a motivuje, když vidí, že se jeho příspěvky lidem líbí“) nebo i jakoukoliv formou pomoci či spolupráce.
Pavel Kučera,
vedoucí a realizátor projektu Bojovat srdcem, Speciální pedagog, učitel výtvarné výchovy a vychovatel na škole pro děti se ZPCH a ZPU ZŠ Želešice
