Subjektivní vnímání eticky problematických situací sociálními pracovníky může být v mnoha případech odlišné od teoretických východisek etiky v sociální práci. Sociální pracovník je pak nucen hledat vlastní strategie řešení situací, které vnímá jako eticky problematické a v rozporu s jeho vlastními hodnotami. Vznikají tak individuální „etické kodexy“ a individuální strategie řešení eticky nejednoznačných situací.
Ve svém příspěvku se věnuji problémům, které sociální pracovníci ve veřejné správě (zpravidla se jedná o sociální kurátory pro dospělé) vnímají jako eticky problematické. Nabídnout chci určitý vhled do toho, jak sociální pracovníci subjektivně vnímané problematické situace řeší a jaké volí strategie jejich zvládání. Příspěvkem chci také poukázat na to, že stávající teoreticky definované etické principy nemusí vždy odrážet skutečnou situaci v sociální práci.
Pro začátek je vhodné definovat pojem etický problém a etické dilema. Sarah Banks (2006) rozlišuje etické problémy a dilemata, přičemž:
- Etické problémy nastávají v situaci, kdy sociální pracovník ví, jak by měl jednat, avšak toto jednání se mu osobně příčí (například nemůže poskytnout určitý typ pomoci klientovi z důvodu, že nesplňuje podmínky).
- Etická dilemata vznikají v situacích, kdy sociální pracovník stojí před dvěma nebo více možnostmi, které představují konflikt morálních principů, přičemž není jasné, který důsledek je přijatelnější. V praxi proti sobě mohou stát například klientovo právo na sebeurčení versus pracovníkova obava o klientovo zdraví.
V praxi nelze jasně oddělit etický problém od etického dilematu, protože se často jedná o komplexní problematickou situaci u konkrétního člověka – klienta sociální práce.
Na etický problém či etické dilema lze nahlížet také z pohledu teorie konfliktů. V případě konfliktu mezi zájmy, představami, postoji nebo názory jednotlivých aktérů sociální práce lze hovořit o interpersonálním konfliktu. Často však obdobně dochází ke konfliktu postojů, názorů či představ v mysli konkrétního pracovníka – zde se pak jedná o vnitřní, intrapersonální konflikt, který může být subjektivně velmi silně prožíván.
Ke zjištění situací, které jsou sociálními pracovníky vnímány jako eticky problematické, a jaké používají strategie jejich řešení, jsem zvolil hloubkové rozhovory mezi sociálními pracovníky / sociálními kurátory pro dospělé, kteří byli zaměstnanci sociálních odborů obcí s rozšířenou působností, respektive městských částí v Praze. Rozhovory byly dále zpracovány za využití technik kvalitativního výzkumu (technika „vyložení karet“ v kombinaci s technikou konstantní komparace).
Z šetření vyplývá, že v rozhodování sociálních pracovníků je neustále přítomná nejistota z výsledku jejich intervence. Respondenti velmi silně akcentovali svou roli jako osoby, která má za úkol sociální situaci klienta zlepšit (pomoc klientovi jako profesní hodnota) a na druhou stranu zamezit zhoršení situace (ochrana klienta jako profesní hodnota). Své rozhodování v problematických situacích však vnímali do značné míry jako autonomní a vnější konflikty například ze strany zaměstnavatele byly spíše ojedinělé.
Jakožto problematické okruhy, které sociální pracovníky v praxi zatěžují nejvíce, se jeví rozhodování o:
- míře převzetí zodpovědnosti za klienta,
- rozhodování o zvyšování či nezvyšování nároků na klienta,
- volba vhodné další intervence v případě, že dosavadní způsob práce s klientem nevede k očekávanému cíli,
- zásluhovost klienta jako dilema.
Mezi respondenty bylo možné vypozorovat silný pocit vlastní moci nad sociální situací klienta a jejím řešením, avšak zároveň se ve svém rozhodování cítili spíše osamoceni – do pomoci s řešením situace klienta by byli ochotni přizvat pouze pracovníka s podobnou zkušeností a obdobným pohledem na klienta, jakou mají oni sami.
Obavy z důsledků vlastního rozhodnutí spolu s pocitem moci nad sociální situací klienta může sociálního pracovníka dostat do rizika, že převezme jednu z rolí Karpmanova trojúhelníku závislosti – roli zachránce. Tendence k přejímání role zachránce je mezi pracovníky silně přítomna (Volák, 2017).
Jakožto zajímavé se jeví zvolené strategie řešení těch situací, které pracovníci hodnotí jako eticky dilematické. Vedle známého zvažování pro a proti jednotlivých alternativ řešení sociální pracovníci tzv. švejkují nebo hrají hru se svým okolím [1]. Tuto strategii volí zejména v případě konfliktu vnějších požadavků na výkon práce s vlastní představou o sociální práci a zvnitřnělými hodnotami.
Šetření také poukázalo na to, že skutečně prožívané situace, které sociální pracovníci prožívají a které sami interpretují jako etická dilemata, do značné míry neodpovídají tomu, co jako etické dilema uvádí v ČR dostupná literatura, zejména pak stávající podoba Etického kodexu sociálních pracovníků ČR, který nabízí převážně výčet zodpovědností sociálního pracovníka vůči jednotlivým aktérům sociální práce (klienti sociální práce, zaměstnavatel, další profesionálové a kolegové, zodpovědnost ve vztahu ke svojí profesi a zodpovědnost vůči širší společnosti). V konkrétním rozhodování se pracovníci cítí na jednu stranu autonomní, na druhou stranu spíše osamocení a bez dostatečné podpory k řešení problematických situací. V této souvislosti se nabízí otázka, do jaké míry by pro pracovníky byla oporou reflexe sociální práce např. za pomoci skupinové i individuální supervize vycházející z potřeb pracovníků, spíše než etické kodexy a metodické postupy.
Michal Volák,
vedoucí referátu kurátorů pro dospělé
Použitá literatura a zdroje
[1] Člověk „naoko“ přijímá zákony a vyšší moc, ale z vnitřního přesvědčení s danou věcí nesouhlasí.
BANKS, Sarah. 2006. Ethics and Values in Social Work. Basingstoke, UK: Palgrave-Macmillan.
Společnost sociálních pracovníků ČR. 2006. Etický kodex sociálních pracovníků ČR. [online].
VOLÁK, Michal. Etická dilemata v sociální práci z pohledu sociálních pracovníků ve veřejné správě (sociálních kurátorů). Praha, 2017. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Katedra řízení a supervize v soc. a zdrav. organizacích. Vedoucí práce Havrdová, Zuzana.
