Pandemie covidu-19 přinesla pravděpodobně jednu z největších ekonomických a sociálních krizí 21. století. Tato krize měla velmi vážné důsledky také na oblast sociální práce a v mnoha ohledech se projevily její dopady na provoz a fungování sociálních služeb (nejen pobytových). V této těžké době se ukázalo, jak důležitou společenskou úlohu sociální služby mají. Vzrostl počet lidí, kteří se v důsledku pandemie ocitli v těžké psychické a sociální situaci a potřebovali odbornou pomoc. Vládní nařízení a opatření vedla k omezení kontaktů a mnoho lidí se ocitlo v sociální izolaci.
Jedním ze zdrojů sociálních kontaktů se stalo užívání informačních a komunikačních technologií. Schopnost ovládat tyto moderní technologie otevírala dveře k informacím a sociálním kontaktům. Ne všichni však tuto dovednost v počátcích pandemie měli a mezi lidmi se objevovala tzv. „digitální propast“. Mohli jsme tyto rozdíly vidět například u žáků základních škol nebo u lidí ohrožených sociálním vyloučením.
Vzhledem ke snaze vlády zamezit šíření pandemie došlo k omezení sociálních kontaktů a velké množství komunikace a aktivit přešlo do digitálního světa (nákupy přes internet, informace o aktuálním dění, objednávání na testování a očkování, plnění pracovních povinností, kontakt s rodinou a blízkými, apod.). Velká část společnosti nebyla na tuto změnu připravena. Lidé, kteří moderní technologie neovládali nebo neměli funkční zařízení, byli ještě více izolovaní a znevýhodněni.
Následná péče Dobroduš – Diakonie ČCE – SKP v Praze a informační technologie
Cílovou skupinou Dobroduše jsou lidé s chronickým duševním onemocněním starší 19 let. Pracovníci služby se ve spolupráci s psychiatry a pracovníky sociálních a zdravotnických zařízení snažili podpořit lidi s duševním onemocněním v této těžké situaci a předejít vážným následkům plynoucím ze sociální izolace. Vzhledem k obavám z nákazy covidem-19 se lidé, kterým sociální pracovníci pomáhají, snažili omezit osobní kontakty. Nechtěli dojíždět hromadnou dopravou do ambulance. Požadovali kontakt na dálku přes telefon. Dlouhé období, kdy byl vládou omezen sociální kontakt, mělo vliv na prohloubení sociální izolace, nárůst úzkostí, deprese a pocitů hluboké osamělosti. U lidí s duševním onemocněním vzrostlo riziko zhoršení zdravotního stavu s následnou hospitalizací. Jedním z hlavních úkolů služby Dobroduš bylo v tu chvíli podporovat klienty v udržení psychické rovnováhy, pomáhat jim udržet pracovní návyky, zajistit finanční prostředky, pokud o ně důsledkem pandemie přišli, a i nadále jim poskytovat určité sociální zázemí a tím předcházet krizím. Sociální pracovníci se snažili s klienty udržet kontakt a podpořit je, aby nezůstávali pouze v domácím prostředí bez větší možnosti pohybu. Aby pracovníci Dobroduše mohli zůstat i nadále klientům nablízku, propojovat je navzájem a ve výsledku také nabízet skupinové sociálně-aktivizační programy, museli najít alternativní cestu, jak toho docílit bez přímého fyzického kontaktu. Tuto alternativu našli v podobě využívání moderních technologií. Sami si museli osvojit způsoby, jak technologie plně účelově využívat, a pak některé dílčí dovednosti předávali dál klientům.
Dostupnost informačních technologií pro lidi s duševním onemocněním
Zkušenost z praxe naší služby je taková, že více než polovina klientů Dobroduše neměla v březnu 2020 přístup k počítači. Sledovali jsme u nich také nízkou míru počítačové gramotnosti. Pokud bychom chtěli hledat příčiny menší počítačové gramotnosti u našich klientů, našli bychom je spíše v generačních souvislostech nebo sociálně-ekonomické situaci jedince, než jako důsledek duševního onemocnění (jako projev duševního onemocnění). Také jistě záleží na tom, zda jsou klienti schopni a ochotni se rozvíjet, zda se chtějí učit používat informační technologie a také jestli k tomu mají potřebné vybavení, jako je funkční počítač, tablet, apod. Důležitou roli hraje finanční situace klientů. Pořizovací cena počítače je minimálně pět tisíc korun. Lidé, kteří často pobírají pouze invalidní důchod, ze kterého hradí mnoho pro život důležitých položek, nemají dostatek zbylých prostředků na to, aby si mohli tuto elektroniku pořídit. Nadstandardní položkou bývá také platba za přístup k internetu. Starší lidé pak mají často z učení se novým věcem obavy a v informační technologie nemají důvěru. V tomto mohou pomoci sociální pracovníci a dobrovolníci.
Rizika a zisky spojené s užíváním moderních technologií
Moderní technologie a zvlášť internetová komunikace nesou určitou míru rizika pro lidi, kteří nemají dostatečné povědomí o všech možných nástrahách a nerozumějí určitým souvislostem. Sociální pracovníci se nezřídka setkávají se situacemi, kdy se lidé s duševním onemocněním, stejně tak jako například senioři, stávají oběťmi podvodů a dalších trestných činů. S malou počítačovou gramotností a větší mírou důvěřivosti se toto riziko zvyšuje. Je důležité učit zmíněné ohrožené skupiny bezpečně používat internetovou komunikaci (sociální sítě aj.), nákupy přes internet, internetové bankovnictví, atd. Sociální pracovníci mohou pomoci s tím, aby lidé získávali dostatečné znalosti o používání technologií a rizik s tím spojených.
Pokud jsou rizika minimalizována, je využívání moderních technologií pro klienty Dobroduše velikým přínosem. Z pohledu sociálních pracovníků to přináší větší možnost zapojení se do společenského dění, navazování nových kontaktů, rozvoj kognitivních funkcí, zvyšování sebevědomí, přístup k informacím a například také obstarávání běžných záležitostí.
Příklad dobré praxe
Vzhledem ke zhoršení situace spojené s covidem-19 a snaze předcházet šíření nemoci byly na jaře 2020 zastaveny skupinové aktivity sociální služby Dobroduš. Aby byla služba v souladu s hygienickými opatřeními a nařízeními vlády, přizpůsobili pracovníci nabídku tak, aby mohly komunitní skupinové aktivity pokračovat online formou. Byly to adventní online akce, dvě kulturní odpoledne s Dobroduší, online hraní deskových her, online kvíz a podpůrná skupina pro klienty. Od klientů získávali pracovníci služby především pozitivní zpětnou vazbu. Byli rádi, že se i v této těžké době mohou setkat alespoň online s dalšími lidmi a zpestřit si tak jinak často stereotypní odpoledne. Pro online připojení jsme použili z počátku aplikace, které jsou zdarma (např. Jitsi Meet, Skype). Nakonec se však nejvíce osvědčila placená aplikace Zoom. Ukázalo se, že je pro nás a naše klienty nejjednodušší poslat odkaz e-mailem bez nutnosti stáhnutí a instalace aplikace. Celkově se Zoom ukázal jako uživatelsky nejpřívětivější aplikace. Nevyžadovala vysokou míru počítačové gramotnosti a při jejím používání jsme narazili na méně technických potíží, ať už při zapojování zvuku nebo videa. Pokud měli klienti problém se zapojením zvuku a videa, byli tím velmi frustrováni. V některých případech zůstali připojení pouze mikrofonem bez kamery.
Počátky používání informačních technologií byly pro pracovníky a klienty složité. Potýkali jsme se s velkým množstvím technických potíží. Vzhledem k celkové situaci byli klienti velmi motivováni pro kontakt přes kameru (chtěli mít vizuální kontakt s lidmi, byli osamělí), a proto byli velmi trpěliví v učení se ovládání počítače a při překonávání všech překážek. Tam, kde to bylo možné, přinesli notebook s sebou do ambulance a sociální pracovník jim vše vysvětlil. V některých případech probíhala ambulantně příprava a samotné propojení fungovalo na dálku po telefonu. Pro některé klienty to byla úplně první zkušenost s použitím počítače a internetu. V těchto případech sociální pracovníci museli poskytnout hodně podpory. Pro pomoc s instalací aplikací jsme využili například TeamViewer, který umožňuje vzdálené připojení k cizímu počítači.
Konkrétním příkladem může být klient služby, který žije se staršími rodiči, s nimiž se v době pandemie úplně izolovali a nevycházeli ven. Měl pouze základní dovednost ovládání PC a doma neměli počítač. Počítač s kamerou a mikrofonem pořídil s podporou sociální pracovnice a poprvé v životě se připojil k podpůrné skupině přes videohovor. Online setkání s dobrovolnicí, dalšími klienty a pracovníky Dobroduše pro něj byla jediná forma kontaktu s lidmi po dobu několika měsíců. Celá jeho rodina prošla onemocněním covid-19 s vážným průběhem a v tomto velmi náročném období na to, díky podpoře Dobroduše na dálku, nebyli sami. Podobných případů jsme v tomto období řešili mnoho.
V současné době se situace navrátila do běžného režimu. I po skončení nejhoršího období covidové krize sledujeme určitou setrvačnost vlivu pandemie pro život lidí s duševním onemocněním a jejich fungování ve společnosti. Nové zkušenosti a kompetence, které jsme nabyli v této těžké době, se budeme snažit zužitkovat i po skončení pandemie. V používání internetové komunikace a podpory na dálku vidíme v sociální práci s lidmi s duševním onemocněním velký potenciál. Těžiště sociální práce vždy stojí na osobním kontaktu s klienty a naším cílem je dostat lidi s duševním onemocněním ven z domova a zapojit je do společnosti. Pro ty klienty, kteří nemohou z různých důvodů docházet do ambulance, může být výše zmíněná forma kontaktu užitečná. Informační technologie mohou více využívat i sociální pracovníci při práci s klienty, ale i pro případné porady, vzdělávací kurzy či jiné aktivity.
Michal Pešek,
vedoucí služby, Služba následné péče Dobroduš
Zuzana Beranová,
sociální pracovnice, Služba následné péče Dobroduš
a
Tereza Najbrtová
