4/2012

Sociální práce a mezigenerační solidarita

Následující text je teoretickou reflexí, která přináší odpovědi na otázku, zda a případně jak mohou současné společenské kontexty sociální práce ovlivňovat práci s cizinci. Pro získání odpovědi nejdříve vymezím sociální práci s cizinci a poté přiblížím současné společenské kontexty. Na základě studia literatury zjišťuji, že současné společenské kontexty podporují rozvoj mcdonaldizace společnosti, která v sociální práci způsobuje vzestup managementu péče. V ČR je sociální práce s cizinci institucionálními podmínkami směrována k realizaci v rámci managementu péče, který specifika práce s cizinci významně ovlivňuje.Zobrazit text

Příspěvek objasňuje koncept mezigeneračního učení. K mezigeneračnímu učení může docházet v rámci různých kontextů, v nichž se při společných aktivitách setkávají mladí lidé a senioři. Dobrovolnictví seniorů, pro seniory a společně vykonávané dobrovolnictví poskytuje jednu z možností setkávání těchto dvou generací. Autorka si klade za cíl upozornit na význam mezigeneračního učení prostřednictvím dobrovolnictví vedoucího k rozvoji sociální mezigenerační solidarity a přispívajícího k ideálu naplňování individuálního lidského potenciálu coby opěrných rámců sociální práce.Zobrazit text

Hlavním cílem tohoto textu je otevřít debatu o tom, jaké důsledky pro celý systém přímých plateb za péči v České republice může mít fakt, že tato zásadní změna byla do systému sociální péče vnesena, aniž by pro ni byl vyjednán dostatečný konsensus a aniž by byla podstata přímých plateb pochopena a akceptována. Součástí diskutovaného problému je, že přímé platby za péči jsou v ČR využívány ve více než třech čtvrtinách případů na neformální péči, poskytovanou ponejvíce blízkými příbuznými, avšak souvislosti a význam neformální péče není v ČR dostatečně pochopen. Status neformálních pečovatelů není odpovídajícím způsobem etablován – ani na diskurzivní, ani na sociálně-ekonomické a právní rovině. Zatímco v mnoha zemích, kde přímé platby za péči fungují, jejich zavedení předcházely až desítky let debat, které přinesly vyjasnění a vytříbení tohoto kontextu, ČR tento proces ještě čeká.Zobrazit text

Cílem této studie je nejprve popsat podobu mezigenerační solidarity převládající v českých rodinách vyššího věku, následně zjistit, jak se podoba vzájemné pomoci mezi různými generacemi v českých rodinách jeví ve světle mezinárodního srovnání a v neposlední řadě přispět k diskusi o tom, jaké výzvy a příležitosti taková podoba mezigenerační pomoci a podpory přináší pro služby sociální práce v českém kontextu. Ve studii aplikujeme koncept mezigenerační solidarity a typologii rodinných modelů. Prezentovaná zjištění jsou založena na statistické analýze mezinárodního datového souboru SHARE reprezentativního pro národní populace 50+. Výsledky naznačují, že české rodiny nejčastěji uplatňují model sestupného i vzestupného familialismu, přičemž nejvíce shodných znaků v oblasti mezigenerační směny jsme nalezli mezi českými a španělskými rodinami.Zobrazit text

V textu je diskutována otázka potenciálu terénní sociální služby pro seniory, jako druhu služby nabízející možnost pomoci v přirozeném prostředí uživatele, k podpoře zachování sociálních kontaktů uživatele služby s rodinnými příslušníky či dalšími blízkými osobami. Pozornost je zaměřena zejména na potenciál pečovatelské služby vytvářet prostor pro uživatele a blízké osoby a participovat na rozhodování o způsobu nastavení intervence. Text vychází z výsledků výzkumu, který byl koncipován jako případová studie vybrané pečovatelské služby a je členěn do tří částí. První část je věnovaná souhrnu teoretických východisek, především vymezení pojmu stárnutí a stáří, dále pojednání o nástrojích, které na jednotlivých úrovních politiky sociálních služeb potenciálně směřují k podpoře neformálních pečovatelů. Ve druhé části je s využitím výsledků výzkumu pozornost zaměřena na kontext poskytování pomoci ve vybrané pečovatelské službě vzhledem k uplatnění širší spolupráce s uživateli a blízkými osobami. Ve třetí části je diskutována role pracovníků a možnosti změny stávající praxe.Zobrazit text

Cílem tohoto příspěvku je na základě dostupné literatury a výzkumů realizovaných v letech 2010 a 2011 odpovědět na otázku: Co a jak brání a napomáhá rozvoji solidarity mezi nevidomou matkou a jejím vidomým dítětem? Na utváření mezigenerační solidarity je pohlíženo z hlediska čtyř typů faktorů: motivační, podpůrné, limitující a specifické, které na tento proces působí a ovlivňují jej. V jednotlivých kapitolách, z nichž každá je věnována jednomu z výše uvedených faktorů, autorka zjišťuje, nakolik jsou jednotlivé faktory podpůrčí nebo limitující a co působí na vztah mezi nevidomou matkou a dítětem. Nevidomé matky konstruují solidaritu se svými vidomými dětmi jako součást širší sítě podpůrných a komplikujících vztahů s lidmi v jejich prostředí. Vyzdvihují důležitost důvěry, otevřené komunikace a na blízkosti založeném vztahu s dítětem. Hovoří o nedostatku informací o rodičovství nevidomých a předsudcích, se kterými se musely potýkat. Na základě výstupů z výzkumů autorka uvádí doporučení pro praxi sociální práce.Zobrazit text

Resilience je koncept označující popis dynamických vývojových procesů, díky nimž se jedinec (či jiné systémy, jako např. rodina, komunita) adaptuje a dobře funguje v rámci kontextu vystavení zřetelným tlakům (nepřízním, rizikům, stresorům). Tato práce je teoretická a obsahuje několik kapitol. V první kapitole jsou představeny základní pojmy. Následující kapitoly jsou orientovány na koncepty, jež jsou s resiliencí spojeny, tedy vývojovou, posilující a sociálně ekologickou perspektivu.Zobrazit text

V oblasti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež od počátků jejího vývoje v České republice převládá určitá tendence k zaměstnávání mladých pracovníků, což je v evropské sociální práci s mládeží spíše raritní jev. Při práci se subkulturami neorganizované mládeže tak chybí určitý prvek péče o zachování kontinuálního vývoje lokálních komunit, který může být ohrožen jistým deficitem v mezigenerační komunikaci. V takové komunikaci totiž mohou pracovníci z jiné generace zpravidla mládeži nabídnout specifickou podporu, spočívající ve sdílení zkušeností, zdrojů, či objevování společných hodnot, což jsou komunikační situace, které vedou k posílení sociálního kapitálu společenství. Je v praxi velmi obtížné, pokud toto mají zprostředkovávat pracovníci jen o pár let starší než jejich klienti. Nelze potom nabídnout klientům určitou klíčovou zkušenost, že komunikace mezi jednotlivými generacemi v určité komunitě mohou mít i jiný charakter než pouze instruktivní a hodnotící (jak je tomu obvykle v případě formálního vzdělávání na všech stupních školní soustavy), a že dokonce můžou vést i k jistému zážitku sounáležitosti s širším společenstvím. Cílem stati je nalézt určitá zdůvodnění a praktické možnosti toho, jak posílit tento specifický typ mezigenerační solidarity, který v tuzemských nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež zatím chybí.Zobrazit text