V tomto roce „oslavujeme“ desáté výročí od zahájení vzdělávání zdravotně-sociálních pracovníků na Ostravské univerzitě ve studijním programu Zdravotně-sociální péče. Cílem původní akreditace studijního programu bylo podpořit rozvoj oboru sociální práce ve zdravotnictví a zdravotně-sociální péči a navázat na historii a tradici sociální práce v nemocnicích u nás i ve světě. V roce 1900 zahájili svou činnost první sociální pracovníci v nemocnicích v USA, rozvíjeli obor ruku v ruce se sociálním lékařstvím, které se stalo oporou při vymezování pojetí zdraví a nemoci v holistickém pojetí. Sociální aspekty zdravotní kondice, význam kontextu širšího prostředí v procesu rehabilitace a léčby a vlídná psychosociální podpora v náročných životních situacích pacientů i rodin, jsou základními stavebními kameny pro ukotvení profese sociální práce v medicínském prostředí.
V neposlední řadě bylo cílem vzdělávání podpořit odvětví sociální práce, které tiše sleduje aktuální trendy a rozvoj oboru, které ve zdravotnickém prostředí bílých plášťů občas nevěří, že medicínský přístup lékařů lze proměnit, a naopak tiší obavy pacientů ze sociálních důsledků nemocí. Dnes můžeme tvrdit, že zdravotně-sociální práce je dynamické, mezioborově i agendou pestré odvětví, kde sociální práci vykonávají zapálení a angažovaní profesionálové. Občas planou příliš, jejich počet ve zdravotnických organizacích je stále nedostačující a ne vždy se jim dostává supervizní podpory. Na jejich vzdělávání se podílí několik českých univerzit (Polytechnická univerzita v Jihlavě, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Univerzita Pardubice a UTB Zlín) a specializační studium nabízí i Ministerstvo zdravotnictví ČR. V nedávné minulosti jsme se s kolegy zmíněných univerzitních pracovišť podíleli na tvorbě Kvalifikačního standardu přípravy na výkon zdravotnického povolání zdravotně-sociálního pracovníka, jehož přínos je především ve sjednocení podmínek na studijní programy určené pro bakalářský stupeň univerzitního vzdělávání. Ministerstvo zdravotnictví společně s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR[1] doporučuje vysokým školám pro získání souhlasu Ministerstva zdravotnictví podle zákona o vysokých školách, se tímto kvalifikačním standardem při přípravě studijního programu řídit.
Většina profesionálů v oblasti výkonu sociální práce ve zdravotnictví a v sociálních službách se zdravotně-sociálním přesahem se shoduje na významu zdravotnického/medicínského vzdělání jako nedílné součásti přípravy pro výkon dnes tzv. nelékařského zdravotnického povolání Zdravitně-sociálního pracovníka. Současně jde však stále primárně o výkon profese sociální práce. Profesionalitu nelze chápat izolovaně jako praktické dovednosti / činnosti ani jako nabytí úrovně teoretických znalostí. Cílem vzdělávání je propojení teoretických poznatků s praktickými dovednostmi. I proto bakalářské studijní programy zahrnují přes 1000 hodin praktické výuky. Kritická reflexe teoretického poznání, aplikace a další rozvoj popsaných metod do praxe pod supervizí je předpokladem pro profesionální výkon sociální práce ve zdravotnictví.
Sociální pracovník ve zdravotnictví[2] má velké množství povinností a odpovědností, které nemůže sdílet a musí se v daných situacích spoléhat sám na sebe, své znalosti a vlastní zdroje. Naší snahou – tedy snahou vzdělavatelů, je přispět nejen k teoretické výbavě. Velkou zásluhu na rozvoji vzdělávání ve studijních programech na univerzitách však mají právě sami sociální / zdravotně-sociální pracovníci v praxi, kteří se stávají průvodci našich studentů – budoucích kolegů. Provázení praktickou částí studia pod mentorskou ochranou je hlavním pilířem úspěšného zvládnutí studia a především uvedením do nelehké praxe.
Dovolím si stručně shrnout osobní zkušenost se vzděláváním zdravotně-sociálních pracovníků. Volba tohoto studijního programu je často volbou „naslepo“. Uchazeči často volili studium jako alternativu své primární volby. Anebo chtěli pracovat ve zdravotnictví, ale „báli se krve“. Často si studenti uvědomili obsah a poslání zdravotně-sociální práce až po prvních absolvovaných praxích. To je zlomový okamžik, a buďto ve studiu pokračovali, anebo jej ukončili.
Na vzdělávání studentů se podílí multidisciplinární tým odborníků z oblasti sociálních věd, sociální práce, psychologie, ošetřovatelství a medicíny. Nově akreditovaný bakalářský studijní program Zdravotně-sociální péče splňující požadavky Ministerstva zdravotnictví ČR na vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků a současně požadavky Asociace vzdělavatelů v sociální práci, nabízí pestrý studijní plán doplněný o praktické vzdělávání, kazuistické semináře, supervizi aj. Aktuálně již probíhá studium v prvním ročníku.
Mezi naše absolventy patří zkušené kolegyně a kolegové, kteří se uplatnili v nemocnicích i sociálních službách v celé republice. Někteří „srdcaři“ se vrací ke studiu v navazujícím st. programu, a dokonce se podílí i na vzdělávání svých nástupců. Dnes již mohu říci, že se nám podařilo vychovat novou generaci zdravotně-sociálních pracovníků, předat pomyslný kolík štafety běhu na dlouhou trať. Všem současným i budoucím sociálním pracovníkům ve zdravotnictví bych přála personální posilu, pravidelnou supervizi a větší prostor pro rozvoj a fungování profesního sdružení – ať již v podobě sekce Zdravotně-sociální při České asociaci sester. Anebo vznik jiného profesní sdružení, které bude budovat profesní pospolitost, sdílet směr k dalšímu rozvoji tohoto odvětví sociální práce a budou mít chuť rozvíjet užitečnou vzájemnou profesionální podporu při výkonu profese.
Iva Kuzníková,
garantka studijního programu zdravotně-sociální péče
Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity
[1] Kvalifikační standard k vyhlášce č. 39/2005 Sb. pro studijní program v oboru zdravotně- sociální pracovník specifikuje podrobněji minimální požadavky na vysokoškolský studijní program. (MZČR, 2018).
[2] Stále se v praxi setkáváme s pojmenováním tzv. „sociální sestra“, z dnešního pohledu již historickým, ovšem v praxi ustáleným označením.
