V posledních letech, kdy dochází k masívnímu rozvoji informačních a komunikačních technologií (ICT), sledujeme nové sociálněpatologické jevy, které vznikají v souvislosti s užíváním internetu. Současná mladá generace a děti považují užívání internetu za běžnou součást svého každodenního života. Internet bezesporu přináší uživatelům mnoho výhod a usnadňuje studium i práci. Děti, ale i dospělí, však často neznají rizika, která jsou s jeho používáním spojena.
Z hlediska praxe v oblasti sociálně-právní ochrany dětí patří mezi nejčetnější hrozby zneužití osobních údajů. Děti bez uvážení o sobě a své rodině na internetu zveřejňují osobní informace, jako je jméno, příjmení, datum narození a bydliště, jsou neopatrní při zabezpečení svých účtů a zadávaní hesel. Nebývá výjimkou, kdy děti zasílají a zveřejňují své intimní fotografie či nahrávky. Děti jsou v tomto ohledu naivní, netuší, že takto zaslaná fotografie je může v budoucnosti ohrozit. Děti i dospělí by si měli uvědomit, že co jednou zveřejní na internetu, nelze již nikdy vrátit zpět. Často takovým chováním poskytují prostor pro zneužití údajů ve formě vydírání nebo jiné trestné činnosti.
Kybergrooming
Dalším jevem je takzvaný kybergrooming. Jedná se o velice nebezpečné chování, kdy se pachatel snaží vylákat z oběti prostřednictvím ICT osobní údaje, fotografie se sexuální tematikou a všechny podstatné informace, které dále zneužije. Postupně navazuje s obětí citový vztah, snaží se většinou pod falešnou identitou vyvolat pocit důvěry. Cílem takového chování většinou bývá manipulace dítěte, snaha o sjednání osobní schůzky za účelem fyzického násilí či jeho sexuálního zneužití. Z dosavadních výzkumů vyšlo najevo, že děti nemají obavy z osobního setkání s někým, koho znají pouze z internetu. Stejně tak i podceňují rizika spojená s vkládáním osobních informací.
Nezanedbatelným jevem se stává i kyberšikana. Jedná se o soustavné, cílené, dlouhodobé poškozování oběti za pomoci informačních a komunikačních technologií. Hlavním motivem je záměrné ubližování a poškozování oběti. Rozlišit hranici mezi šikanou a kyberšikanou je někdy značně obtížné, a to vzhledem k tomu, že se tyto jevy často prolínají. Kyberšikana je však mnohem nebezpečnější, a to pro její rychlé šíření mezi větším počtem uživatelů a dlouhodobé následky. Putování např. zesměšňující či ponižující fotografie může být i záležitostí mnoha let.
Prostředí chatů je spojeno s velmi rizikovým obsahem
Problémem v prostředí internetu bývá i věrohodnost uvedených informací. Děti nejsou schopny ověřit informace z jiného zdroje a často podléhají představě, že vše, co je na internetu zveřejněno, je pravda. Nebezpečí skýtají i různé chatovací místnosti, kde děti mohou komunikovat např. o svých zájmech. Jedná se o chaty zaměřené např. na sebepoškozování, extremismus či anorexii. Někteří odborníci uvádějí, že tato komunikace, např. v oblasti poruch příjmu potravy, může být v určitých ohledech pro dítě přínosná. Dítě v tomto prostředí prožívá pocit pochopení a sounáležitosti, kterých se mu v reálném životě nedostává. Ve většině případů však zde děti mají k dispozici návodné rady k nevhodnému chování, které pro ně může být v důsledku velice nebezpečné. Nezřídka je prostředí chatů také spojeno s velmi rizikovým obsahem, jako jsou nabídky k dětské prostituci. Z policejních statistik vyplývá, že v současné době jsou v prostředí internetu největšími producenty dětské pornografie právě děti.
V posledních letech se stále častěji sociální pracovníci setkávají i s formami závislosti dětí na komunikačních a informačních technologiích. Z řešených případů v praxi dochází nejčastěji k pseudozávislosti na on-line hrách či k nezřízenému chatování. Projevem závislosti na ICT nemusí být nutně doba strávená dítětem u počítače. Často se závislost dítěte projevuje v oblasti behaviorální a v širších sociálních vztazích. Zároveň značně zasahuje i do zdravotního stavu dítěte.
Zneužívání internetu vede k rozvoji preventivních projektů
V současné době již existují projekty, které se prevencí patologických jevů spojených s užíváním internetu zabývají, je však stále mnoho dětí, které pravidla bezpečného užívání internetu neznají a jsou přímo ohroženy výše uvedenými jevy. Rodiče jen zřídkakdy vědí, s kým jejich ratolesti prostřednictvím sociálních sítí, jako je např. facebook.com nebo lidé.cz, komunikují, jaké informace o sobě zveřejňují. Bohužel často rodiče sami tyto technologie neznají a nejsou schopni dětem adekvátně pomoci. Avšak i v tomto případě platí, že základem prevence je otevřená a vřelá komunikace mezi rodiči a dětmi, zájem o to, jak a s kým dítě tráví volný čas. Rodiče by měli s dětmi budovat vzájemné prostředí důvěry a tolerance a stejně tak, jako je běžně učíme přecházet bezpečně vozovku, měli bychom dětem přiměřeně věku vysvětlit úskalí virtuální komunikace.
Součástí této problematiky je i nedílná osvěta a vzdělávání pracovníků, kteří pracují s dětmi a mládeží. Nejedná se jen o pedagogické pracovníky a psychology, podstatnou skupinu tvoří sociální pracovníci, kteří se ve většině výše uvedených případů s těmito fenomény setkávají nejčastěji. Z hlediska možnosti působení a řešení těchto patologických jevů mají největší kompetence pracovníci sociálně právní ochrany dětí. K tomu, aby dokázali kvalitně diagnostikovat výše zmíněné fenomény a dokázat adekvátně dítěti v krizové situaci pomoci, je nezbytné, aby se o rozvoj nových komunikačních technologií zajímali a kontinuálně se vzdělávali. V současné době však neexistuje mnoho vzdělávacích seminářů, které by byly zaměřeny přímo pro sociální pracovníky. A to i přesto, že v posledních letech výrazně statisticky stoupá počet dětí, které jsou oběťmi nebo pachateli různých forem informační kriminality.
SocialWeb-SocialWork
Jednou z možností vzdělávání sociálních pracovníků v této oblasti je mezinárodní program SocialWeb-SocialWork, který je v ČR organizován Národním centrem bezpečnějšího internetu (www.saferinternet.cz) a koordinován německou nadací Stiftung Digitale Chancen. Projekt je spolufinancován Evropskou komisí a již v prvních dnech registrace byl okamžitě zaplněn účastníky, kteří projevili o semináře nebývalý zájem. Účastníci kurzu se naučí diagnostikovat výše zmíněné fenomény, podporovat a vést ohrožené děti v prostředí sítě Internet. Zároveň se naučí rozvíjet digitální znalosti mladé cílové skupiny a posilovat její odolnost vůči rizikům plynoucím z užívání internetu. Na prezenční část navazuje část e-learningová, zahrnující témata prezenčního kurzu a podpůrné dokumenty pro praxi.
Velký zájem a spokojenost účastníků seminářů poukazuje na nutnost dalšího vzdělávání odborných pracovníků v naší zemi. Ze seminářů jednoznačně vyplynulo, že stále mnoho odborných pracovníků nemá dostatečné znalosti k adekvátní pomoci dětem ohroženým v prostředí sítě Internet. Zároveň je zřejmé, že v praxi se tito pracovníci s problematikou informační kriminality setkávají velice často a sami by si přáli se dostatečně orientovat a dokázat děti vhodně podporovat v jejich bezpečném chování a užívání informačních technologií.
Zapojení státní správy a samosprávy
V posledních letech se touto problematikou začínají zabývat i instituce státní správy, které poskytují dětem, ale i rodičům poradenství a působí i v oblasti prevence. Jednou z nich je i Úřad městské části Prahy 4, odbor sociální, který se ve spolupráci s Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy touto problematikou dlouhodobě zabývá a řeší nejen děti a mladistvé, kteří se stali obětí těchto činů, ale i nezletilé, kteří se sami trestního jednání na internetu dopouštějí. Úlohou kurátorů pro mládež je i působení v oblasti primární prevence, která se zaměřuje na žáky základních a středních škol.
Cílem odborných pracovníků by měl být zájem na vybudování pomáhající sítě, kdy odborníci, kteří pracují s dětmi a mládeží, budou schopni adekvátně vyhodnotit sociálněpatologické jevy spojené s užíváním internetu a budou schopni kvalitně aplikovat metody sociální práce k odstranění, potlačení, zmírnění či prevenci všech nebezpečných jevů spojených s užíváním informačních a komunikačních technologií.
