Organizace Rytmus – od klienta k občanovi provozuje od roku 2022 tréninkový byt v Praze, který je určen mladým lidem s mentálním postižením. Stejný koncept funguje od jara 2023 také v Brně. Lidé se zdravotním postižením si zde mohou s podporou asistentů vyzkoušet samostatné bydlení a trénovat činnosti důležité pro postupné osamostatňování. O podmínkách, jaké musí zájemce o tréninkové bydlení splňovat a zkušenostech, které si odtud mladí lidé odnášejí, s námi hovořila koordinátorka pražského tréninkového bytu Dorota Smiešková.
Posláním organizace Rytmus je zapojit lidi s převážně mentálním postižením do běžného života. Jak vznikl nápad provozovat tréninkový byt?
Projekt vznikl ve spolupráci s kolegy ze služby Tranzitní program, kteří přemýšleli nad tím, jak co nejlépe podpořit mladé lidi s mentálním postižením v ještě větším osamostatnění a přechodu do dospělosti. Cílem bylo přispět ke kvalitě života mladých lidí a jejich rodin v oblasti plánování budoucnosti a otestovat další možnou nabídku podpory ̶ trénink samostatného bydlení. Rodiče a samotní uchazeči projevili o tento typ podpory zájem. Provoz tréninkového bytu se nám podařilo spustit díky projektu Krok přes práh a finanční podpoře nadačního fondu ABAKUS.
Co obnášelo zahájení provozu bytu v Praze?
Museli jsme především najít byt, kde by mladí lidé mohli ve zkušebním režimu s pomocí asistentů trénovat samostatné bydlení. Hledali jsme mimo jiné v rámci jednotlivých městských částí, nakonec se podařilo najít komerční pronájem bytu přímo v centru Prahy. Poté bylo nutné sehnat vybavení bytu. Dále jsme museli sestavit tým, vybrat první zájemce a zmapovat potřebnou míru podpory k nastavení úspěšné spolupráce.
Komu je tréninkový byt určen a jaké podmínky musí uchazeč splňovat?
Tréninkový byt je určen mladým lidem se zdravotním znevýhodněním, převážně mentálním, kteří mají zájem se v budoucnu osamostatnit. Zájemci o tréninkové bydlení by měli mít zajištěnou náplň dne, ať už se jedná o školu či zaměstnání. V současné době neposkytujeme noční asistence, byt je tedy vhodný pro osoby, které jsou v tomto ohledu samostatné a je u nich předpoklad, že zvládnou být v noci bez podpory. Dosud jsme dávali přednost uživatelům služby Tranzitní program, do budoucna to však nebude podmínkou. Náš koncept tréninkového bydlení funguje tak, že byt obývají po dobu 4–5 měsíců dvě dvojice mladých lidí, které se zde střídají vždy po dvou týdnech. Každý z dvojice má k dispozici samostatný pokoj. Ráda bych zmínila, že tréninkové bydlení je v mnohém velkou zkouškou i pro blízké mladých lidí s postižením – rodiče, opatrovníky atd. Důležité ale je, aby rodiče neměli obavy z osamostatňování svých potomků v době, kdy to pro ně má největší smysl – tedy ve fázi časné dospělosti do 26 let.
Jak vypadá domluva se zájemcem před nástupem do bytu?
Před nástupem je nutné se několikrát setkat a zmapovat s daným člověkem i s jeho rodinou míru potřebné podpory. Zjišťujeme všechny důležité informace, abychom věděli, jak nejlépe nastavit rozsah a intenzitu poskytované podpory. K tomu využíváme metodu Plánování zaměřené na člověka. Každému zájemci je k dispozici klíčový pracovník, který podporu koordinuje. Společně s uchazečem formulujeme konkrétní cíle, co by si chtěl v bytě zkusit nebo se nově naučit a tvoříme individuální plán. Nejčastějším cílem klientů je vyzkoušet si bydlení bez rodičů a umět se o sebe s podporou postarat.
Jak vypadá běžný den v tréninkovém bytě a jaké činnosti zde mohou mladí lidé trénovat?
Většinou je v bytě k dispozici pro oba spolubydlící asistent, který pomůže se vším, s čím je potřeba. Ráno to znamená připravit snídani, vypravit se z bytu, případně pomoct s trénováním cesty do školy či do práce. Odpoledne se zpravidla všichni společně domlouvají, jestli je potřeba nakoupit nebo uklidit. V rámci nácviku samostatného bydlení se trénují nákupy, vaření, domácí práce, komunikace se spolubydlícím a hospodaření s penězi. Trénink se soustředí zejména na činnosti, které se odehrávají v bytě.
Tréninkový byt není odlehčovací službou a asistence tu neprobíhají nepřetržitě. Jakou podporu ze strany sociálních pracovníků či asistentů mohou obyvatelé bytu a jejich rodiny očekávat?
Jak jsem uvedla, zájemce by měl mít zajištěnou náplň dne. Asistujeme ráno, než mladí lidé odcházejí do práce nebo do školy, případně poskytujeme doprovod na dané místo. Dále asistujeme odpoledne přibližně od 15 do 21 hod. K dispozici je i tzv. noční pohotovost, tedy asistent na telefonu, který je v případě potřeby schopen do bytu dojet. Asistence plánujeme tak, abychom co nejvíce vyhověli potřebám mladých lidí a jejich blízkých a start v novém prostředí byl co nejkomfortnější. V rámci tréninku asistence postupně snižujeme. Dále asistenci poskytujeme ve formě slovního vedení, demonstrace činností, používání různých pomůcek, návodů. Mladé lidi ale také necháváme, aby se učili z vlastních chyb a zkušeností.
Proč by měly rodiny využít tréninkové bydlení?
Pokud rodina o této možnosti uvažuje, je dobré ji zkusit. Velkou roli hraje i odvaha rodičů, aby se nebáli tímto způsobem své děti podpořit. Díky této zkušenosti se dá lépe odhadnout, jaká služba může být pro jejich dítě v budoucnu vhodná. Rodina zjišťuje, jak jejich potomek funguje v jiném prostředí a že tento způsob podpory je možný, ačkoli to na začátku vypadalo obtížně. Blízcí by měli zároveň zhodnotit, zda je tato forma tréninku tím, co je pro ně přijatelné. Jsme k dispozici, pokud by se s námi rodiny chtěly o svých obavách poradit. Je dobré si shrnout i rizikové situace – např. jak by mělo okolí reagovat v případě nečekaných situací a zamyslet se, co bychom měli jako asistenti vědět, aby bylo zajištěno bezpečí.
Tréninkový byt v Praze je v provozu již rok. Jaké jsou dosavadní výsledky? Jaké zkušenosti si odtud mladí lidé odnášejí?
Od září minulého roku si tréninkové bydlení v Praze vyzkoušelo již deset lidí. Většina z nich hodnotila pobyt pozitivně. Někteří rodiče zjistili, že samostatné bydlení jejich potomek zvládne a začali přemýšlet, jak v něm pokračovat. V dalších případech tréninkový byt ukázal, jak může rodina na osamostatňování pracovat v domácím prostředí, tedy více své děti zapojovat do domácích prací, nedělat vše za ně. Individuálně šlo o větší zapojení do konkrétních činností – např. Fanda si už umí něco uvařit, připravit svačinu, vypravit se do školy, pomoct s praním prádla. U mladých lidí se také začne v mnohém projevovat rebelie a vzdor vůči rodičům. Někdy je pak nutná podpora dalších odborníků, např. psychoterapeutů, kteří dokážou rozklíčovat komplexní potřeby.
Co Vás za dobu fungování bytu nejvíce překvapilo?
Překvapilo mě, jak pozitivní efekt může mít i krátkodobý pobyt v tréninkovém bytě na chování a na vlastní pocit dospělosti mladých lidí s postižením – a to i ve vztahu k jejich rodičům.
Jaké jsou ohledně tréninkového bytu plány do budoucna?
Provoz tréninkových bytů v Praze i Brně bude nadále pokračovat a budeme rádi, pokud se o této možnosti dozví co nejvíce rodin. Jedná se o jedinečný způsob, jak mladé lidi s postižením připravit na budoucnost.
Kateřina Tomanová,
PR koordinátorka, Rytmus – od klienta k občanovi, z.ú.
Více informací o tréninkovém bytě naleznete na webových stránkách organizace Rytmus – od klienta k občanovi.
