Úvod
Rádi bychom vám přiblížili téma zapojování lidí se znevýhodněním do vzdělávání i praxe v oboru sociální práce. O své postřehy se podělí Evžen a Mirka. Oba působí na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity v týmu konzultantů z praxe. Konzultanti z praxe jsou u nás na fakultě již ustáleným označením lidí/expertů se zkušeností sociálního či zdravotního znevýhodnění. Náš tým se skládá ze 13 expertů se zkušeností a třech podpůrných pracovníků z řad akademiků a studentů. Na fakultě jsme začali působit v roce 2018 jako „inovativní experiment“. V rámci projektu jsme vytvořili skupinu lidí se znevýhodněním a vzdělali se společně v metodě storytellingu v průběhu dvou několikadenních výjezdů. Konzultanti z praxe se pak podle své specializace (například zkušenost s problémovým užíváním drog, s vězením, sexbyznysem, s bezdomovectvím, se zdravotním postižením, s omezením svéprávnosti, s pěstounskou péčí a podobně) na začátku akademického roku „spárovali“ s vyučujícími odpovídajících předmětů (například Sociální práce s rodinou, Sociální práce s lidmi závislými na návykových látkách, Sociální deviace a další). V těchto předmětech pak na základě svého příběhu diskutovali se studenty svůj životní příběh a ukazovali na něm důležité poznatky pro sociální práci. Na konci akademického roku proběhla společná reflexe. Na základě velmi pozitivní zpětné vazby ze strany studentů, vyučujících a zapojených konzultantů jsme se, za podpory vedení fakulty, rozhodli pokračovat. Dnes jsme již ustálenou součástí struktury fakulty. Naši konzultanti na fakultě fungují v rámci pracovně-právního vztahu. Kromě výuky máme za sebou také workshopy pro sociální pracovníky na obcích v rámci zakázky netradičního plánování sociální práce na obcích v Moravskoslezském kraji. Za inspirací jsme vyjeli také za našimi kolegy a kolegyněmi na Univerzitě ve Stirlingu (ve Skotsku), odkud nápad na podobnou skupinu v českém prostředí vznikl. Nezapomínáme ani na vlastní vzdělávání. Snažíme se jednou až dvakrát ročně společně vzdělávat ve storytellingu a podobných inovativních výukových praxích, a dokonce máme za sebou vlastní strategické plánování. Starosti nám tradičně dělá jen financování naší činnosti, proto se snažíme využívat různé projektové příležitosti, ale zvažujeme i crowdfunding.
Jak o naší činnosti smýšlíme, představí za náš tým konzultanti Evžen a Mirka.
Evžen o participaci
„Rozhodl jsem se, že napíšu článek do vašeho časopisu o participaci. Nikdy jsem si v životě neuvědomoval, že se s tímto výrazem setkám, ale pojďme na úplný začátek.
Psal se rok 2012, kdy jsem začal řešit svou životní situaci ztráty střechy nad hlavou, a v té době přišla nabídka z fakulty, zda se nechci zúčastnit akce „Noc venku“, kterou bude fakulta pořádat. Nic jsem o tom nevěděl a co od toho můžu očekávat? Byl jsem požádán, zda nechci pomoci u vstupu při výběru potravin v hodnotě 50 Kč, což bylo vstupné na tuto akci. Konání akce mělo velký úspěch, což ukázalo také ocenění projektu Noc venku v Rakousku v soutěži Sozial Marie. Po tomto úspěchu jsem byl nadšený k další spolupráci, chtěl jsem pomoci lidem v seznamování se s problémy lidí bez domova. A tak začala moje cesta s participací. Časem vznikla divadelní skupina, která začala hrát pro širokou veřejnost. Hra se jmenovala „Kruh naděje“, byla o problémech, kterým lidé bez domova čelí, a po celou dobu měla velký úspěch. Dále jsem se zapojil do Platformy pro sociální bydlení, kde jsme se podíleli na komentování verzí zákona o sociálním bydlení. Chtěl jsem pomoci lidem bez domova k návratu zpět do běžného života, tak jako se to podařilo mně. Zde jsem mohl využít zkušeností z osobního řešení své situace. Mé bohaté zkušenosti jsem ve spolupráci s Fakultou sociálních studií mohl dále využít také pro studenty, kteří se připravují na práci v sociálních službách. Má cesta nezůstala jen u studentů, ale pokračovala ve vzdělávání sociálních pracovníků na obcích skrze storytellingové workshopy, jezdil jsem za žáky základních škol v rámci projektu Amnesty International Živá knihovna a v poslední době o můj životní příběh mají zájem různé časopisy (například ostravský Patriot).
V nastoupené cestě chci dále pokračovat tak dlouho dokud mi to zdraví dovolí. Loni jsem totiž oslavil 70. Snad můj článek osloví odbornou veřejnost, pro mě je dalším krokem na mé cestě participace.“
Mirka o storytellingu
„Ke spolupráci s univerzitou jsem se dostala přes doktorskou studentku sociální práce Moniku Bjelončíkovou, která mě přizvala na univerzitu přednášet téma sex byznysu. Předtím už jsem jednu přednášku zažila, ještě před vznikem konzultantů z praxe, kdy jsem pracovala jako peerka pro Rozkoš bez rizika a byl to skvělý zážitek. Já jsem to uvítala, stejně jako každou možnost, kde mohu sdílet své zkušenosti, a přišlo mi to jako dobrý nápad chodit mezi lidi a vyprávět svůj příběh. Tímto vyprávěním chci měnit lidské odsuzování a vzbudit v nich vědomí toho, že každý má za sebou nějaký příběh.
Postupem času, kdy jsem absolvovala výcvik ve storytellingu na univerzitě, a během posledního výcviku mi došlo, že vyprávím špatný příběh. Přišla jsem i na to, že mohu vyprávět ne důsledek, ale příčinu, která byla v dětství. Ten nový příběh je o týrání a zneužívání v rodině. Má participace na univerzitě ze začátku byla tedy hlavně o vzdělávání studentů skrze vyprávění mého příběhu. Vykládala jsem jim, jaké to mělo následky, důsledky a kam to všechno vedlo. Byla cítit velká pozornost studujících, která mě pozitivně ovlivňovala. Poté jsem tuto zkušenost uplatnila i při výjezdech na obce. Tato participace působí terapeuticky, osvětově a vůbec konzultantům dodává sebevědomí a porozumění smyslu celého prožitku.
Mé začátky jako peer pracovníka a zapojení na univerzitě mě dostaly ke svépomocným skupinám. Jednu jsme před rokem s kolegyněmi založily pro ženy, které si prošly sexuálním násilím. Působím také jako „recovery coach“ a vše je to o mé cestě, která se dá předávat dál. Také doporučuji dalším lidem s různými zkušenostmi, aby se připojili ke konzultantům z praxe. Důležité prostě je, aby si lidé uvědomili, že i jejich hlas má zaznít.
Dokážu si tento způsob participace představit na dalších školách, úřadech, v nemocnicích a dalších institucích. Také by se tyto typy zkušeností hodily při tvorbě zákonů (jako například změna definice znásilnění, která je hodně přísná). Poslechnutí si příběhu a zkušenosti je prostě něco jiného, než jen lovit definice v knihách a dle nich se čistě teoreticky řídit.
Jsem vděčná za tuto možnost a jedná se o věc, kterou si i přes hromadu práce chci ponechat a čas si na to vynahradím, protože ta zpětná vazba a pohlazení ega za to stojí.“
Závěrem
My konzultanti z praxe a jejich podpůrný tým stojíme v dlouhodobém horizontu o to, aby se práce s vlastní zkušeností a podobné týmy expertů se zkušeností staly součástí minimálního standardu vzdělávání v sociální práci. Víme, že je před námi ještě dlouhá cesta, a jsme rádi, že jsme se o kousek z ní s vámi mohli podělit. Zároveň jsme otevření jakékoliv spolupráci, kterou nám naše časové a osobní možnosti dovolí. Rádi poradíme při vzniku podobné skupiny při jiných fakultách. Informace a kontakty na nás můžete najít na webové stránce: https://fss.osu.cz/praxe/24364/medailonky-konzultantu/. Těšíme se, že se s vámi třeba někdy potkáme na konferenci, ve výuce nebo při jiných příležitostech, která nám umožní posouvat obor sociální práce dál.
Evžen Vojkůvka, Mirka Slívová, Lukáš Roman, Eliška Černá
