V době koronavirové pandemie byli jednou z nejzasaženějších skupin senioři a seniorky, a to především v rezidenčních pečovatelských domech. Platí to pro Českou republiku i celou Evropu nebo Severní Ameriku. Svou roli sehrál jejich zdravotní stav, ale i podoba rezidenčního poskytování služeb a nízký respekt k lidským právům seniorů a seniorek – a také nízký zájem politické reprezentace situaci včas a adekvátně řešit. Mezi seniory a seniorkami v těchto zařízeních nebyl jen vysoký počet úmrtí, ale zároveň byli omezováni ve svých právech. Především v první vlně byly domovy uzavírány, byly omezeny návštěvy a kontakt s vnějším světem. Na jednu stranu jde o logický přístup, protože šlo o ochranu životů. Na druhou jsme ale vzali slovo a svobodnou volbu lidem, kteří mohou dělat vlastní rozhodnutí. Diskuze o tom, zda je to vhodný přístup a jaké dopady izolace obyvatel pečovatelských domů přináší, se začala objevovat až později s nástupem dalších vln pandemie. Stále to ale není dostatečné a lidská práva považujeme za něco, čím se má smysl zabývat, až vyřešíme všechno ostatní. A to je zásadním problémem.
Lidská práva, sociální práce a sociální služby
Mezinárodní federace sociálních pracovníků (2014) považuje lidská práva za jeden ze zásadních principů sociální práce, a dokonce ji označuje za lidskoprávní disciplínu . Definice, která se využívá i v českém prostředí, poukazuje nejen na aspekt lidských práv, ale i důležitou roli rozmanitosti. Do popředí se v posledních letech dostává i další důležitý princip, který je pro kvalitní sociální práci klíčový: participace. Tedy podílení se těch, kterých se podpora a pomoc týkají. Bohužel jsme na zapojení „klientů“ sociálních služeb a sociální práce zapomínali, a to nejen u nás, ale i v celé Evropě. Implementované politiky v českém prostředí bohužel často opomíjely i participaci sociálních pracovníků a pracovnic a poskytovatelů sociálních služeb. Ani názory profesionálů nebyly vyslechnuty a dopad na různorodé skupiny zaměstnanců a klientů stál stranou.
Nedostatečný respekt k lidským právům se dlouhodobě projevuje i v přístupu k pracovním podmínkám zaměstnanců a zaměstnankyň v sociální oblasti. Intenzivně se to projevilo v době pandemie, kdy i přes svou zranitelnost neměli zaměstnanci v sociálních službách včas ochranné pomůcky a byli odkázáni na dobrovolnickou pomoc společnosti (lidé doma šili roušky atp.) nebo firemního sektoru, který dodával dezinfekční prostředky a roušky či respirátory. Stát zaspal a zapomněl na důležitou roli sociální práce a sociálních služeb v sociální politice. Nestalo se to ale jen v České republice.
Lidská práva seniorů a seniorek na okraji
Zatímco v České republice se téma lidských práv v sociální práci a sociálních službách teprve dere na povrch, v několika evropských zemích se o tématu nejen mluví, ale probíhají i podrobné analýzy, co se v pandemii stalo a jak byla zasažena lidská práva jedné z nejohroženějších skupin – seniorů v pečovatelských domovech. Sekce Amnesty International [1] v Belgii, Itálii, Španělsku a Velké Británii připravily výzkum, jak pandemická opatření dopadala na zaměstnance a klienty této rezidenční sociální služby (Amnesty International 2021a, 2021b, Amnesty International UK, 2021). Nešlo jen o to zmapovat minulost, ale navrhnout i kroky, které mohou do budoucna situaci zlepšit a pomoct naplňovat lidská práva i v situacích, které jsou krizové.
Mezi jednotlivými zúčastněnými zeměmi jsou rozdíly, např. v tom, jak funguje zdravotnictví či sociální politika. I přesto lze ale najít ve všech čtyřech zemích obdobné problémy a projevy přístupu k řešení pandemie především v první vlně.
Sektor sociálních služeb byl na okraji zájmu při realizaci reaktivních i preventivních opatření. Hlavní pozornost byla upřena na nemocnice a zdravotnický systém. Zcela logický přístup, který by ale měl být bezprostředně doprovázen řešením situace v pečovatelských domech, kde jsou často lidé, kteří jsou ohroženi nejen z hlediska svého věku, ale především zdravotního stavu. Opomenuty byly sociální služby, pokud se podíváme na dopady na zaměstnance i klienty. Obecně v sociálních službách chyběly ochranné pomůcky a dezinfekce. Selhávalo i testování. Všechna tato opatření se pomalu stávala běžnou součástí zdravotnictví, ale ne systému sociálních služeb a podpory. V pečovatelských domech tak bylo velké množství nakažených pracovníků, kteří ohrožovali i klienty, o které pečovali. Nemoc je také vyřazovala z pracovního procesu. V Itálii byly pečovatelské domy, kde nebyl dostatek profesionálního personálu právě z důvodu nakažení covidem (Amnesty International, 2021a). To logicky ještě zhoršovalo situaci v těchto zařízeních, přinášelo snižování kvality poskytované péče a podrývalo lidská práva klientů. Všechno se dělo i přesto, že Světová zdravotnická organizace od samého počátku poukazovala na to, že senioři patří k nejvíce ohroženým skupinám.
Zásadní byl dopad na klienty pečovatelských domovů, ke kterým se přistupovalo často zcela jinak než k lidem, kteří žijí v „normálních“ domácnostech. Klienti rezidenčních sociálních služeb byli propouštěni z nemocnic bez testování na přítomnost koronaviru. Chyběla i opatření k zajištění izolace nakažených rezidentů, pokud se je podařilo včas identifikovat. To přinášelo rychlé šíření koronaviru uvnitř zařízení. Klienti trpěli i zhoršením přístupu ke zdravotní péči. Nemocnice dokonce v některých případech odmítaly klienty pečovatelských domů, protože potíže hodnotili jako „projevy chřipky“. Všechny tyto okolnosti vedly k porušování práva na zdraví i na život.
Bez práva na soukromý a rodinný život a důstojnou smrt
I v ČR se dlouho uplatňovala izolace klientů pečovatelských domů bez ohledu na dlouhodobé dopady na psychické i fyzické zdraví. Tento přístup je nutné dát do souvislosti s paternalistickým přístupem, který se v (nejen) rezidenčních sociálních službách objevuje, ale i s nedostatečným zájmem o sociální služby a jejich malou podporu. Izolace od blízkých i okolního světa omezovala nebo zcela znemožňovala právo na soukromý a rodinný život. Zásadním způsobem trpěla kvalita života klientů, jejich práva byla omezována mnohonásobně víc než práva lidí mimo tento systém a zároveň byla i mnohonásobně méně diskutována. Často i měsíce byli mimo fyzický kontakt s okolním světem a zavřeni mezi čtyřmi stěnami. Lidé ztratili své právo na důstojnou smrt, kdy nemohli kvůli situaci strávit své poslední chvilky v okruhu svých blízkých a umírali v osamění.
Státy selhaly i při systémovém sledování situace, inspekce se stáhly a často vyhrocené situace zůstávaly bez dohledu. K vyhodnocení situace chybí i data, protože neprobíhal téměř žádný monitoring na národní úrovni.
Můžeme se poučit?
Můžeme a musíme. Pro české prostředí měla vzniknout obdobná studie, která by identifikovala hlavní problémy a na jejich základě by měla být formulována opatření. Řada z problémů v Belgii, Itálii, Španělsku a Velké Británii je nám minimálně povědomá a nelze říct, že v českém prostředí jsme to zvládli lépe. Koronavirus s námi bude ještě nějakou dobu. Měli bychom vystoupit z přesvědčení, že pokud pomáháme a chráníme, můžeme to dělat bez ohledu na názory a pohled těch, které chráníme. I klienti a klientky sociálních služeb by měli mít v přípravě opatření, která se netýkají jen krizových situací, své slovo.
Linda Sokačová,
Amnesty International Česká republika
Použité zdroje a literatura
[1] Amnesty International je mezinárodní lidskoprávní organizace, která se zaměřuje na monitoring a vymahatelnost lidských práv a rovněž na dodržování sociálních, ekonomických a kulturních práv. Intenzivně se zaměřuje i na dopady pandemie na lidská práva ve světě.
AMNESTY INTERNATIONAL. 2021a. Italy: Violations of the Human Rights of Older Residents of Care Homes during COVID-19 Pandemic [online]. [16. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/latest/news/2020/12/italyviolations-of-the-h-uman-rights-of-older-residents-of-care-homes-during-covid-19-pandemic/
AMNESTY INTERNATIONAL. 2021b. Spain: Older People in Care Homes Abandoned during COVID19 Pandemic [online]. [16. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/latest/news/2020/12/spain-older-people-in-care-homes-abandoned-during-covid19-pandemic/
AMNESTY INTERNATIONAL UK. 2021. Care Homes Report. [online] London: Amnesty International UK. [16. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.amnesty.org.uk/care-homes-report
MEZINÁRODNÍ FEDERACE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ. 2014. Globální definice sociální práce Mezinárodní federace sociální práce. [online] [16. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.ifsw.org/what-is-social-work/global-definition-of-social-work/
