27. ledna si připomínáme osvobození koncentračního tábora Auschwitz – Birkenau. Tento den se také stal Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu a dnem předcházení zločinů proti lidskosti.
Rok se s rokem sešel… Většina našich klientů v DSP Hagibor prožila holocaust a s ním spojené útrapy, které si nedokážeme představit. Někteří z nich se se svými vzpomínkami podělili například v knihách, nahrávkách, denících a vyprávění nebo hudebními díly. Jiní chodili do škol, přednášeli, dělali besedy a vyprávěli. Předávali vzpomínky. A navzdory nejdetailnějším líčením, je to nepřenositelná zkušenost. Je jiné o tom, co se stalo číst, je jiné slyšet tyto příběhy od přeživších samotných. Pokaždé, když slyším další střípek z mozaiky bolesti, smutku a prázdnoty, ptám se „proč“? Nebyli to jen židé, ale všichni, kteří nezapadali do ideálu nebo se postavili proti.
Nedávno jsem přišla za klientkou, která již téměř nemluví. Jen občas řekne slovo, ale příchozímu se nejeví, že by slovo bylo v nějakém kontextu. Traumata ovšem zanechávají nesmazatelné stopy a nikdy nevíte, co je může aktivovat. Stála jsem u jejího lůžka, zaměřila na mě svůj pohled, respektive na moje tričko. Otevřela oči jak to jen šlo a pronesla dvě slova: „ tábor…..koncentrační“. Moje triko mělo pruhy. Když jsem si ho oblékala, nenapadlo mě, že by mohlo vzbudit nepříjemné konotace, proužky jsou přece fialovo červené. Jenže, náš mozek a naše tělo si pamatují a porovnávají zažité a prožívané.
Přeživší nezapomenou nikdy. My mladší máme den v kalendáři, který nás „trkne“. Paní D. mi vloni řekla: „Hele, Zuzko, my, co tam byli, v koncentráku, my nepotřebujeme žádnej den na památku, ale vy mladý jo. Abyste se poučili, ale víš co, lidi sou blbý, nepoučitelný. To si pamatuj…“ Moc ráda bych věřila, že se mýlí, ale stačí si poslechnout zprávy ze světa. Stále jsou války, ve kterých trpí vše živé. A opět se ptám „proč“? Proč další zabíjení, nenávist a ničení.
My si v DSP Hagibor připomeneme 27. 1. Den památky obětí holocaustu a zároveň se těšíme na 28. 1., na svátek Tu bišvat – svátek stromů. Kvetoucí stromy jsou jako znovuzrození, renesance, život, jenž opět pokračuje, jako láska, která dává vzniknout životu. Přeji nám všem plno lásky pro sebe a pro ostatní. Doufám, že na holocaust budeme stále koukat jako na minulost. Kéž se již nikdy neopakuje nic podobného.
Zuzana Krutská Hypšová,
Vedoucí Centra denních aktivit, aktivizační terapeutka, Domov sociální péče Hagibor
