Nová data o vyloučení z bydlení: Při stávajícím (ne)řešení bytové nouze vyroste v bezdomovectví další generace. Stát tratí miliardy

V závažné bytové nouzi se v roce 2018 podle zprávy nacházelo 54 000 domácností. To znamená 83 000 osob, z nichž je téměř čtvrtina nezletilých. Většina žije na ubytovnách (17 900 domácností) nebo bez střechy (16 600 domácností). Alarmující je 70% nárůst počtu domácností s osobami nad 65 let žijících na ubytovnách mezi lety 2015–2018.

„V průběhu našeho půlročního sběru a analýzy dat se ukázalo, že města zpravidla nemají přehled o počtu rodin v bytové nouzi žijících na jejich území. Dvě třetiny dotázaných obcí uvedly, že o počtech takových rodin nevedou evidenci nebo zaslaly nerealistické odhady. Neplatí tedy, že místní samosprávy znají situaci nejlépe,” říká spoluautor zprávy a ředitel Platformy pro sociální bydlení Vít Lesák.

„Data také ukazují, že dvě třetiny obcí s největší koncentrací bytové nouze rodin prakticky neposkytují sociální byty. A u zbylé třetiny se pouze do 15 % sociálních bytů dostanou rodiny, které se opravdu nacházejí v závažné bytové nouzi,” doplňuje analytik organizace Lumos a hlavní editor zprávy Jan Klusáček.

Polovina domácností, která je v ČR vyloučena z normálního bydlení, žije na území pouhých 14 obcí s rozšířenou působností. Zvláště tyto obce si s řešením situace poradí samy jen stěží. Jedná se například o Prahu (9 810 domácností), Ostravu (4 230), Brno (1 990), Olomouc (1 060) a Ústí nad Labem (1 080).

Opatření, která připravila současná vláda, nebudou stačit. Program Výstavba je totiž schopen zajistit pouze 1 400 nových sociálních bytů pro celou ČR. Současných 54 000 domácností v bytové nouzi by se tedy dočkalo zlepšení své situace až zhruba za 40 let.

„Stavět je třeba, ale nestačí to. Těch 20 tis. dětí v bytové nouzi nemůže čekat na důstojné bydlení 40 let. Je zřejmé, že se Česká republika neobejde bez zákona, který legislativně ukotví povinnosti obcí, jasně vymezí kompetence orgánů státní správy a zároveň zajistí stabilní financování široké škály nástrojů pro prevenci a řešení bytové nouze,” vysvětluje Lesák.

Zprávu o vyloučení z bydlení doplňují první průběžná zjištění analýzy ekonomických souvislostí přijetí zákona, který by řešil bytovou nouzi. V roce 2007 se zákon poprvé dostal do legislativního plánu vlády a za uplynulých 12 let bez komplexní legislativy už vznikly pro státní rozpočet nadbytečné výdaje v řádu miliard.

„Pokud by byl přijat zákon s patřičnými parametry, mohl by podle průběžných zjištění přinést miliardové úspory po pátém roce od zavedení. Souhrnné úspory za prvních deset let dosáhnou 16 mld. Kč, za dalších deset až 60 mld. Kč,” říká Jan Klusáček, který výpočty pro modelový zákon vypracoval ve spolupráci s doc. Stanislavem Klazarem z Vysoké školy ekonomické.

Ministryně Dostálová na březnovém grémiu k sociálnímu bydlení uvedla, že vládní proces je pro přípravu takové legislativy zdlouhavý. Pokud by vznikla poslanecká iniciativa k přípravě smysluplného zákona, nebránila by se ji podpořit. Také předseda Platformy Štěpán Ripka v tom vidí realistický způsob, jak kvalitní legislativní rámec prosadit: „Taková iniciativa by umožnila vládě splnit důležitý slib svého programového prohlášení,” říká.

Potřebnost zákona a ochotu najít kompromisní znění s podporou napříč sněmovnou potvrdily také poslankyně, které se seznámily se závěry zprávy na semináři, který Platforma pro sociální bydlení pro zákonodárce připravila.

„Vláda se zatím spoléhá na jakési Patnáctero. Přitom jde o vágní soubor opatření, kterých už nyní k realizaci zdá se zbývá pouze deset, a to navíc takových, která při bližším pohledu žádné trvalé řešení nenabízí. V této souvislosti jsme rádi, že je ministryně Dostálová ochotna bavit se o poslaneckém návrhu zákona. V konfrontaci s daty ze Zprávy o vyloučení z bydlení vidíme jako nezbytné, aby vznikl návrh zákona, který bude danou situaci komplexně řešit. Naprosto klíčová potom bude jeho podpora od poslanců napříč politickým spektrem,” zdůrazňuje místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku Olga Richterová (Piráti).

Přijetí zákona jako dlouhodobého řešení by přivítala také radní města Ústí nad Labem a poslankyně za ANO Eva Fialová: „Zákon o dostupném bydlení by jistě situaci řešil z dlouhodobého hlediska, bez vlivů politického vedení v jednotlivých městech. Již by se nemusela opakovat zkušenost z minulosti, kdy docházelo k masivnímu prodeji městského bytového fondu,“ říká Fialová.

Že není důvod otálet si myslí také místopředsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Kateřina Valachová (ČSSD): „Senioři a děti jsou ti nejzranitelnější. Zaslouží si na prvním místě důstojné bydlení. Tím ubytovny nejsou. Cenově dostupné a kvalitní bydlení musí garantovat stát a obce. Je třeba odstranit bariéry a zajistit kvalitní standard. Na zákoně o bydlení pracujeme již příliš dlouho. Je načase práci ukončit a předložit účinné řešení.”