Ve svém článku bych se chtěla podělit o svoje osobní zkušenosti z praxe při výkonu sociální práce na Úřadu práce ČR (dále jen ÚP). V sociální oblasti se pohybuji od roku 2002, v té době jsem působila jako sociální pracovnice v domově pro seniory. Od roku 2008 jsem vyřizovala dávky příspěvků na péči na sociálním odboru obce s rozšířenou působností, zároveň jsem získávala zkušenosti s komunitním plánováním sociálních služeb. V současné době pracuji na malém kontaktním pracovišti ÚP v Královéhradeckém kraji.
Náročné období velkých změn
Od ledna 2012 přešla kompletní agenda sociálních dávek z obcí na úřady práce. Od té doby zajišťují pověření sociální pracovníci dle příslušných právních předpisů na jednotlivých pracovištích ÚP agendu dávek hmotné nouze, příspěvku na péči i dávek pro osoby se zdravotním postižením.
Jak je všeobecně známo, začátky nebyly jednoduché a neobešly se bez problémů – ať se již týkaly leckde nedostatečného počtu sociálních pracovníků na jednotlivých agendách, S-karet nebo problémů souvisejících s přechodem na nové IT programové aplikace zajišťující výplatu dávek. Z médií byla veřejnost neustále informována o „neschopnosti pracovníků úřadů práce“, pozornost byla soustředěna především na oblast těch nepojistných dávek, které dříve zajišťovaly obce.
V tomto období dle mého názoru nebyly podmínky pro sociální práci na úřadech práce ideální. Sociálním pracovníkům chyběl čas pro přímou práci s klientem, místo toho se museli každodenně potýkat s „rychlostí“ a „funkčností“ IT programových aplikací, se zvýšenou administrativní zátěží – opakovaně se v krátkém časovém horizontu ověřovala a ručně zadávala data statisíců klientů, to vše při nutnosti zajištění běžné agendy. Na některých pracovištích ÚP chyběl dostatečný počet sociálních pracovníků – osobně znám případ, kdy z původního počtu třech pracovníků vykonávajících stejnou agendu na obci přešel na ÚP pro stejný počet klientů jen jeden sociální pracovník.
Sociální práce v organizačním kontextu ÚP
Sociální práce v organizaci veřejné správy, která má jasně stanovená pravidla, organizační strukturu a legislativní rámec, je specifická. Podmínky pro přiznání dávky jsou definované zákonem a nedávají tak možnost rozhodnout ve prospěch každého klienta, který podává žádost o příspěvek. Vždy se musí prokázat míra závislosti žadatele na pečující osobě v souvislosti s diagnostikovaným onemocněním. Sociální pracovníci se tak mohou při své práci potýkat s vnitřním rozporem – na jedné straně mají profesní závazek vůči jednotlivým klientům, na druhé straně odpovědnost ke svému zaměstnavateli.
Nepřiznání dávky však neznamená, že sociální práce končí, naopak. Klienta a jeho rodinu musím v takovém případě nasměrovat na jiné možnosti řešení nepříznivé situace, propojit jej s vhodnou sociální nebo zdravotní službou či s konkrétními sociálními pracovníky obce. Zároveň spolupracuji na svém pracovišti s kolegyněmi z jiných úseků, informuji o dalších možných subjektech v této oblasti. Součástí mé práce je poskytování sociálního poradenství i nad rámec agendy, aktivní spolupráce s lidmi a institucemi, kteří jsou do celého procesu podpory zapojeni. Osobně prosazuji právě tento přístup k sociální práci, to znamená respektující kontakt s klientem a jeho rodinou od počátku do konce.
Vzhledem k velikosti území a počtu klientů na pracovišti ÚP, kde působím, vykonávám tuto agendu na našem pracovišti jako jediná. S klientem nebo jeho rodinou jsem v kontaktu od začátku do konce, to znamená od první návštěvy v kanceláři úřadu až do vydání rozhodnutí o přiznání či nepřiznání dávky, a to mi vyhovuje. V následující části textu představuji nejdůležitější kroky tohoto procesu: sociální šetření, komunikaci s lékaři a správní řízení.
Sociální šetření
Z hlediska zákona o sociálních službách je sociální šetření jedním z podkladů při posuzování stupně závislosti žadatele posudkovým lékařem příslušné lékařské posudkové služby okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen LPS). Je prováděno formou pozorování a rozhovoru s oprávněnou osobou (případně také s osobou pečující) v přirozeném prostředí a sociální pracovník při svém hodnocení vychází z informací, které získal v aktuálním čase, tedy v časovém úseku samotného provádění sociálního šetření. Sociální pracovníci ÚP se při provádění sociálního šetření řídí zákonem o sociálních službách a interními metodickými materiály.
Při sociálním šetření u žadatele o příspěvek na péči zjišťuji schopnosti samostatného života osoby v přirozeném prostředí. Shromažďuji informace týkající se schopnosti péče o vlastní osobu, zajímám se o prostředí, ve kterém žadatel žije, vztahy v rodině (kdo se na pomoci a péči podílí), zjišťuji podporu od jiných poskytovatelů sociálních služeb nebo asistentů sociální péče, zajímám se o vztahy mimo rámec rodiny, způsob trávení volného času, popisuji domácnost – to vše v souvislosti se soběstačností a zajišťováním běžného chodu domácnosti. Do záznamu ze šetření zapisuji výpovědi žadatele i osob při šetřeních přítomných.
Posudkovému lékaři se poté snažím co nejpodrobněji popsat celou situaci v daný moment šetření z hlediska sociálního. Ze setkání s posudkovými lékaři opakovaně zaznělo, že některé zjištěné informace o žadateli uvedené ve standardizovaném záznamu ze šetření jsou pro jejich účely a posouzení zdravotního stavu nepodstatné. Při šetření se tak soustřeďuji především na podrobnější popis jednotlivých základních životních potřeb daných zákonem. Právě počet základních životních potřeb, které posudkový lékař uzná za nezvládnuté, určuje ve výsledku stupeň závislosti.
Velkou roli hrají okolnosti sociálního šetření. Vždy záleží na tom, v jakém psychickém či fyzickém stavu se posuzovaná osoba nachází, zda je sociální šetření vedeno u dětí, dospělých nebo seniorů, zda se jedná o osoby s mentálním, fyzickým nebo jiným typem postižení. Již v době podání žádosti v kanceláři většinou od pečujících osob zjišťuji, v čem je problém, koho mám kontaktovat při sjednání termínu šetření, doporučuji přítomnost rodinných příslušníků nebo osob pečujících. Dle potřeby a se souhlasem žadatele vedu rozhovor i se zástupcem poskytovatele sociální služby. Zaznamenávám to, co pozoruji a co slyším od přítomných.
Komunikace s lékařskou posudkovou službou
Pokud má sociální pracovník na ÚP možnost komplexně pracovat s klientem a aktivně spolupracovat s lidmi, kteří jsou do celého procesu podpory zapojeni, je to pro něj jednoznačná výhoda. Komplexní sociální práce je dobrým základem pro možnou spolupráci a efektivní komunikaci s posudkovým lékařem.
Posudkový lékař LPS hodnotí schopnost zvládat jednotlivé základní životní potřeby a kromě sociálního šetření vychází také ze zdravotní dokumentace doložené ošetřujícím lékařem. Stává se, že mě osloví posudkový lékař a upřesňuje si skutečnosti uvedené v záznamu ze šetření. Opačným příkladem je situace, kdy ve výsledku posouzení zdravotního stavu shledám rozpory, přičemž skutečnosti zjištěné při sociálním šetření nejsou posudkovým lékařem zohledněny. V tomto případě sama kontaktuji posudkového lékaře a mohu ještě v této fázi řízení ovlivnit výsledek posouzení zdravotního stavu ve prospěch klienta.
Komunikace s ošetřujícími lékaři
Sociální pracovníci vykonávající agendu příspěvku na péči a dávek pro osoby se zdravotním postižením se často setkávají s tím, že klient nebo jeho rodina kontaktuje pověřeného pracovníka ÚP na doporučení ošetřujícího nebo odborného lékaře. Dle jejich názoru má pacient na dávku nárok, často v písemném záznamu lékař doporučuje přiznání konkrétní dávky.
Informace od lékařů směrem k pacientům jsou však v některých případech neadekvátní a nepřesné a neodpovídají aktuální legislativě. Avšak klient, který důvěřuje svému lékaři, se v případě negativního rozhodnutí cítí poškozen a vnitřně nepřijme rozhodnutí úřadu. Sociální pracovník tak musí klientovi citlivě a trpělivě vysvětlovat důvody nepřiznání dávky, hledat možnosti vhodné podpory a řešení jeho nepříznivé situace.
Ošetřující lékaři mají také možnost ovlivnit rychlost posouzení zdravotního stavu svého pacienta, posudkovému lékaři dokládají na jejich výzvu kompletní zdravotní dokumentaci. Po odeslání žádosti o posouzení zdravotního stavu na LPS totiž ÚP řízení o příspěvku přeruší. Sociální pracovník ale nemá velké šance ovlivnit, jak dlouho bude řízení přerušeno. Pokud je doba přerušení neúměrně dlouhá, sama oslovuji referentku z OSSZ a zjišťuji, v čem je problém, zda byla zdravotní dokumentace posudkové službě předána. V ojedinělých případech potom přímo doporučuji žadateli o dávku kontaktovat příslušné pracovníky LPS.
Správní řízení
Sociální pracovník vykonávající agendu nepojistných sociálních dávek je často i oprávněnou úřední osobou – vede správní řízení, spisový přehled jednotlivých dokumentů s označením čísel jednacích a spisové značky, do spisu musí formou protokolu zaznamenat veškeré skutečnosti týkající se řízení. Ve vnitřním řídícím aktu ÚP je podrobně popsán postup nakládání s dokumenty, je striktně nastaveno označování dokumentů, používání razítek, identifikačních štítků, atd. V praxi to znamená, že ve spise musí být prakticky vše písemně doloženo, každý dokument musí obsahovat přesnou identifikaci, musí být zaveden do informačního systému.
V rámci agendy je nastaven kontrolní mechanismus – probíhají metodické konzultační dny nadřízených orgánů, kontroly pracovníků Generálního ředitelství ÚP ČR i pracovníků MPSV. Sociální pracovník nepojistných sociálních dávek se tak někdy může cítit svazován až přílišnou byrokracií a administrativní zátěží na úkor přímé práce s klientem.
Na druhou stranu však tento systém umožňuje vedení celého případu v jeho ucelenosti hned od počátku řízení. Sociální pracovník v něm má oporu pro vydání rozhodnutí a jeho důkladné odůvodnění. U klientů, jejichž životní situace vyžaduje spolupráci více sociálních pracovníků z různých subjektů v týmové práci (sociální pracovník obce, sociálně-právní ochrany dětí, poskytovatel sociální služby, atd.) je také přehledný spisový materiál dobrým pomocníkem a zdrojem potřebných informací.
Podmínky k sociální práci
Sociální práce na ÚP je určitým způsobem omezena. Zákonem jsou stanoveny podmínky nároku na dávku a jeho výplatu, je popsán postup a průběh správního řízení. Na druhou stranu ale sociální pracovníci mohou pracovat komplexně nejen s žadatelem, jeho rodinou, ale i se subjekty, které jsou do celého procesu podpory a pomoci zapojeny. Sociální pracovník zná situaci klienta nejlépe, provádí místní šetření, do záznamu podrobně popisuje schopnosti samostatného života v souvislosti se soběstačností a zajištěním běžného chodu domácnosti. Při spolupráci s posudkovými lékaři je ucelený přístup k sociální práci předpokladem dobré a efektivní komunikace.
Sociální pracovník by měl mít dostatečný časový prostor pro práci s klienty, dobrým předpokladem je optimální počet vyřizovaných žádostí na jednoho sociálního pracovníka, počet vyplácených dávek. V budoucnu by se také měla zlepšit spolupráce s LPS, měly by se sjednotit odlišnosti, kdy sociální pracovník popisuje v rámci šetření u žadatele 6 oblastí života a posudkový lékař posuzuje 10 základních životních potřeb.
Po hektickém počátečním období se sociální práce v novém prostředí Úřadu práce stabilizovala. Navýšil se počet sociálních pracovníků, fungují programové IT aplikace a pevně věřím, že se nebude opakovat situace z ledna 2014, kdy byl ze dne na den bez jakéhokoliv upozornění vypnut přístup do programových systémů.
Pro samotnou sociální práci nejen na Úřadě práce, ale v kterékoliv jiné organizaci je nutné umět přijmout i některé skutečnosti, které jsou dané, nejsou úplně ideální a my je nemáme šanci ovlivnit. Jde o to, umět si nastavit podmínky k práci v rámci možností co nejpříznivěji a při každodenních problémech nerezignovat a hledat fungující řešení.
Napsání článku bylo podpořeno v rámci projektu Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje.
