Úvod
Článek se zabývá tématem násilí v sexbyznysu, předkládá jeho typologii, popisuje předsudky a stereotypy, se kterými se ženy poskytující placené sexuální služby v kontextu násilí nejčastěji setkávají. Zamýšlí se nad konkrétními praktickými návrhy preventivních opatření v návaznosti na zkušenosti organizace ROZKOŠ bez RIZIKA (dále také R-R), která již více než 20 let poskytuje služby zejména ženám pracujícím v sexbyznysu. Snaží se poukázat na to, že sexbyznys nerovná se násilí. Násilí nemusí být nutně součástí sexbyznysu a lze mu účinně předcházet prosazováním práv sexuálních pracovnic a dobrých pracovních podmínek.[1]
Práce s rizikem aneb sexbyznys nerovná se násilí
Sexbyznys nerovná se násilí, zároveň však násilné chování není v této profesi výjimečným jevem. Tato oblast nebyla doposud v českých podmínkách komplexně výzkumně zmapována. Určité informace můžeme čerpat ze starších výzkumů (Poláková, 2008; Zikmundová, 2003) v sexbyznysu, které nebyly primárně zaměřeny na téma násilí a dále pak z více jak 20 letých zkušeností pracovnic organizace R-R. Ženy v sebyznysu mají ve srovnání s ostatními ženami častější zkušenosti s násilím, a to jak v osobním tak pracovním životě. Tuto skutečnost potvrzují i zahraniční výzkumy, kdy například zkušenost se sexuálním násilím uvádí 43% sexuálních pracovnic oproti 10 % žen, které v sexbyznysu nepracovaly, z celkově dotazovaných. U žen pracujících v sexbyznysu jsou výrazně vyšší hodnoty všech forem násilí od 16 let. Týká se jich tedy i zvýšené riziko vícenásobného ohrožení a málokdy využijí lékařskou a policejní pomoc (Schröttle, Müller, 2004; Leopold, Steffan, 1997). [2]
Někteří odborníci spojují vliv traumatu z dětství se vstupem žen do oblasti komerčního sexu (Vaníčková, 2007). Násilí bývá využíváno i pro udržení ženy v sexbyznysu. Někdy může naopak traumatický zážitek stát za uvažováním ženy k odchodu z této profese.[3]
Je dobré se také zamyslet nad samotným společenským kontextem sexuální práce, která se stává předmětem hodnotových i politických sporů. Někteří vnímají sexuální práci jako násilí páchané na ženách (např. Barry, 1984). Na opačném pólu je tato profese považována za práci (např. Kempadoo, 2005; Saunders, 2002). Hodnotové a legislativní ukotvení profese má pak podstatný vliv na pracovní podmínky a vymahatelnost práv sexuálních pracovnic.. Kriminalizace a stigmatizace zatlačuje profesi do šedé nekontrolovatelné zóny a potencuje rizika (násilí, kriminalita, pohlavně přenosné choroby…) a znesnadňuje přístup k sociálním a zdravotním službám. Například uplatňování represivní legislativy ve vztahu k pouliční prostituci znamená pro ženy práci ve skrytých odlehlých lokalitách, zkrácení doby vyjednávání se zákazníkem, tedy k větší a skrytější viktimizaci sexuálních pracovnic, které se obávají oznámit případnou trestnou činnost. Když se však oprostíme od ideologických střetů „násilí na ženách“ versus „práce jako každá jiná“, můžeme se podívat na prostituci jako na práci s potenciálem značného rizika.[4]
Výše uvedené výstupy nás utvrzují v potřebě dále podrobněji zmapovat tuto problematiku a na základě získaných dat cíleně zaměřit poskytované služby. Proto se organizace R-R rozhodla realizovat kvalitativní a kvantitativní výzkum, jehož cílem je zjistit, s jakými podobami násilí se ženy pracující v sexbyznysu setkávají, včetně jejich účinných preventivních strategií a překážek, které jim brání vyhledání pomoci. Kvalitativní výzkum vychází z metody feministického akčního participatorního výzkumu, jehož součástí byly fokusní skupiny se ženami pracujícími v sexbyznysu a polostrukturované rozhovory. Kvantitativní sběr dat proběhl formou dotazníkového šetření přímo v terénu (kluby, priváty, ulice) a v poradenských centrech R-R (Praha, Brno, České Budějovice). V současné době probíhá zpracování dat a výsledky budou shrnuty v publikaci, která bude k dispozici ke konci roku 2015.[5] Některá zjištění výzkumu nás inspirovala v pokračování ve výzkumu a zaměření se na problematiku strukturálního násilí na ženách v sexbyznysu, kdy mají ženy potíže při uplatňování práv a k přístupu ke spravedlnosti. Tento výzkum proběhne na podzim 2015 a výstupy budou shrnuty v publikaci, která vyjde na jaře 2016.[6]. Věříme, že nám získaná data pomohou otevřít další možnosti preventivního působení a nabídky efektivní pomoci ženám s násilnou zkušeností.
Typologie násilí v sexbyznysu
Násilí může mít různé podoby a nezřídka se ženy stávají obětí několika typů násilí současně. V sexbyznysu se můžeme setkat s následujícími formami násilí (jedná se o demonstrativní výčet získaný v rámci sběru příběhů se zkušeností násilí od klientek R-R, podob násilí v rámci jednotlivých typů násilí může být mnoho) :[7]
Sexuální násilí – nucení k nechráněnému rizikovému sexuálnímu styku, nucení k sexuálním rizikovým praktikám, znásilnění, úmyslné nakažení infekční chorobou.
Psychické násilí – ponižování, nadávky, pomluvy, obviňování, vyhrožování, zastrašování, vydírání např. zveřejněním erotických fotografií, prozrazením rodině, že žena pracuje v sexbyznysu, sebevraždou, rozbíjení či ničení věcí, vyhrožování únosem nebo odebráním dětí, nucení k užívání drog a léků.
Fyzické násilí – fyzické útoky, jako např. bití, kopání, rány, tahání za vlasy, kousání, ohrožování zbraní, které vedou k ublížení na zdraví, v extrémních případech až přímému ohrožení života.
Sociální násilí – odcizení dokladů a dalších osobních věcí, omezování osobní svobody, nucení k nepřetržité práci, nemožnost odejít z práce, když žena potřebuje (např. nemožnost odejít po napadení zákazníkem a vyhledat lékařskou pomoc, nutnost pracovat i v době nemoci), bránění v kontaktu s dalšími lidmi (např. rodinou), únos, pronásledování, kontrola korespondence (e-mailů), telefonátů, SMS zpráv.
Ekonomické násilí – neoprávněné odcizení financí (nevyplacení dohodnuté odměny), omezování přístupu k penězům (zabavení výdělku, ze kterého žena dostane jen malou část; nátlak, že si musí odpracovat dluh), neoprávněné vybírání pokut, nucení k tomu, aby si žena vzala na sebe půjčku.
Dle Šídové[8] lze tyto formy násilí kategorizovat také ve vztahu k osobě (pachateli), která se jej na ženě dopouští.
Násilí ze strany zákazníka
Mezi sexuální násilí, které ženy zažívají od zákazníků, patří zejména nucení k nechráněnému rizikovému sexuálnímu styku (83,3 % zákazníků požaduje sex bez kondomu)[9], nucení k rizikovým sexuálním praktikám, které žena odmítá, znásilnění (17,6 % klientek bylo znásilněno zákazníkem)[10], úmyslné nakažení infekční chorobou, obchod s lidmi.
„Stály jsme s Ladou na parkovišti. Přijelo osobní auto Ford Combi a zastavilo u nás. Požádala jsem řidiče o cigaretu a nasedla jsem za ním dozadu. Zavezl mě mimo parkoviště a požádal mě, abych si přesedla k němu dopředu. Chtěl orální sex. Napřed s gumou, ale pak zamkl dveře centrálem a požadoval orál bez. Když jsem nechtěla, vytáhl nůž a elektrický paralyzátor a vyhrožoval mi, že mě zabije. ‚Pojď, vrátíme se na kraj parkoviště a tam ti ho vykouřím bez gumy,‘ slíbila jsem mu“ (klientka R-R).
Násilí ze strany personálu
Mezi sexuální násilí, které ženy zažívají od personálu podniků, patří zejména tzv. vstupní rituály, nucení k nechráněnému rizikovému sexuálnímu styku, nucení k rizikovým sexuálním praktikám, které žena odmítá, znásilnění, úmyslné nakažení infekční chorobou, obchod s lidmi.
„Majitel bývalého klubu, kde jsem pracovala, byl opilec. Pracovala jsem víc na baru, na pokojích jen, když nebyly holky. Musely jsme s ním ale spát všechny. Jemu vždycky hrozně vadilo, když jsem nechtěla – když jsem byla na baru, brala jsem to tak, že jsem jen na baru a s nikým spát nebudu. Jednou jsem byla na baru asi čtyři dny, on na mě pořád naléhal, ale já jsem nechtěla. Když jsem se chystala domů a v baráku nikdo nebyl, praštil mě heverem přímo doprostřed obličeje. Roztříštil mi nos a celou pravou část tváře. Moc si to nepamatuju, ani bolest, jen mokro a teplo pod hlavou. Jemu se udělalo špatně a odešel, pomoc jsem si přivolala sama. Byla jsem s tím tři měsíce v nemocnici, přítel mi zaplatil drahé operace, takže to nejde zas tak poznat, hlavně ne teď v noci, kdy mám na tváři hodně mejkapu. Mám ale půlku obličeje z titanu. Když jsem se do klubu vrátila, znásilnil mě. Pak už mě tam nikdy neviděli. Žalobu jsem nepodala, kdo ví, jaké by kolem toho byly opletačky, a můj táta v té době začal umírat na rakovinu a neměla jsem na nic jiného sílu“ (klientka R-R).
Dle výzkumu Polákové uvádí zkušenosti s násilím ze strany personálu 16,7 % sexuálních pracovnic (Poláková, 2003, s. 85).
Násilí ze strany institucí (zejména policie)
Do této kategorie můžeme zařadit ponižování, nadávky, pomluvy, falešné obviňování, šikanu, pronásledování, zastrašování, vyhrožování, vydírání, neoprávněné vybírání pokut, neoprávněné odcizení peněz, dokladů a dalších osobních věcí, fyzické napadení, ohrožování zbraní, stigmatizaci, stereotypy.
Násilí má tedy podobu verbálních i fyzických útoků, ponižujícího zacházení, ale i přehlížení a bagatelizaci násilných skutků. Takové jednání označujeme jako strukturální násilí a je významnou překážkou v přístupu ke spravedlnosti pro ženy pracující v sexbyznysu.
I ze strany policistů se ženy setkávají se sexuálním násilím. Jedná se zejména o nucení k sexuálnímu styku bez kondomu a zadarmo.
„Přijel vyhlášený policajt, znám ho ze zátahů, které tu městská policie organizuje, hlavně proti nám. Chtěl sex za 400, tak jsem ho hned zkásla. Dojeli jsme až za most, kde začíná chatová osada. Nechtěl mě po sexu pustit z auta, a dokonce na mě vytáhl klepeta [pouta]. Spustila jsem osobní alarm [vytáhne se pojistka a alarm hned začne houkat], ale on mi ho vytrhl a vyhodil ho z okna. Pak vyhodil z auta i mě a musela jsem jít zpátky pěšky, a je to dost daleko. Když jsem o tom vyprávěla holkám, svěřila se mně Elena, že ji tam taky odvezl, držel ji v autě čtyři hodiny a nezaplatil vůbec nic. Jezdí za námi pokaždé jiným autem – je to pořád on, já ho poznám“ (klientka R-R).
Násilí ze strany konkurence
Násilí ze strany konkurence můžeme dále rozdělit na dvě podkategorie, a to:
- násilí ze strany kolegyň, které jsou hierarchicky na stejné úrovni (tedy případy, kdy jak osoba, která násilí páchá, tak i ta, na níž je pácháno, jsou majitelky nebo majitelé klubu, privátu);
- násilí ze strany kolegyň pracujících ve stejném klubu, privátu, na ulici atd., které mohou, nebo nemusí být na stejné hierarchické úrovni. I zde může docházet k sexuálnímu násilí, jako je např. znásilnění, obchod s lidmi aj.
„Měla jsem privát, kde jsem nabízela erotické masáže a další sexuální služby. Byla jsem dobrá a měla jsem hodně zákazníků. Kolegyně hrozně záviděly, pomlouvaly mě, dávaly si inzeráty, ať ke mně nechodí, že jsem stará a povolená, mám ošklivé tělo apod. Pak mi salon dokonce zapálily. Když jsem odešla z Prahy, tak se to zlepšilo, ale stále se setkávám s tím, že mě kolegyně pomlouvají a okoukávají moje praktiky (masáže, hluboký orál apod.) a pak je také nabízí a přebírají mi zákazníky“ (klientka R-R).
Násilí v osobních vztazích (přítel, manžel, rodina, kamarádi, blízké osoby)
Ženy se setkávají jak s násilím fyzických, psychickým, ekonomickým tak sexuálním. Typické jsou projevy domácího násilí, ekonomické vykořisťování, psychické ponižování a vyhrožování, znásilnění apod.
„Byly jsme spolu pět roků. Když jsem se ráno vracela z práce, řval na děti a budil je, že se jim domů vrátila kurva… Pravidelně mě mlátil, rozbíjel mi věci… Když jsem utekla na azylák, tak mě pronásledoval, vzal mi malého. Když jsem si přišla domů pro zbytek věcí, tak se mnou praštil o zem, že jsem odpadla“ (klientka R-R).
Předsudky a stereotypy jako bariéra v přístupu ke službám a právu[11]
V přístupu sexuálních pracovnic k sociálním, zdravotním a terapeutickým službám brání předsudky a stereotypy jak ze strany společnosti tak samotných pracovníků a pracovnic v pomáhajících profesích. Lidé, od kterých ženy očekávají pomoc, se někdy více zajímají o prostředí sexbyznysu než o ženy samotné.
„Byla jsem jednou u psychologa. Pořád se mě ptal, jak to v klubu probíhá. Měla jsem pocit, že nemá zájem mi pomoci, ale že ho zajímá svět sexbyznysu. Nemohl mi pomoci. Jsem ráda, že mohu chodit k vám. Vy mi rozumíte“ (bývalá sexuální pracovnice, R-R).
Pod vlivem tabuizace vlastní profese ženy touží po diskrétním a bezpečném prostředí, ve kterém budou mít možnost otevřeně a pravdivě mluvit o svých potřebách.
V praxi se nejčastěji setkáváme s těmito mýty, stereotypy a předsudky:
- Sexuální pracovnici nelze znásilnit.
- Násilí do sexbyznysu patří.
- Sexuální pracovnice jsou špatné matky.
- Sexuální pracovnice roznášejí pohlavní nemoci.
- Sexuální pracovnice pocházejí z dysfunkčních rodin.
- Sexuální pracovnice jsou závislé.
- Sexuální pracovnice sex baví, proto tu práci dělají.
- Sexuální pracovnice neodvádějí daně, sociální a zdravotní pojištění.
- Všechny sexuální pracovnice jsou oběti a potřebují zachránit.
- Jsou to lehce vydělané peníze.
Pod vlivem výše uvedených stereotypů a předsudků bývá pak na ženy nahlíženo stigmatizačně, jsou jim podsouvány různé diagnostické a patologické nálepky např. osoby s hraniční poruchou osobnosti. U trestného činu znásilnění jsou vnímány jako spoluzodpovědné. V případě viktimizace pak nejsou ochotny situaci řešit s policií, a ani pro sebe vyhledat jiný vhodný druh pomoci, což prohlubuje jejich traumatizaci a roli pasivních obětí.
Možnosti řešení v praxi
Legislativa, práva a násilí
Účinná pomoc ženám ze sexbyznysu ve vztahu k tématu násilí musí být oproštěna od předsudků a stereotypů s respektem k sexuální práci jako profesi, která má svá specifika a rizikové oblasti. V tomto ohledu vnímáme jako klíčové přijetí zákona o legalizaci prostituce či jiné uznání sexuální práce jako práce ze strany státu. Řada násilných zkušeností se odehrává v kontextu pracovních podmínek. Ženy by tak dostaly oporu při nastavování profesních hranic poskytování sexuální služby (zákaz inzerce práce bez kondomu, možnost vybrat si, jaké služby žena nabízí). Neziskovým organizacím by se zlegitimizovala cesta k poskytování poradenských služeb ženám, které do sexbyznysu chtějí teprve vstoupit a mohly se tak zodpovědněji rozhodnout zda vůbec nebo za jakých podmínek chtějí profesi vykonávat. Jasné nastavení hranic vůči zákazníkům a provozovatelům a trvání na jejich dodržování je jedním ze základních preventivních mechanismů.[12]
Legalizace by mohla nastartovat i změny ve veřejném mínění, otevřít větší vnímavost společnosti k projevům násilí na ženách. V České republice se dlouhodobě diskutuje regulace prostituce speciálním zákonem, a to spíše z pohledu řešení veřejného pořádku a ochrany zdraví než z pohledu posílení práv osob v sexbyznysu. Navrhovaná úprava obsahuje řadu povinností jak pro osoby pracující v sexbyznysu, tak pro provozovatele. Tento návrh, který byl schválen v roce 2014 v prvním čtení v poslanecké sněmovně, by měl dle našeho pohledu významný negativní dopad na scénu sexbyznysu a mohl by vést k ještě většímu rozvoji skryté scény (v bytech).[13] I přes současné legislativní vakuum je potřeba zviditelňovat tuto problematiku a hájit práva sexuálních pracovnic a pracovníků. Proto v naší organizaci upozorňujeme na problematiku násilí na ženách i mužích v sexbyznysu, lobujeme za zákon o legalizaci prostituce, a každoročně 17. prosince organizujeme pochod za ukončení násilí na sexuálních pracovnicích a pracovnících a bojujeme za jejich práva.[14]
Legislativní přístup k prostituci má dopad na násilí na ženách v sexbyznysu a jejich důvěru a ochotu využívat institucionální zdroje pomoci. V oblasti snížení rizik při provozování pouliční prostituce prosazujeme v českých podmínkách možnost využít zahraniční model tzv. tippelzón, které fungují například v Utrechtu v Nizozemí či Kolíně nad Rýnem v Německu. Díky těmto zónám došlo k regulaci prostituce v centru města, snížení násilí páchaného na sexuálních pracovnicích a zlepšení přístupu žen k sociálním a zdravotním službám. Tippelzóna v Kolíne nad Rýnem má podobu oploceného areálu o velikosti zhruba fotbalového hřiště a obsahuje zázemí pro sexuální pracovnice, jejich klienty a pro zdravotní a sociální instituce, které zde poskytují poradenství a zdravotní služby ženám ze sexbyznysu. K dispozici je sprcha, občerstvení, automat na čisté jehly. V areálu dohlíží na bezpečnost policie. Areál je vzdálen čtyřicet minut od centra Kolína a je dostupný veřejnou dopravou. Zóna je otevřená od dvanácti hodin v poledne do dvou hodin ráno. Obsahuje deset boxů pro poskytování sexuálních služeb, z nichž osm je určeno pro automobily a dva pro pěší zákazníky. Boxy jsou vybaveny bezpečnostním zvonkem. Mohou zde pracovat ženy starší 18 let. Ženy, které zde pracují, nemusí odvádět daně.[15]
Sociální práce a terapie
Přímá práce s ženami v poradenství, terapii a při terénní sociální práci v klubech, privátech a na ulici nám umožňuje cíleně na ženy působit v oblasti prevence, upozorňujeme je během rozhovoru na možná rizika a posilujeme je ve vytváření hranic v profesi a zajištění pracovních podmínek, které jim budou vyhovovat. Rozdáváme jim preventivně edukační brožury a další materiály (alarmy, zapalovače, kondomy s kontaktními údaje na zdroje pomoci). Vytvořili jsme i leták pro zákazníky Fair play v sexu aneb desatero pro zákazníky, který shrnuje pravidla vhodného chování vůči sexuálním pracovnicím. Vydali jsme publikaci S tebou NE! Průvodce bezpečnější prací v sexbyznysu, kde ženy upozorňujeme na rizika násilí a informačně jim otevíráme zdroje pomoci. Většina pracovnic R-R má kurz základní krizové intervence a práce s traumatem, a jsou schopny v terénu poskytovat odbornou péči ženám k zvládnutí primárních i sekundárních dopadů násilné zkušenosti a navázat ženy i na další efektivní zdroje pomoci.
Při příležitosti Safer internet day (11. února) jsme upozornili ženy i na téma kyberšikany v online prostoru. Učíme tak ženy, aby byly obezřetnější při poskytování svých fotografií a videí, a to hlavně v případech, kdy jsou na nich rozeznatelné. Fotografie, které ženy používají ke své propagaci na stránkách podniků nebo na seznamkách, lze snadno zneužít. Zveřejněné fotografie na internetu pořád zůstávají, některé podniky je dále používají, i když u nich už žena nepracuje.
Nově se snažíme zpřístupnit poradenské služby i ženám, které nejsou v kontaktu s žádnou službou, či se rozhodují, zda vstoupit do sexbyznysu. Od května 2015 byla spuštěna internetová poradna zaměřená na specifické potřeby v souvislosti s tématy vztahujícími se k sexbyznysu. Tato poradna bude v blízké době rozšířena i o poradenství formou chatu a právní poradenství pro oběti trestných činů a vytváří pro ženy se zkušeností s násilím nové zdroje bezplatné, anonymní a nízkoprahové dostupné odborné pomoci. Webové stránky poradny doplňují texty k tématům spojeným se sexuální prací jako je třeba otázka bezpečnějšího sexu. Internetová poradna nabízí odborné poradenství ženám, které chtějí zůstat v anonymitě, protože se obávají stigmatu a pomoc by jinak nevyhledaly. Pro přihlášení a vložení dotazu nemusí ženy udávat své pravé jméno a mají záruku, že na jejich otázku odpoví terapeutky a sociální a zdravotní pracovnice, které k jejich práci nemají předsudky.
Prostřednictvím výstupů z celorepublikového výzkumu zaměřeného na násilí v sexbyznysu budeme vytvářet informačně-edukativní preventivní programy (e-learning, smartphone aplikace). Vedle posílení žen pracujících v sexbyznysu ve svých právech (empowerment) a v nastavení hranic (i v sexbyznysu můžete říci NE), které povede ke zvýšení jejich bezpečnosti a ochrany v jejich práci, se zaměříme i na ovlivňování zákazníků, kteří využívají placené sexuální služby k respektujícímu chování k ženám v sexbyznysu a jejich posílení v možné pomoci při podezření na vykořisťující praktiky či obchod se ženami.
Vzděláváme veřejnost, rozvíjíme spolupráci, zapojujeme ženy ze sexbyznysu
Snažíme se v problematice násilí edukovat i odbornou veřejnost nejčastěji formou workshopů a odborných konferencí. Přinášíme know how ze zahraničí (Norsko, Finsko, Německo, Itálie, Švýcarsko, Holandsko), odmýtizováváme oblast sexbyznysu, nabízíme nový pohled a účinné nástroje řešení a učíme je cíleně reagovat na potřeby žen ze sexbyznysu.
V oblasti strukturálního násilí realizujeme projekt Spojme se proti násilí na ženách ze sexbyznysu, do kterého zapojujeme přímé aktéry – ženy ze sexbyznysu, policejní složky a další odborníky. V průběhu projektu se zaměříme na dynamiku strukturálního násilí páchaného policií na ženách a jeho vazby na legislativní úpravy prostituce v ČR, zpřístupníme zkušenosti a příklady dobré praxe z Norska, vytvoříme dlouhodobou strategii řešení této problematiky. Budeme se především snažit zvýšit informovanost o tématu strukturálního násilí páchaného policií na ženách pracujících v sexbyznysu. Do realizace projektu jsou zapojeny samotné ženy a počítá i se zpřístupněním právních a sociálních služeb díky internetové poradně.
Výstupy z projektů a výzkumů zaměřených na problematiku násilí se snažíme medializovat – prostřednictvím reportáží, tiskových zpráv, článků, kampaní apod., ve snaze zbořit stereotypy a mýty u většinové společnosti a upozornit ženy na hrozící rizika.
Na problematiku násilí v sexbyznyse upozorňujeme od roku 2015 i prostřednictvím promítání nově vytvořeného půlhodinového filmu Magda aneb S tebou ne!, jehož děj je postaven na příběhu Magdy, která se ve snaze postarat o svého syna, stává méně obezřetnou a pouští se do rizik. Rizikové situace, kterým je následně nucena čelit, vychází z reálných příběhů klientek R-R.
Závěr
Výčtem možností jak předcházet zkušenosti žen s násilím se snažíme upozornit na možné cesty řešení, které jdou v ruku v ruce s legislativním a společensko-politickým ukotvením sexuální práce v českých podmínkách. Dokud budou ženy ze sexbyznysu vnímány pod prizmatem stereotypů a předsudků, tak jejich cesta k pomoci bude dlážděna nejistotou a obavami ze zneužití. Sexuální pracovnice je potřeba posílit v jejich právech, profesních hranicích a otevřít větší vnímavost společnosti k projevům násilí na ženách.
