Asistovaný kontakt a asistované předávání jako metoda sociální práce s rodinou a dětmi

Rozvod rodičů bývá náročnou situací nejen pro rodiče samotné, ale také pro jejich děti. Stejně tak bývá náročný pro děti rozchod jejich rodičů v případě, že nebyli sezdaní. Děti se stávají jádrem sporu, jedna či obě strany je využívají jako zbraň proti druhému partnerovi/rodiči. Z našeho úhlu pohledu si dospělí v této náročné situaci dokážou obstarat podporu právních zástupců, mají svou vlastní podpůrnou síť přátel, kteří vždy potvrdí, že vina je na straně druhého, v případě, že to potřebují, mohou chodit na psychoterapii či využít jiných služeb zaměřených na provázení tímto náročným životním obdobím.

V praxi se setkáváme, že děti uprostřed rozvodu svých rodičů zůstávají osamoceny. Jejich chování často doprovází strach. Z vlastní praxe jsme vypozorovali, že se bojí před jedním z rodičů hovořit o druhém, co kdyby náhodou přiznaly, že se s druhým rodičem dobře bavili na výletě a tím způsobili, že si první rodič bude myslet, že mají druhého rodiče raději. Bojí se toho, co bude, situaci nerozumí, každý jim říká něco jiného, musejí chodit vyprávět cizím lidem na úřady a někdy k soudu to, co se doma děje. Občas je to situace, která se dá sdílet se spolužáky či spolužačkami, kteří mají podobnou zkušenost, ale někdy jsou zážitky z domova takové, že o nich není možné mluvit ani s kamarády a kamarádkami. Pokud jde dítě k psychologovi, obvykle je to proto, že ho tam odvede maminka nebo tatínek, a ve spoustě případů dítě přichází s naučenými větami, které má za úkol říci, aby bylo jasné, kdo z rodičů je ten lepší. Většina zúčastněných si myslí, že rozvodem toto utrpení skončí… Ne pokaždé.

Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.

Zapomněli jste heslo?

Nemáte předplatné? Objednejte si ho.

Chci předplatné