Jak pracovat s lidmi v nepříznivé sociální situaci, kteří se vyhýbají standardním a běžným službám? „Nehledej problém, hledej kontakt.“ Tímto sloganem si připomeňme doktora Petra Klímu, který byl významnou osobností v oblasti sociální práce v České republice. Stále ho respektujeme jako nestora českých nízkoprahových programů, sociálního pedagoga a supervizora. Zemřel 10. září 2010 po těžké nemoci ve věku nedožitých 55 let.
Petr Klíma se narodil 27. září 1955 v Praze. Vystudoval speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Specializoval se, jak by to tehdejší terminologie nazvala, na „vzdělávání a výchovu mládeže obtížně vychovatelné“. Po studiu nastoupil do výchovného ústavu pro děti a mládež jako vychovatel. Poté pracoval jako vedoucí Střediska preventivně výchovné péče Klíčov a učil na Pedagogické fakultě UK. V roce 1995 založil v pražských Modřanech Komunitní centrum KROK a zde působil jako terapeut do roku 2000. Byl tak u vzniku občanského sdružení Proxima Sociale, jednoho z největších a nejdéle působících poskytovatelů nízkoprahových služeb dětem a mládeži v České republice.
Pro kompletní výčet jeho činností je třeba dodat, že učil na Vyšší odborné škole Jabok; působil jako rodinný terapeut ve Středisku sociální prevence hl. m. Prahy a v Trianglu – středisku léčebně výchovné péče; věnoval se také probaci a působil jako vedoucí Projektu na podporu rozvoje soudnictví nad mládeží. Byl členem mnoha odborných skupin a fór, například Republikového výboru pro děti, mládež, rodinu, Rady pro probaci a mediaci při Ministerstvu spravedlnosti ČR, či spoluzakladatelem Centra pro kvalitu a standardy v sociálních službách (CEKAS) při Národním vzdělávacím fondu. S CEKAS spolupracoval dlouhodobě a intenzívně. Byl to právě Petr Klíma, kdo pomohl vytvářet a upevňovat dlouholeté partnerství CEKAS a České asociace streetwork (ČAS), jehož výstupem byla velká řada úspěšných vzdělávacích aktivit a auditů kvality na poli nízkoprahových služeb.
Nízkorahová práce s mládeží
Petr Klíma výrazně ovlivnil vývoj nízkoprahově orientované práce s mládeží. Kromě rozvoje Nízkoprahového klubu Krok a terénní práce s mládeží v rámci sdružení Proxima Sociale komunikoval s kolegy z německých nízkoprahových projektů a „přivezl“ jejich know-how do ČR. Sám na toto téma uvádí:
Před a těsně po revoluci tyto zkušenosti podpořily inspirace z Německa, které považuji asi za nejpodstatnější pro vznik komunitního centra. Byly to zejména koncepce terénní práce – streetworku a nízkoprahových center od Tonnyho Elicha, Timma Kunstreicha a dalších odborníků z Brém a Hamburku. No a proč zrovna lokalita Modřan? Zde byla demograficky nejzajímavější situace z hlediska generačního stromu, ve kterém výrazně převládala věková skupina kolem 11 let. Bylo jasné, že do dvou let budou tyto děti na prahu klíčového věku mladistvých s množstvím problémů a obtíží. Vycházeli jsme z obdobné situace z Jižního Města a Proseku, kde také proběhla velká generační vlna s obrovským nárůstem sociálně patologických jevů mezi mládeží. Zkusili jsme tedy vzít Modřany jako modelové místo pro prověření užitečnosti nových způsobů zacházení s mladistvými v podpoře k jejich socializaci.[i]
Publikační činnost
Petr Klíma vydával bulletin Éthum, který sloužil „v době předinternetové“ jako platforma výměny zkušeností pro služby sociální prevence. Byl organizátorem konferencí, které směrovaly vývoj nízkoprahově orientovaných sociálních služeb; například dnes již legendární konference Kroky do rizika – žně nebo úhor.
V roce 2004 vyšla kniha Děti a mládež v obtížných životních situacích, v níž Petr Klíma publikoval kapitolou Pedagogika mimo zdi institucí. Tento text je dodnes výraznou inspirací ovlivňující směřování a přemýšlení o obsahu nízkoprahových sociálních služeb.
Nezbytnou podmínkou výkonu takto definované profese je mnohovrstevný kontakt:
1. s reálným prostředím dospívajících, s konkrétním životním prostorem cílových skupin;
2. se sociálními situacemi, v nichž jsou mladí lidé angažováni, s jejich obvyklými činnostmi probíhajícími v rozměru každodennosti a všedního dne;
3. s životním způsobem klientů, s jejich zkušenostmi a běžnými starostmi;
4. s prožívanými obtížemi a problémy dětí a dospívajících;
5. se skutečnými možnostmi a příležitostmi, které klienti v dané lokalitě mají.
Ve všech těchto případech však pojem kontakt spíše zahrnuje pojem znalost, anebo zúčastněné pobývání. Tento klíčový pojem lze také chápat ve významu sdělování (komunikace), ale především ve smyslu společného sdílení. Sdílení stejného prostoru, času a výseku životního příběhu lidí. Není tedy pouhým pasívním pozorováním a monitorováním toho, co se na ulici děje, ale výrazně aktivním vytvářením nových sociálních situací a vztahů.[ii]
Petr Klíma v roce 2008 vedl tým, jenž vytvořil průvodce pro pracovníky v nízkoprahových službách, publikaci Kontaktní práce. V předmluvě k této publikaci napsal:
Ve slovníku pomáhajících profesí se již ustálily pojmy: terénní sociální práce, nízkoprahové služby, streetwork a řada dalších, které mají poukázat na specifický způsob předcházení sociálnímu vyloučení a na přímé reakce profesionálů tohoto oboru na životní obtíže jednotlivců i sociálních skupin, zejména mladých lidí. Svéráznost tohoto přístupu spočívá v tom, že k setkání s potenciálními klienty dochází především v jejich přirozeném prostředí. Tato podmínka ale není jedinou.
Mnohem podstatnější je uspořádání vztahu a kontaktu, který se tvoří a probíhá mezi pracovníkem a klientem. Ze své profese jsou terénní pracovníci účastníky a svědky celé řady událostí a situací, ve kterých se mísí všelijaká životní témata a okolnosti, střetávají osobní potřeby a individuální možnosti se sociálními podmínkami a uplatňují různorodé způsoby a strategie života. Odborné působení není určováno jen potřebami a cíli, či jak se nyní moderně říká, „zakázkou“ klienta. Vyžaduje soustředění na jakýkoliv z přítomných aspektů, zejména pozornost zaměřenou na to, co je v jádru vzájemné interakce, co je „středem“ kontaktu mezi pracovníkem a klientem. Toto soustředění na kontakt – na vzájemnost fungování mezi Mnou a Tebou, a také mezi Tebou a Tvým prostředím v reálné situaci – vedlo k tomu, že se v odborném slovníku stále více objevuje pojem kontaktní práce.[iii]
Pracovní skupiny NZDM
V lednu 2001 stál Petr Klíma v rámci České asociace streetwork u zrodu první pracovní skupiny NZDM (byť tuto zkratku neměl rád a používal ji jen zřídka). Navrhl, možná vlivem předchozího působení v pracovní skupině při MPSV věnující se standardům kvality sociálních služeb, věnovat se intenzívně oblasti standardů. Díky této iniciativě vznikly v roce 2003 první standardy pro NZDM. Svou odbornou záštitou pak výrazně přispěl k tomu, že se nízkoprahové kluby staly jedním z druhů sociálních služeb podle zákona o sociálních službách. Později se (v rámci spolupráce s Nadací Intenda) zapojil do vzniku nízkoprahových zařízení pro děti a mládež na Slovensku.
V posledních několika letech života se Petr Klíma věnoval především týmové i individuální supervizi a supervizi supervize, a to i v oblasti vzdělávání supervizorů. V této roli je pro mnohé z nás nezapomenutelný. Za dlouholetý přínos oboru nízkoprahových sociálních služeb získal Petr Klíma v roce 2005 cenu Časovaná bota.
Petr Klíma – člověk
Petr Klíma přinášel do nízkoprahové a kontaktní práce vliv existencialistických směrů v terapii (například gestalt terapii). Mnoho pracovníků, ale i lidí mimo obor, kteří se s Petrem setkali, si jej váží pro jeho nadhled, zkušenost, přesah a zralé člověčenství. Dále pak pro Petrovu schopnost vidět věci v širokých souvislostech a mezioborově, racionalitu vyvažovanou občas odvahou následovat hlas srdce a rozhodovat se pod vlivem emocí, velkou lidskou a profesní poctivost a občas i tvrdohlavou neústupnost. Sílu osobnosti a charisma. Nesmiřitelnost k hlouposti a malým a mělkým „zlodějinám“. Okouzlující mužskou ješitnost. Raráška v očích, když se mu podařila finta nebo vtip, a zaujetí pro druhého v prostém lidském kontaktu.
Petr přímo i nepřímo výrazně ovlivnil generaci pracovníků, která se posledních 20 let věnuje nízkoprahovým službám.
(Text byl publikován v čísle 3/2012.)