Případ, který se nedaří
S rodinou pracuje náš OSPOD již déle než dvacet let. Děti, se kterými jsme pracovali v minulosti, jsou dnes již dospělé a mají své děti, které jsou také v péči našeho OSPOD z různých důvodů. Já konkrétně vedu v evidenci kurátorů pro děti a mládež dvě děti z této rodiny, nezletilého Jirku a nezletilou Janu.
V evidenci kurátorů pro děti a mládež jsou děti vedeny již několik let. První upozornění na OSPOD přišlo ze strany školy, kdy nám bylo sdělováno, že oba nezletilí mají velké problémy s plněním povinné školní docházky, kdy mají velké množství neomluvené absence a rodiče se školou nijak nespolupracují. Jirka měl navíc výchovné problémy ve škole, kdy měl problémy s výbuchy vzteku, choval se násilně, nerespektoval autoritu, a jeho chování bylo označováno až jako šikana. S dětmi a jejich rodiči jsme tedy začali intenzivně spolupracovat a řešit situaci rodiny.
Cokoliv jsme však rodičům ve věci výchovy dětí doporučovali, rodiče „nebrali“ v potaz, problémy značně zlehčovali. Nabízeli jsme jim pomoc nestátních neziskových organizací, kam by děti mohly docházet například na doučování. Doporučovali jsme spolupráci s odbornými zařízeními jako například Středisko výchovné péče, pedagogicko-psychologická poradna, dětští psychologové apod. Rodiče pomoci nikdy nevyužili, s OSPOD spolupracovali jen nárazově a často účelově až v okamžiku, kdy spolupráce s námi mohla mít pro ně nějaký přínos (např. sociální dávky apod.).
Situace s dětmi se postupem času nijak nezlepšovala. Z důvodu výchovných problémů Jirky a jeho vysokým absencím ve škole, byl nad Jirkou stanoven soudní dohled. Janina docházka do školy byla také velmi špatná, ačkoliv je to chytrá a bystrá dívka. Z tohoto důvodu jsme my jako OSPOD stanovili v rámci správního řízení dohled také nad Janou. V rámci správního řízení jsme následně uložili rodičům a Jirkovi povinnost spolupracovat také s odborným zařízením. Rodiče spolupráci však nikdy nenavázali. Kvůli neplnění povinné školní docházky byl námi podán podnět na Policii ČR, aby prošetřila, zda se rodiče nezletilých nedopouští ohrožování výchovy nezletilých dětí, tím, že jim neumožnují řádně plnit školní docházku.
S rodinou jsme kromě problémů s nezletilými řešili také problémy s bydlením, kdy se rodina často stěhovala, pobývala po azylových domech, ubytovnách, i nájemních bytech. Jeden byt byl rodině také poskytnut přímo od Městské části. Byty i pokoje na ubytovnách po rodině vždy ale zůstávaly velmi zničené, často v desolátním stavu a s velikým dluhem na nájemném. Měli jsme informace, že dokonce v některých bytech, kde rodina pobývala, se pěstovaly rostliny na výrobu drog a obchodovalo se s bydlením; rodina měla údajně nechávat v domě přespávat osoby bez domova za jejich občanské průkazy, na které si poté brali půjčky.
Před patnáctým rokem se Jirka začal dopouštět protiprávního jednání – přečinů, jako je výtržnictví a krádeže. Bylo také podezření na to, že Jirka experimentuje s návykovými látkami, konkrétně s marihuanou.
Problémy s protiprávním jednáním měli v tuto dobu i rodiče nezletilých, kteří byli vzati do vazby za trestnou činnost, která se týkala obchodování s nesvéprávnými osobami do zahraničí k prostituci. O Jirku s Janou chtěli pečovat příbuzní, kteří však péči o nezletilé nezvládali zajistit, proto jsme vyhledali ústavní zařízení rodinného typu, které převzalo na základě vydaného soudního rozhodnutí děti do své péče. Z důvodu přetrvávajících výchovných problémů Jirky, musel být následně Jirka přemístěn do výchovného zařízení. Obě děti krátce po sobě ze zařízení utekly, pátrala po nic Policie ČR. Děti byly vypátrány asi po půl roce u příbuzných, kteří ale soudní cestou odmítli děti převzít do péče.
Poté co byli rodiče propuštěni z vazební věznice, požadovali děti zpět do své péče. I přes všechna poučení z naší strany, o tom, jak mají rodiče postupovat, se rodiče rozhodli děti nevrátit z propustky a děti ukrývali jak před námi, tak před policií ČR až do vydání nového rozsudku soudu. Rodiče v tuto dobu s námi spolupracovali, jednalo se však opět spíše o účelovou spolupráci. Soud po několika měsících dokazování a několika soudních jednáních rozhodl, že děti budou zpět vráceny do péče rodičů a nad dětmi stanovil soudní dohled.
Od navrácení dětí zpět do péče rodičů je situace prakticky stejná jako v minulosti. Rodiče ani nezletilé děti s námi jako s OSPOD nespolupracují, na jednání se nedostavují, odmítají sdělit, kde rodina pobývá apod. Jana opětovně neplní povinnou školní docházku, proto byl podán další podnět na prošetření na Policii ČR, zda se rodiče nedopouští ohrožování výchovy nezletilé Jany.
V posledním období se Jana bohužel opakovaně dopouští protiprávní činnosti. OSPOD je účasten výslechů Jany na Polici ČR, rovněž je účastníkem řízení při jednání trestního soudu pro mládež. Jirka má již dokončené vzdělání. Co aktuálně dělá, čím se živí, nevím, mám ale informace, že užívá návykové látky. Navázat kontakt s rodinou je velmi těžké nejen pro nás, ale i pro další subjekty, které s rodinou pracují.
Případ, který se daří
S touto rodinou spolupracuje náš OSPOD několik let. V minulosti bylo rodině poskytováno poradenství a součinnost se zajištěním bytových podmínek rodině. V současné době vedu ve své evidenci jediného syna rodičů, nezletilého Marka. V evidenci kurátorů je Marek veden asi 5 let, já s ním spolupracuji necelé tři roky. Marek je u nás kurátorů veden z důvodu opakovaných výchovných problémů závažného rázu, kdy problémy započaly nejdříve ve škole. Ve škole Marek zcela nerespektoval autoritu učitele, porušoval soustavně školní řád, choval se násilně k dětem, měl hodně neomluvených absencí a dělal si tam jednoduše, co chtěl. Od 13 let Marek také experimentuje s marihuanou, kdy byl schopný vykouřit až 14 jointů denně. S rodinou a Markem začal OSPOD intenzivně pracovat na zlepšení situace nezletilého. Z důvodu výchovných problémů byl nad Markem také stanoven soudní dohled.
Rodiče se k Markovým problémům s chováním stavěli dlouhou dobu velmi odtažitě; možnou příčinu jeho problémů viděli v institucích okolo rodiny (škola, učitelé, OSPOD atd.). Nepřipouštěli si, že by rodinné prostředí mohlo syna negativně ovlivňovat. Až po delší práci s rodiči a získání jejich důvěry, vyšlo najevo, že matka dlouhodobě zneužívá alkohol, a je pravděpodobně obětí domácího násilí ze strany otce. Otec je dlouhodobě nemocný, v invalidním důchodu. Jednání s rodinou bylo převážně vždy velmi komplikované, otec při jednáních na OSPOD často křičel, byl agresivní, odcházel vztekle s křikem a bez omluvy z jednání. Matce byly opakovaně předávány kontakty na organizace poskytující adiktologickou péči či organizace, které pracují s obětmi domácího násilí. Matka pomoci však nikdy nevyužila.
Markovy výchovné problémy postupem času stále narůstaly. Situace ve škole byla již neúnosná, proto byl domluven diagnostický pobyt na jiné základní škole. Tento pobyt zlepšení situace nepřinesl. Marek začal ambulantně docházet do Střediska výchovné péče, absolvoval také Detox na Dětském detoxikačním centru v Praze, a to z důvodu experimentování s marihuanou. I přesto však k výraznějšímu zlepšení a zklidnění situace stále nedocházelo. Z tohoto důvodu byl Marek předán na základě rozhodnutí soudu do péče internátního oddělení Střediska výchovné péče. Zde nastala výrazná změna; Marek na internátním oddělení fungoval dobře, plnil povinnosti i pravidla. Respektoval vychovatele, omezil zneužívání návykových látek a celkově byl hodnocen velmi dobře.
Tím se nám potvrdila naše domněnka, že pokud má Marek nastavená pevná pravidla, řád a hranice, funguje dobře. Po absolvování tříměsíčního pobytu chvíli spolupracoval s celodenním oddělením, avšak tuto spolupráci rodiče rychle ukončili, i přesto, že všichni pracovníci SVP, i my jako OSPOD, jsme další práci s ním důrazně doporučovali.
Po několika měsících došlo opět ke zhoršení situace, Marek se vrátil zpět do školy a problémy začaly nanovo. Velkým problémem pro nás bylo i to, že rodiče až do této doby nebyli na spolupráci s námi nastaveni. Ke změně však došlo v moment, kdy Marek začal utíkat z domova a rodiče o něm i týden nevěděli, Marek se také dopouštěl protiprávního jednání. Až v tento moment přišli poprvé rodiče na OSPOD s prosbou o pomoc a připustili, že nezletilého výchovně nezvládají.
Marek byl na základě rozhodnutí soudu svěřen do zařízení diagnostického typu. Zde opět došlo ke zlepšení. Zprávy byly dobré, stejně jako předchozí zprávy ze SVP. Marek fungoval dobře, plnil povinnosti, aktivně se účastnil komunit a jiných aktivit. K drobným prohřeškům také docházelo, ale nebyly závažného rázu. Největší problém jsme již všichni viděli v rodinném prostředí, nikoliv v samotném Markovi a jeho chování. Zařízení doporučilo umístění nezletilého mimo rodinu, k čemuž jsme se přiklonili, protože rodiče nebyli dostatečně kompetentní k tomu, aby nastavili nezletilému takové hranice a pravidla, jaká potřebuje. Soud však nepřihlédl k stanovisku opatrovníka, kterým byl stanoven náš OSPOD, a rozhodl opačně, takže Marek se vrátil zpět domů k rodičům.
Netrvalo to ani dva měsíce a došlo opět k výraznému zhoršení situace. Marek svým protiprávním jednáním však již neohrožoval pouze sebe, ale i své okolí (byl zadržen při řízení automobilu ve 14 letech). Z tohoto důvodu svolal OSPOD případovou konferenci, kde bylo doporučeno svěřit ho do péče zařízení výchovného typu, kde mu budou nastavena jasná pravidla, která se již v minulosti osvědčila jako to, co nezletilý potřebuje, co je v zájmu jeho dalšího vývoje. Rodiče se závěry konference souhlasili, v tuto dobu si již uvědomovali, že oni nejsou schopni dát Markovi to, co potřebuje pro svůj zdárný vývoj, a chtěli, aby Marek dokončil školu a neměl problémy se zákonem.
Soud přihlédl k závěrům případové konference a rozhodl o svěření nezletilého do péče ústavního zařízení, kde se nachází doposud. V zařízení došlo opět ke zlepšení. Marek zde funguje dobře, je bez výchovných problémů, v zařízení je oblíben, je chválen. Je tam viděn jako fajn kluk, co rád pomůže, pokud je potřeba. Nyní studuje učiliště, a doufám, že je zvládne a dostuduje. Za Markem jezdím vždy každé 3 měsíce, jak mi ukládá zákon, ale i častěji, podle potřeby. Ví, že když potřebuje, může mi zavolat, což také dělá. Během návštěvy v zařízení si vydržíme povídat i více než hodinu, myslím, že jsme si za ty necelé tři roky vybudovali vztah, ve kterém mi může důvěřovat. I Markovi rodiče si ke mně našli cestu; začali více spolupracovat, volají, když je s Markem nějaký problém, či potřebují vyřešit i jiné záležitosti týkajících se jejich života. Za tuto spolupráci s rodiči jsem moc ráda.
