Příběh s pozitivním koncem
Paní Jana se obrátila na Dluhovou poradnu Pobočky Diakonie Církve bratrské v Kladně v létě roku 2014 s tím, že by potřebovala pomoc vyřešit svoje nemalé finanční závazky. V této době jsme teprve začínali realizovat pomoc lidem, kteří jsou zatíženi dluhy a spustili jsme v rámci naší organizace projekt s názvem „Nebýt otrokem dluhů“. Paní Jana byla jedna z prvních klientek, kterým jsme podávali návrh na povolení oddlužení k soudu, a také jedna z prvních, která celým náročným procesem oddlužení prošla a dokončila ho; v jejím případě se to stalo v dubnu 2020.
Příběh paní Jany a to, proč do jejího života vstoupily dluhy, je v některých aspektech jiný než u příběhů dalších lidí, kterým jsme pomáhali a pomáháme vyřešit jejich finanční závazky.
Paní Jana je důchodkyně a žije se svým synem, který má přiznanou invaliditu III. stupně pro schizofrenii a jiné duševní onemocnění. Jeho otec již nežije a jiné blízké příbuzné nemají. V době, kdy jsme je poznali, byly jejich jediným příjmem nízké důchody.
V roce 2003 byl syn paní Jany v Praze v nemocnici, kde se blíže seznámil s dalším hospitalizovaným pacientem. Po propuštění z nemocnice vzal syn paní Jany toho muže ve věku okolo padesáti let k nim domů s tím, že si vzájemně budou pomáhat. Oni mu poskytnou střechu nad hlavou, kterou nemá a on jim pomůže s domácností a opravami, které byly v té době v bytě nezbytné. Z počátku se vše vyvíjelo dobře. Pán pomohl vyřídit synovi invalidní důchod, dle slov paní Jany byl velmi šikovný a skutečně se věnoval opravám v jejich bytě. Nicméně finančně jí na provoz domácnosti nijak nepřispíval. Paní Jana si tedy vzala půjčku, aby měla peníze na nájem a na další nezbytné výdaje včetně jídla. Tento muž žil u paní Jany a jejího syna s přestávkami jedenáct let – od října 2003 do června 2014. V tomto období vždy nečekaně odcházel a znovu přicházel. Byl také tři roky ve výkonu trestu. Vždy, když se po kratší nebo delší přestávce vrátil, byl hodně vyhublý a v neutěšeném stavu. Paní Jana, která je velmi hodná, ho nikdy nedokázala odmítnout. Jeho návraty byly pro ni náročné i z hlediska domácího rozpočtu. Aby byla schopna hradit výdaje, vzala si další půjčku.
Na jaře roku 2014 přišel zlom, protože paní Janě přišly účty za telefon v celkové výši 105 000,- Kč. Tuto částku jim jejich host provolal, což nepopíral. Paní Jana se tedy rozhodla, že se s tímto mužem definitivně rozloučí a vykáže ho ze svého domu. To nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec v červnu 2014 odešel a paní Janě zůstaly finanční závazky, které nebyla schopna vlastní silou ve svých 70 letech sama splácet.
Proto se obrátila na naši organizaci s žádostí o pomoc s oddlužením.
Po celou dobu procesu oddlužení jsme se snažili být paní Janě oporou, protože jsme věděli, že nemá žádné blízké příbuzné, kteří by mohli být dalším zdrojem ke zvládnutí její situace. Vše se ještě komplikovalo trvale nepříznivým psychickým stavem jejího syna.
V době, kdy jsme návrh na oddlužení podávali, museli se lidé, podávající návrh, dostavit k soudu na jednání. Pro paní Janu to byla psychicky i fyzicky náročná situace, proto nás požádala o doprovod a psychickou podporu, kterou jsme neodmítli.
Jsme rádi spolu s Janou, že úspěšně prošla procesem oddlužení, že to zvládla, i když to nebylo, jak ona sama říká, vůbec jednoduché. Nejhorší byl poslední půlrok. Když jsem se jí ptala, zda si ještě někdy na něco vezme půjčku, řekla, že v žádném případě. Tuto životní zkušenost už nechce nikdy opakovat. Peníze, které jí byly sráženy z důchodu pro účely insolvence si dává stranou a za tři měsíce si tak mohla koupit novou lednici. Po velmi dlouhé době mají doma něco nového.
Příběh paní Jany je pro naše pracovníky velkým povzbuzením, imponuje jim, jak statečně ke své situaci přistoupila. Uplynulých pět let pro ni muselo být opravdu velmi těžkých, protože musela vyjít s velmi malým příjmem. Její touha žít bez dluhů ale byla tak velká, že to zvládla a nezůstala otrokem dluhů.
I nadále jsme s paní Janou v kontaktu a ona ví, že se na nás může kdykoli obrátit s žádostí o pomoc či podporu.
Příběh, který se nevyvíjí dobře
Příběh paní Simony se začal negativně vyvíjet už v dětství, kdy rodiče svou lásku a náklonnost nerozdělovali stejně mezi své čtyři děti. Od matky pociťovala vždy odmítání a pohrdání, po narození jejího nejmladšího bratra se stala doslova Popelkou. Po smrti otce se její pozice ještě zhoršila, a tak se rozhodla odejít z domova v 16 letech, s prvním mužem, který ji projevil náklonost a zájem, jež dosud neznala. Zanedlouho měla své první děti. Nelásku její matka završila tím, že nechala Simonu vydědit.
První muž Simony bohužel nebyl pro ni žádnou oporou, chodil do práce, avšak před svou ženou a dětmi dával přednost svému zájmu, modelům železnic. Též byl veliký pedant na peníze, a tak Simona s dětmi často hladověla. Neměla možnost si přivydělat, protože se musela starat o tři děti a také byla bez dokončeného středního vzdělání. Jejich vztah se asi po 15 letech rozpadl, a protože Simona neměla žádné peníze, ani kde bydlet, přály si děti zůstat s otcem, a též s babičkou, která postavení Simony u jejich dětí nijak nepodporovala, spíše naopak. Tak Simona ztratila bydlení i kontakt se svými dětmi.
Po čase potkala druhého muže, který ji okouzlil svým chováním. Provdala se za něj a posléze spolu měli dvě děti. Chování jejího muže se však zanedlouho po svatbě rapidně zhoršilo, často chodil do hospody, nebo za jinými ženami, peníze propil nebo si za to koupil své věci, a tak Simona s dětmi opět hladověla. Aby poplatila nájemné a energie, musela si pokaždé půjčit a pak splácet. Muž jí však nenosil domů téměř žádné peníze, a tak jí začaly vznikat dluhy na nájemném i na platbách za energie. Z těchto důvodu se musela rodina neustále stěhovat, v jednom roce se stěhovali třeba 40x. Její dvě děti nemají z dětství žádné jiné vzpomínky než na stěhování a na velmi komplikovaný vztah mezi jejich rodiči. Dnes říkají, že neměly nikdy žádný domov.
Před pěti lety Simona přišla do naší organizace. Od té doby se jí snažíme zajistit pomoc a podporu na její cestě. Jedním ze zvažovaných cílů bylo zajistit možnost jejího oddlužení. Simona se i přes nepřízeň života a zdravotní obtíže snažila nezadlužit půjčkami, které by nebyla schopna splácet, dluhy jí vznikly „pouze“ na nájemném, energiích, telefonech a pokutách v dopravních prostředcích. Přestože Simona pracuje velmi tvrdě, aby si vydělala na živobytí pro sebe i své dcery, není možné, aby do procesu oddlužení vstoupila, jelikož by nevyžila s dětmi s nezabavitelnou částkou.
Výhled tohoto případu zatím není pozitivní. Zatím nelze nalézt způsob, jak by se mohla paní Simona zbavit svých finančních závazků, které jsou již dlouhou dobu vedené u různých exekučních úřadů a jejichž výše narůstá.
Nicméně zůstáváme s paní Simonou na její cestě a poskytujeme jí podporu. Hledáme jakoukoli příležitost, jak ji pomoc s oddlužením.
Vladimíra Šlancová,
Dluhová poradna Pobočky Diakonie Církve bratrské v Kladně
