spolupráce

Článek se zaměřuje na koncepty „pomoci“ a „kontroly“ v kontextu poradenství z perspektivy přístupu zaměřeného na řešení. Cílem textu je popsat několik teoretických modelů, které mohou být užitečné pro reflexi „pomoci“ a „kontroly“, a zároveň jsou kompatibilní s principy a důrazy zvoleného přístupu.Zobrazit text

Tato stať popisuje oboustranné aktivní zapojení pomáhajících pracovníků a jejich klientů do spolupráce v rámci case managementu jako metodě sociální práce. Snaží se objasnit, co aktivní zapojení znamená a jaké benefity či obtíže přináší ve spolupráci. Hledá také odpověď na to, jak aktivní zapojení ovlivňuje dosahování žádoucí změny, o kterou klient usiluje. V první části jsou definovány klíčové pojmy: case management, jeho vývoj v zahraničí a jeho podoba v České republice, aktivní zapojení, klient s mnohočetnými problémy, pracovník v roli case managera a zapojení dalších subjektů do spolupráce. Druhá část stati tyto pojmy sleduje ve výpovědích sedmi pracovníků a sedmi klientů, kteří hodnotili spolupráci v case managementu jako koordinované komplexní metodě, ve výzkumu realizovaném v roce 2012.Zobrazit text

Sociální práce je vnímána jako pomoc jednotlivcům, rodině, skupinám a komunitám. Mezinárodní sociální práce (sociální práce v rozvíjejících se zemích) je práce hlavně se skupinami a komunitami; s akcentem na jejich uschopňování a zejména na kontext, ve kterém se sociální práce děje. Zahraniční pomoc reaguje na problémy ve světě, ať už jsou to války, přírodní katastrofy, dlouhodobé kombinované krize či extrémní chudoba. Tuto pomoc dnes nazýváme zpravidla pomocí humanitární, rozvojovou a rozvojovou spoluprací. Způsobila mnoho dobrého, ale má i některé negativní dopady. Je to obor, který se prudce vyvíjí a při vědomí těchto negativních dopadů se snaží nalézat optimální způsoby realizace. Jedním z těchto způsobů je úsilí o vidění potřeb vcelku, co největší propojování a uzpůsobení místním potřebám. Navíc rozvojová pomoc nebo lépe rozvojová spolupráce reaguje na globální problémy, ale není schopna postihnout dopady globalizace, které se projevují stále větším zvyšováním rozdílů mezi lidmi a jejichž důsledkem je extrémní chudoba. Při řešení globálních problémů „shora“ se bohatí stávají ještě bohatšími a chudí ještě chudšími. Tato vznikající extrémní chudoba je často velmi lokalizovaná a projevuje se zejména v místech, která vypadla z procesu řešení globální chudoby. Nástrojem, který je velmi užitečný právě při pomoci těmto vyloučeným komunitám, je často mezinárodní sociální práce. Pokud bychom porovnávali způsoby práce při poskytování zahraniční pomoci, vyjde nám mezinárodní sociální práce jako jedna z těch, které je schopny působit nejvíce „dobra a nejméně škod“.Zobrazit text

The article notes the inappropriateness of a “consensual approach to the culture of an organisation” in a situation where the individualisation of identities makes differentiation of concepts of desirable actions by the personnel of social service organisations an inevitable necessity. It points out that, in this situation, the consensual view, which is accompanied by emphasis on “uniformity” and understanding dissimilarities as “deviations”, leads to a dilemma between conformity and authenticity in social workers, thereby giving rise to stress. As an alternative, the author offers the “perpetual concept of organisational culture”, which rejects the idea that co-operation is based exclusively on consensus and builds on the thought that co-operation presupposes constancy of concepts, which makes it possible to anticipate the actions of people with different concepts of the desirable way to handle clients. From this angle, dissimilarities cease to be “deviations” and may be at the heart of discussions on meaningful responses to the actions of people who have dissimilar concepts of desirable actions.Zobrazit text