Za hranice individuálního plánování
Pracuji v Terénním programu Ulice[1] jako streetworker s uživateli drog a lidmi poskytujícími placené sexuální služby. Na základě své dlouholeté zkušenosti v terénu vnímám, že sociální práce v této oblasti nemůže být vázána čistě jen na individuální plánování s uživatelem sociálních služeb, ale je zapotřebí uplatňovat i jiné modely. V tomto textu představuji tři dilemata vycházející z mé každodenní práce, která spočívají v následujících otázkách: Je možné plánovat sociální a zdravotní služby, které poskytujeme, odděleně? Jak nastavit plánování, když se naše práce řídí nejen přáními individuálních klientů, ale také prostorem, kde se s nimi potkáváme? Jak můžeme plánovat společně s ostatními? Hranice sociální služby Podle zákona č. 108/2006, o sociálních službách, jsou terénní službyZobrazit text