3 (Page 9)

V roce 2009 bylo v Nizozemí propuštěno z vězení nebo z jiného vězeňského zařízení na 40 tisíc osob. Tresty odnětí svobody jsou v Nizozemí relativně krátké a více než 70 % propuštěných stráví ve vazbě méně než 6 měsíců. Stává se, že někteří jsou uvězněni i vícekrát ve stejném roce. Někteří propuštění vězni nemají žádný domov, žádnou práci, žádné peníze ani žádnou rodinu nebo přátele, ke kterým by se po výkonu trestu mohli vrátit. Z těchto důvodů byla v roce 1981 založena organizace Exodus, aby pomohla propuštěným vězňům v začlenění se do společnosti. Následná péče je velice významná proto, aby se lidé po výkonu trestu bez zázemí, domova a práceZobrazit text

Elisabeth Fry rodená Gurney sa narodila v roku 1780 ako štvrté z dvanástich detí Jána a Kataríny Gurneyovcov z Earlhamu, Suffolk. Stala sa známou vďaka svojim úspechom v práci s väzenkyňami, čo viedlo k následnej reforme britského väzenského systému. Young a Ashton (1956) o nej píšu, že bola členkou Spolku priateľov a v roku 1799 sa stala členkou cirkvi „Plain Quaker1“, v rámci ktorej prijala aj príznačné „oblečenie a spôsoby typické pre prísne sekty“ (s. 153). V roku 1800 sa vydala za Josepha Frya (tiež člena cirkvi „Plain Quaker“) a porodila mu jedenásť detí. Začiatky jej činnosti, ktorú Young a Ashton (1956) spájajú so sociálnou prácou, datujú už pred jej manželstvom. Angažovala sa v každodenných záležitostiach pomoci pre rodiny robotníkovZobrazit text

Patří1 k četným paradoxům konceptu sociální exkluze, že o vyloučení ze společnosti se hovoří v téže době, kdy je obraz společnosti coby integrovaného celku nahrazován představou rozchodu jednotlivců se systémem. Jednotlivci se stále méně považují za sociálně determinované a stále více nárokují práva na individuální volby, jež prý rovněž nejsou sociálně nijak vázány. Diskurz sociálního vyloučení tak paradoxně podporuje představu pevně integrované společnosti v době, kdy už taková není. Odtud iluzornost navrhovaného řešení v podobě integrace. Jak integrovat do společnosti, která se očividně dezintegruje a ve které je právě dezintegrace vydávána za projev větší svobody jejích členů? Z tohoto pohledu padají mezi sociálně vyloučené ti, kdo nejsou (na rozdíl od dobřeZobrazit text

Již nějakou dobu si kladu otázku, proč sociální pracovnice a pracovníci tak málo veřejně vystupují a neobhajují práva svých klientů, jak by měli podle poslání sociální práce. Z vymezení sociální práce, které je uvedeno v Mezinárodním etickém kodexu, vyplývá, že cílem sociální práce je přispívat k sociální spravedlnosti a ochraně lidských práv. Praktickou realizaci takového cíle vnímám jako snahu obhajovat zájmy klientů sociální práce před jejich sociálním prostředím – především před zadavateli, politiky a veřejností. Může to znamenat vystupování v médiích, kde sociální pracovnice a pracovníci obhajují potřeby a zájmy svých klientů a přínosy sociální práce pro společnost, nebo obhajobu sociální práce a potřeb klientů přímo před zadavateli, politikyZobrazit text

Konec devatenáctého století byl významně ovlivněn událostmi osmačtyřicátého roku. Po zkušenostech s potlačením snah českých reformátorů se lidé uzavírali do mikrosvěta rodin a docházelo k útlumu občanských aktivit. Českou zemi a její veřejný prostor ovládl mrtvolný klid. František Palacký v jednom ze svých dopisů vystihl ducha doby přesně: „Kdo chceš nyní šťasten být, hledej štěstí svého v domácnosti.“1 Adresátem Palackého dopisu byl významný český politik, právník a spisovatel František Ladislav Rieger, který se dva roky poté stal manželem Palackého dcery Marie.2 Na pohled neduživá, štíhlá žena uměla několik jazyků, hudbě a hře na klavír se učila od Bedřicha Smetany a malování od Amálie Mánesové. Marie Riegerová-Palacká (dále jen MarieZobrazit text

Téma dobrovoľníctva v tomto kalendárnom roku rezonuje v mnohých dokumentoch sociálno-politických inštitúcií Slovenska. Je to prirodzené, keďže je rok podpory dobrovoľníctva a je tiež dobré, že rôzne organizácie prispievajú k jeho rozvoju (práve opak by bol alarmujúcim stavom). A tak aj expertná skupina NEP v rámci projektu INTERLINKS vytvorená v kontexte 7. rámcového projektu pri Inštitúte pre výskum práce a rodiny MPSVaR SR reaguje na túto výzvu a prispieva pohľadom o stave dobrovoľníctva v dlhodobej starostlivosti o starších ľudí. Vo vzťahu k starším ľuďom môže ísť o kontext zabezpečenia a trvalo udržateľného financovania služieb ich dlhodobej starostlivosti, či o chápanie dobrovoľníctva skôr ako súčasti konceptu kvality služieb. Rôznia sa aj názory na to, čo intenzifikuje potrebu venovať sa dobrovoľníctvuZobrazit text

Čtyřhodinovou cestu z Prahy do Ostravy, dvouhodinový rozhovor s ředitelem a předsedou občanského sdružení Vzájemné soužití a cestu zpět mohou mnozí chápat jako poměrně zatěžující a únavnou součást pracovního života člena redakce tohoto časopisu. Skutečnost je ale jiná. Setkání a rozhovor s člověkem, který vás při vstupu do místnosti zaplaví svou bezmeznou energií, je zážitkem nikoli unavujícím. Spolu s kolegyní usedáme v pracovně Sri Kumara Vishwanathana a začínáme rozhovor o jeho cestě od fyziky k sociální práci, o situaci na Šluknovsku a o komunitní sociální práci v Ostravě.   Narodil jste se v Indii, studoval v Moskvě. Co se stalo, že jste se usadil v České republice a začal tu pracovat? V době pádu železné oponyZobrazit text

Sri Kumar Vishwanathan se narodil 15. listopadu 1963 ve městě Quilon ve státě Kérala v Indii. Je vystudovaný fyzik. Od roku 1997 v České republice se věnuje romské menšině a usiluje o zlepšení jejího soužití s majoritní společností. Je předsedou občanského sdružení Vzájemné soužití. Žije v Ostravě. Narodil se v Indii, studoval v Moskvě, Londýně i v USA. Původním povoláním fyzik, dnes aktivista, pedagog a sociální pracovník Sri Kumar Vishwanathan, se soustavně věnuje lidskoprávním a sociálním otázkám v Česku. Když se Kumar Vishwanathan jako student Přírodovědecké fakulty Univerzity Patrika Lumumby v Moskvě seznámil s českou studentkou na stáži, jistě netušil, že o čtyři roky později – v roce 1990Zobrazit text

Když to velmi zjednoduším, tak smyslem každodenních činností pracovníků oddělení sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností je ochrana dětí, které mohou být jakýmkoliv způsobem ohroženy na zdravém vývoji, ať je toho příčinou cokoliv. „Předmětem našeho zájmu jsou děti ve věku do osmnácti let,“ říká Iva Bartošová, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí při sociálním odboru pardubického magistrátu (OSPOD). „Pracujeme s celou rodinou, rodiče dětí nemůžeme vynechat. Pokud se rodina rozpadá, tak pracujeme i s širší rodinou, jako jsou další příbuzní ohrožených dětí.“ Pracovníci oddělení řeší tři agendy: náhradní rodinou péči (NRP), výchovné problémy dětí a kolizní opatrovnictví. Náhradní rodinná péče je rozsáhlou oblastí činností, kdy pracovniceZobrazit text

Činnosť Agentúry podporných služieb, n. o., sa začala v roku 2003 a od začiatku sa orientuje na prípravu ľudí so zdravotným postihnutím na osamostatnenie sa od rodičov alebo zo zariadenia sociálnych služieb. Agentúra v priestoroch dvoch bytov zriadila podporované bývania, kde býva 5 mladých ľudí so zdravotným postihnutím, ktorí sa chcú naučiť samostatne žiť. Jej cieľom je poskytnutie optimálnej individuálnej podpory, ktorá pomáha rozvoju ľuďom s postihnutím a zvyšuje ich kvalitu života v oblasti bývania, vzdelávania, pracovného uplatnenia a rozširovania záujmov vo voľnom čase. Služby sa poskytujú v prirodzenom prostredí v komunite a sú adresné podľa potrieb konkrétnych jedincov. Doposiaľ si samostatné bývanie vyskúšalo 13 ľudí, z nich 3 už bývajú vo vlastnom byte, 6 saZobrazit text