Odemčeno pro předplatitele

Evžen Vojkůvka se stal peer pracovníkem a identita bezdomovce se pro něj stala minulostí. Jeho text ilustruje tezi z publicistického textu Venduly Gojové a Elišky Černé, které říkají: „Studující nezřídka v živé knihovně očekávali stereotypní příběh. Toto očekávání však bylo živou knihou [tedy kontaktem se zkušenostním věděním] záhy zpochybněno.“ Evžen Vojkůvka nevychází vstříc očekávání dramatických zážitků ze světa bezdomovců a svůj život popisuje z perspektivy řádného občana, který je užitečný jiným lidem. Jsem aktivní důchodce. Během svého života jsem se naučil brát i dávat. Pro mě znamená brát to, že využívám sociální služby a pomoc široké veřejnosti, když je nabízena. Dávat pro mě naopak znamenáZobrazit text

Přinášíme rozhovor s Gabrielou Kabátovou, ředitelkou Mezinárodního vězeňského společenství, z.s.  Můžete nám představit Mezinárodní vězeňské společenství?  Mezinárodní vězeňské společenství (dále jen MVS) vzniklo v roce 2010, sami se definujeme jako křesťanské ekumenické sociální hnutí v oblasti vězeňství. Nevěnujeme se jen vězňům, nebo propuštěným lidem, ale také obětem trestných činů, rodinám vězňů, zejména jejich dětem.  Zajímají nás i potřeby zaměstnanců věznic, rádi bychom jejich práci podporovali a hledáme k tomu cesty. Jsme také členy poradních skupin ředitelů věznic.   Vedeme na 20 různých projektů, které jsou založené na bázi křesťanství a restorativní justice, projekty realizují týmy vedené našimi pracovníky a doprovázené dobrovolníky. Protože jsme tým, který jde napříč republikou, scházímeZobrazit text

Jaké to je postupně ztrácet zrak a pak žít jako nevidomý? Na to se mě různými oklikami i otevřeně ptali neznámí průvodci na ulici, kamarádi, spolupracovníci, dobrovolníci, účastníci besed a seminářů a občas i novináři. Ale nejvíc jsem se ptal já sám, když jsem o slepotě psal v beletristických knihách, informačních a osvětových brožurách a článcích. Jaké to tedy bylo? A jak na tom jsou nevidomí mezi vidícími? Kdysi ve starověku na tuto otázku mimoděk odpověděl starozákonní prorok Izajáš, když v metafoře o duchovních věcech popsal situaci slepých takto: „Ohmatáváme stěny jako slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají zrak. V poledne klopýtáme, jako když se stmívá, mezi zdravými jsme jako mrtví“ (Izajáš 59,Zobrazit text

Asistenční pes je pro člověka s postižením především praktickým pomocníkem, velkou oporou při zajišťování sebeobsluhy, soběstačnosti a samostatnosti, je i partnerem do nepohody. Dokáže zčásti nahradit pomoc osobního asistenta či rodinného příslušníka. Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené, o.p.s. pomáhá osobám s nejrůznějšími typy zdravotního postižení ke zvýšení kvality jejich života prostřednictvím speciálně vycvičených psů již od roku 2001.  Podařilo se nám prosadit do zákona o zdravotních službách a do zákona o ochraně veřejného zdraví nejen pojem asistenční pes, ale zejména to, že držitelé asistenčních a vodících psů mají právo vstupu do všech zdravotnických a stravovacích zařízení se svým psím pomocníkem. Stále pracujeme naZobrazit text

Prostory Poslanecké sněmovny v Praze hostily koncem května Kulatý stůl „Zvyšování prestiže povolání pracovníků v sociálních službách“, který pořádala pod záštitou poslankyně Pavly Pivoňky Vaňkové jihočeská ARCHA Borovany, o.p.s. Akce, která byla prvním takto zaměřeným odborným setkáním, se zúčastnilo téměř 70 pražských a mimopražských hostů zastupujících nejen vedoucí pozice a management, ale v nemalé míře i skupinu pracovníků v sociálních službách a dalších pozice v sektoru sociálních služeb.  Na dopolední kulatý stůl otevřený i pro veřejnost plynule navázala vernisáž výstavy MÍSTA DOMA fotografky Veroniky Husů za účasti herce Igora Chmely a s hudebním vystoupením vokalistky Ridiny Ahmedové. Panelisté Simona Bagarová (Jsme MILA, z. s.), Jiří Horecký (APSS ČR), Monika StrapkováZobrazit text

Práce se zranitelnými skupinami osob, tedy i sociální práce, vyžaduje vyhýbání se přemýšlení perspektivou „my“ a „oni“. Jako vyučující bakalářského studijního oboru Sociální práce se dlouhodobě potýkáme s pocitem, že některé předměty svým normativním pojetím tuto perspektivu spíše podporují.  Zaměřením se na „cílové skupiny“ a jejich „typické potíže“ spíše posilují předsudky a odstup studujících ke zranitelným skupinám osob. Rozhodly jsme se proto vytvořit a vyzkoušet vzdělávací nástroj, který by mohl pomoci předsudky zmírňovat. Který by mohl podpořit solidaritu a lidskost mezi studujícími, lidmi s žitou zkušeností a vyučujícími. Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu. Uživatelské jméno nebo e-mailová adresa Heslo Pamatovat si mne Zapomněli jsteZobrazit text

Tísňová péče jako relativně nová sociální služba v České republice je zásadním prvkem sociálního systému, který poskytuje nepřetržitou podporu osobám v krizových situacích. Tato služba, definovaná zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, umožňuje rychlou reakci v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu nebo jiných kritických situací prostřednictvím moderních komunikačních technologií. Aktuální situace v České republice pohledem zaměstnanců V současnosti je v České republice 19 poskytovatelů tísňové péče, z nichž 7 má nadregionální působnost, což zvyšuje dostupnost této služby. Tísňová péče je klíčová pro seniory, osoby se zdravotním postižením a osoby v krizových situacích, jako jsou lidé po hospitalizaci nebo s vážnými zdravotními diagnózami. Výzkum provedenýZobrazit text

Rozhovoru se účastnili čtyři členové peerské skupiny ze Společnosti Podané ruce (dále jen SPR), sociální pracovnice a koordinátorka Monika Čtvrtníčková a peer pracovníci Eva Šulerová, Helena Charvátová a Teodor Červenka.  Můžete na začátek popsat, co je náplní vaší práce? Monika: Jsem sociální pracovnice a v SPR pracuji tři a půl roku. Jsem koordinátorkou Street Support Brno, což je neoficiální název naší skupiny. Oficiálně se projekt jmenuje Participace osob s žitou zkušeností do adiktologických služeb. Eva: Já jsem v SPR pět let, pracuji jako full time peer. Mám na starost krizový šatník pro lidi bez domova, zásobuji textilem lidi z různých služeb SPR. Pracuji sama, jen když potřebuji něco zprostředkovatZobrazit text

Neformální pečující tvoří obsáhlou a velice důležitou skupinu osob, bez které by nejen sociální, ale i zdravotní systém neměl možnost fungovat tak, jak dosud funguje. Jelikož s těmito osobami ve svém povolání zdravotně-sociálního pracovníka (dále jen ZSP) při Fakultní nemocnici Ostrava přicházím do styku dennodenně, vidím i úskalí a problémy, které jsou s touto rolí spojené. O to náročnější poté je v práci ZSP poslouchat, jakým způsobem se tyto osoby často (ne)dostávají k informacím, které by jim značně mohly péči v domácím prostředí ulehčit. Je to dáno i tím, že tito neformální pečující nemají čas zjišťovat informace, neboť veškerou svou energii a čas věnují právě poskytování péče, docházení do práce aZobrazit text

Poruchy příjmu potravy jsou komplexní a citlivá témata, která ovlivňují nejen ty, kteří s nimi bojují, ale také jejich blízké. Moje osobní cesta skrze tuto výzvu mi nejen umožnila porozumět hlouběji těmto problémům, ale také mi poskytla neocenitelné nástroje pro práci s jednotlivci, kteří se s nimi potýkají. Od mého začátku v roli peer konzultantky až po pozici vedoucí ostravské pobočky Centra Anabell, jsem zažila transformaci, která zdůrazňuje důležitost vlastní zkušenosti v této oblasti. Má osobní cesta začala jako boj s poruchou příjmu potravy, což mi umožnilo nahlédnout do temného a nesnadného světa, kterým si lidé s poruchou příjmu potravy mnohdy procházejí. Touha po pochopení aZobrazit text