Organizace Rozum a Cit, z.s., vznikla v roce 2000 s posláním pomáhat znevýhodněným a ohroženým dětem. Více než 20 let pracuje s pěstounskými rodinami a zároveň podporuje a rozvíjí myšlenku náhradní rodinné péče v ČR.
Kromě přímé práce s pěstouny se Rozum a Cit aktivně zapojuje do diskusí týkajících se systémových změn v oblasti náhradní rodinné péče, a to například prostřednictvím testování pilotního projektu Doprovázení, jehož principy se staly stavebním kamenem novely zákona o sociálně právní ochraně dětí (dále SPOD), který vešel v platnost v roce 2013. [1]
V následujících rozhovorech představujeme činnost organizace Rozum a Cit, která v roce 2013 získala pověření k výkonu SPOD. Dnes má organizace uzavřenou Dohodu o výkonu pěstounské péče (dále Dohoda) s více než 220 náhradními rodinami a řadí se tak mezi největší poskytovatele služeb pro pěstounské rodiny v ČR. Organizace poskytuje služby ve Středočeském a Plzeňském kraji a v Hlavním městě Praha.
Rozhovor s Ivanou Honzíkovou, metodičkou doprovázení
V jakých situacích se ke slovu dostává pěstounská péče?
V náhradní rodinné péči (dále NRP) se ocitají děti poté, kdy se o ně rodiče nemohou či nechtějí starat. Nejčastějšími příčinami bývá závislost rodičů na návykových látkách, jejich úmrtí, psychiatrické onemocnění, výkon trestu odnětí svobody, nebo také naprostá absence rodičovských kompetencí, která je chápána jako neschopnost zajistit dítěti uspokojení jeho základních potřeb. V praxi to může znamenat komplex problémů zahrnujících nevhodnou nebo nedostatečnou výživu, minimum základních podnětů pro rozvoj dítěte, nespolupráci s dětskými nebo odbornými lékaři a dalšími podpůrnými institucemi či organizacemi. V důsledku toho dochází často k nějaké formě týrání, zanedbávání či zneužívání dítěte. Výhodou pěstounské péče je fakt, že dítě žije v přirozeném rodinném prostředí, zažívá výlučný, důvěrný a bezpečný vztah s pečující osobou. To mu umožní všestranně se rozvíjet a vnímat a učit se, jak funguje rodinný systém a běžný „každodenní“ život.
Nejpočetnější skupinou jsou pěstouni příbuzenští – nejčastěji prarodiče, kteří tvoří více než 60 % pěstounů v ČR. Zprostředkovaní pěstouni přijímají do své péče dítě, které jim není příbuzné. Účelem pěstounské péče na přechodnou dobu je dočasné řešení situace dítěte v krizovém období jeho života. Jde o poskytnutí času biologickým rodičům dětí k tomu, aby mohli upravit své poměry a byli znovu schopni převzít dítě do péče, nebo aby se pro dítě našla jiná stabilní náhradní rodina. Institut přechodné pěstounské péče je alternativou k ústavní péči, jejíž negativní dopad na raný vývoj dítěte je v poslední době stále častěji diskutován.
Co přesně znamená doprovázení pěstounských rodin?
Doprovázení je kontinuální proces, kdy během pravidelných setkávání pěstounské rodiny s klíčovým sociálním pracovníkem (průvodcem rodiny) dochází k navazování vztahu založenému na profesionalitě, důvěře a spolupráci v oblastech přímo i nepřímo se týkajících péče o svěřené dítě. Pěstounskou rodinu vnímáme jako velký proměnlivý systém, který má své zákonitosti a pravidla, ale zároveň je třeba každého jejího člena chápat v jeho jedinečnosti. Naší primární cílovou skupinou jsou pečující osoby, jejichž prostřednictvím pracujeme se svěřenými dětmi. Pěstouna přitom považujeme za zcela kompetentního a odpovědného za péči a výchovu svěřeného dítěte. Pěstoun i dítě však mohou vnímat stejné situace jinak, mít na věc jiný názor i potřebu věci řešit odlišným způsobem. Úkolem průvodce je všímat si vývoje situace v rodině, vazeb mezi jejími členy, vnímat celkovou atmosféru a toto vše rodině zpět zrcadlit, být jí dlouhodobě oporou při výchově svěřených dětí a pomoci při řešení potíží.
Jaké předpoklady a kompetence potřebuje mít klíčový sociální pracovník pro výkon doprovázení pěstounských rodin?
V první řadě musí splňovat odbornou způsobilost. Naše činnost se řídí zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ale průvodce pěstounských rodin musí naplnit také kvalifikační požadavky zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Je pro nás stále náročnější nalézt na pozice průvodců pěstounských rodin kvalifikované pracovníky. Na jedné straně musejí splnit zákonné podmínky odborné způsobilosti, na druhé straně musí jít o zralého člověka s vysokou mírou sebereflexe a výjimečnými komunikačními dovednostmi.
Jaké vnímáte konkrétní rozdíly mezi doprovázením a sociální službou?
Primárním rozdílem je dobrovolnost, na jejímž principu funguje většina sociálních služeb. Zájemce o službu se může obvykle sám rozhodnout, zda a v jaké míře chce službu využívat. U doprovázení tomu tak není, pěstoun má zákonem stanovený rozsah povinností, kterých není málo. S dobrovolností jde ruku v ruce motivace, která bývá v některých případech náročná. Dohoda o výkonu pěstounské péče je nejčastěji ukončována až zletilostí svěřeného dítěte. Pěstoun sice může změnit organizaci, která ho bude v průběhu let doprovázet, ale musí vždy nějakou mít. Rozdíly vnímáme i ve financování sociálních služeb versus doprovodných organizací. Oblastí rozdílů mezi těmito dvěma instituty je mnoho a určitě by vydaly na samostatný článek.
Jak pracujete s hranicemi ve vztahu klíčový sociální pracovník – pěstoun?
Téma hranic, ve vztahu k pěstounům i dalším spolupracujícím subjektům, je pro nás klíčové. Od základních oblastí, které se týkají způsobu oslovování pěstounů, rozsahu našich kompetencí a pravomocí, jde až k základním dilematům sociální práce, mezi které bezesporu patří pomoc a kontrola.
Doprovázení zákonitě obsahuje pomoc i kontrolu, mezi těmito dvěma polohami je nutné velmi citlivě balancovat. Naprosto zásadní je při tom komunikace. Pěstoun a průvodce spolu již před uzavřením dohody potřebují jasně probrat některá témata a nastavit pravidla. Stěžejní je vždy zájem dítěte. Mimo přímou práci v rodinách pěstounů musí průvodce v pravidelných intervalech (1x za půl roku) informovat místní OSPOD o tom, jak výkon pěstounské péče probíhá. Hodnoceny jsou mimo úspěchů také případné nedostatky. Tato zákonná povinnost je sama o sobě kontrolou. V organizaci si zakládáme na tom, že pěstoun i dítě jsou se zprávou vždy seznámeni a mohou se k ní vyjádřit, o čemž je následně pracovník OSPOD informován. K udržení optimální hranice mezi pomocí a kontrolou potřebuje klíčový sociální pracovník ovládat zásady respektujícího jednání, techniky aktivního naslouchání, zvládnout vymezit a udržet hranice, řešit konflikty. Téma hranic tvoří nedílnou součást metodiky naší práce, pracovníci jsou v tomto tématu vzděláváni, využívají intervizní i supervizní podporu.
Rozhovor s Annou Krátkou, metodičkou služeb
Čím se obecně při poskytování služeb řídíte a podle čeho jste zvolili nabídku?
Základ naší nabídky tvoří služby, na něž mají pěstouni zákonný nárok, což je bezplatné vzdělávání v oblasti NRP v rozsahu 24 h ročně; čerpání 14 dnů volna v průběhu roku (v době volna je péče o dítě zajištěna jinou osobou či službou); právo na pomoc se zajištěním krátkodobé péče o dítě; právo na pomoc se zajištěním odborné pomoci, která spočívá v poradenské či terapeutické podpoře.
Hlavní pozornost v celém procesu je zaměřená na vnímání klientů v jejich jedinečnosti. Náš přístup i nabízené služby vycházejí z individuálních potřeb rodin i jejich jednotlivých členů. Na konkrétní situace pěstounů, dětí i celých rodin reagujeme širokou nabídkou témat i forem vzdělávání, vždy hledáme odpovídající poradenský či terapeutický přístup.
Takto cílenou a komplexní podporu pěstounských rodin vnímáme jako zásadní předpoklad pro předcházení náročným, někdy kritickým, situacím v rodinách a zároveň jako podmínku smysluplnosti celého procesu doprovázení.
O jaké služby se jedná konkrétně?
Služba, která se během pandemického období ukázala jako jedna z nejdůležitějších, byla krátkodobá pomoc se zajištěním péče o svěřené děti. Zákon o SPOD přesně vymezuje situace, kdy pěstoun může čerpat tuto formu pomoci, jde např. o nemoc či hospitalizaci pěstouna či narození vlastního dítěte pěstouna. Další službou, umožňující pěstounům odpočinek, je odlehčení. Rozum a Cit zajišťuje např. víkendové pobyty pro děti. Jejich cílem je nejen rozvíjet u dětí sociální dovednosti a nabídnout jim smysluplné trávení volného času, ale také podpořit je ve vzájemném sdílení, což často mívá preventivní charakter. Na základě práce s dětmi při odlehčovacích pobytech dochází v konkrétních případech také k doporučení odborné, nejčastěji terapeutické péče.
V rámci další služby, vzdělávání, usilujeme zejména o předávání podstatných informací z oblasti NRP. Podporujeme vzájemné sdílení zkušeností a životních příběhů, což někdy vede i k neformální vzájemné podpoře pěstounů nad rámec aktivit doprovázející organizace.
Jak zajišťujete personálně vzdělávání pěstounů?
Jako lektory oslovujeme jak externí odborníky, tak také využíváme odbornost našeho interního týmu. Některé vzdělávací akce vedou rodinní a terapeutičtí konzultanti, jiné klíčoví sociální pracovníci. Vzdělávání je tak cenným zdrojem pro přímé zjišťování potřeb pěstounů. Klíčoví sociální pracovníci mimo jiné podporují některé pěstouny při samostudiu, které se zejména v tomto období pandemické krize ukázalo jako nezastupitelné.
Jak probíhá poradenská a terapeutická práce s pěstounskými rodinami?
V této oblasti je důležité, že pracujeme týmově. Průvodce rodiny vyhodnocuje společně s konkrétní rodinou potřebu této služby a následně předává zakázku ke konzultaci odbornému pracovníkovi. Ten zprostředkovává pěstounům konkrétního poradce či terapeuta. Naše organizace má tým interních i externích odborníků, kteří používají v poradenské a terapeutické práci různé přístupy – např. teorii citové vazby (attachmentu), rodinnou terapii podle Virginie Satirové, Pesso Boyden psychomotorickou terapii, narativní práci s dětským traumatem nebo systemický přístup. Snažíme se spolupracovat vždy s několika poradci a terapeuty na každém pracovišti (Praha, Benešov, Říčany, Plzeň), abychom byli schopni pokrýt potřeby našich náhradních rodin. Volbu takového pracovníka provádíme podle konkrétního problému, který je potřeba řešit, s přihlédnutím k osobnostnímu nastavení pěstounů či dítěte a také k volné kapacitě pracovníků. Kolem rodiny tak vzniká multidisciplinární tým s cílem komplexně řešit náročné situace rodiny. Průvodce rodiny zastřešuje práci s rodinou celkově a koordinuje ji. V poradenství i terapiích využíváme individuální, rodinnou i skupinovou formu, našimi klienty jsou jak dospělí pěstouni, tak děti. Zejména u dětí je terapii potřeba poskytovat dlouhodobě, v některých obdobích intenzivněji, někdy je potřeba i krizová intervence. Terapeut dítěte se často účastní i případových konferencí, zpracovává zprávy pro OSPOD, konzultuje problematiku kontaktu s biologickou rodinou. Poradenští a terapeutičtí pracovníci se podílejí i na intervizních setkáních, o které si v naší organizaci mohou požádat klíčoví sociální pracovníci, pokud řeší dlouhodobě složitější situace ve svých rodinách a pro další postup chtějí znát více odborných názorů a stanovisek. Oblíbenou formou poradenské a terapeutické podpory pěstounů jsou také seberozvojové skupiny, máme jich několik – např. skupinu pro přechodné pěstouny v Říčanech nebo pro příbuzenecké pěstouny v Praze. Účastníci zde sdílejí své pěstounské zkušenosti, navzájem se podporují a terapeut vedoucí skupinu jim poskytuje odborné poradenství i terapeutickou podporu.
Která služba ve vaší organizaci klade nejvyšší nároky na pracovníky?
Pěstouni mají povinnost udržovat kontakt svěřeného dítěte s jeho biologickými rodiči, případně osobami blízkými. Zároveň mají zákonné právo na podporu při realizaci takového kontaktu. Naprostou většinu kontaktů dítěte s blízkými osobami dokáže realizovat pěstoun sám bez přímé podpory doprovázející organizace. Teprve v případě, kdy se v oblasti kontaktu vyskytnou potíže, nabízíme pěstounům tzv. facilitovaný kontakt dítěte s biologickou rodinou. Jde o poradenství, organizační zajištění kontaktu a účast neutrálního prostředníka, který všechny zúčastněné procesem provede. Protože takové situace mohou být konfliktní, kladou značné nároky na profesní kompetence prostředníka kontaktu. Jde zejména opět o umění nastavit a držet hranice, zachovat si neutrální postoj, objektivitu a schopnost vyjednávat.
Silvie Horká,
Rozum a Cit, z.s.
Použitá literatura a zdroje
[1] Každý pěstoun v ČR má jasně daná práva a povinnosti, nárok na příslušné dávky státní sociální podpory a v neposlední řadě také povinnost spolupracovat s nějakou doprovázející organizací. Doprovázení zajišťují neziskové organizace, které získaly pověření k SPOD od příslušného krajského úřadu, nebo zůstává v kompetenci pracovníků orgánu SPOD obcí a měst.
