V rámci sociálního bydlení je sociální šetření stěžejní nástroj sociální práce pro individuální vyhodnocení bytové nouze žadatele o sociální byt. Prostřednictvím sociálního šetření sociální pracovník [1] získává a shromažďuje informace o klientovi/žadateli a jeho přirozeném sociálním prostředí (resp. tam, kde daný člověk právě žije). Následuje posouzení nepříznivé sociální situace, během které dostává klient prostor k vyjádření toho, s čím by potřeboval pomoci, a zároveň je seznamován s možnostmi podpory ze strany sociálního pracovníka a ze strany instituce, kterou sociální pracovník zastupuje (ÚP ČR, obecní úřad, sociální služba). Jinými slovy jedná se o intervenci založenou zejména na komunikaci (rozhovoru) a pozorování, zaměřenou na získání informací v potřebném rozsahu z dostupných zdrojů. Výsledné vyhodnocení, respektive posouzení celkové sociální situace osoby, by mělo být úplné a ověřitelné.
„Nepříznivou sociální situací rozumíme oslabení nebo ztrátu schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.“ [2]
U sociálního šetření a následného posouzení nepříznivé sociální situace s lidmi v bytové nouzi se sociální pracovník zaměřuje (samozřejmě bez opomenutí dalších oblastí problematických situací v životě klientů) právě na problematiku bytové nouze klienta. Tato oblast by měla být detailně a přesně popsána, aby umožnila sociálnímu pracovníkovi co nejjasnější orientaci v leckdy složité spleti příčin, důsledků a podoby bytové nouze klienta. Dohodne-li se klient se sociálním pracovníkem na podání žádosti o sociální byt, využívá se tento popis ke zpracování podkladu, který poskytne základní obraz osobám, které přijímají žádosti o sociální byty a rozhodují o jejich přidělení (volené orgány obce či expertní skupiny, komise pověřené posouzením žadatelů apod.).
Poskytovat informace o klientovi třetí straně pochopitelně není možné bez jeho souhlasu a způsob nakládání s těmito údaji musí být zcela transparentní i ze strany těch, kteří o bytech rozhodují. Sociální pracovník si musí být vědom toho, že obsah a rozsah těchto sdělení o klientovi může mít rozhodující vliv nejen na samotné posouzení žádosti.
Kdo a jaké informace o klientovi získá a jak s nimi může/nesmí naložit, musí být všem dopředu jasné. Sociální pracovník poskytne klientovi veškeré relevantní informace, včetně možných rizik (neuvedení potřebných informací do žádosti, opomenutí či zamlčení relevantních informací apod.) ještě před podáním žádosti o sociální byt.
Průběh sociálního šetření můžeme rozdělit do tří základních fází
1) Přípravná fáze – sociální šetření se zpravidla provádí v termínu a místě, na kterém se klient s pracovníkem předem dohodnou. Při dojednávání termínu si sociální pracovník již zjišťuje základní informace o životní situaci klienta a vytváří si tak předběžnou představu o průběhu sociálního šetření. Může si také připravit podklady k základnímu sociálnímu poradenství (např. kontakty na sociální služby, navazující instituce atd.).
2) Realizace sociálního šetření – sociální šetření zpravidla probíhá v přirozeném sociálním prostředí klienta. Sociální pracovník prostřednictvím rozhovoru a pozorování zjišťuje informace o životní situaci klienta, vytváří si průběžný záznam a zjišťuje/ vyhodnocuje, zda se jedná o nepříznivou sociální situaci, poskytuje základní sociální poradenství, zprostředkovává další služby a domlouvá se na další možnosti pomoci. Délku sociálního šetření je ale potřeba vždy vztahovat k individuální povaze klientovy situace, a tedy ve vhodných případech i zkrátit, případně rozdělit do více schůzek.
Při samotné návštěvě klienta v domácnosti by měl sociální pracovník na základě zákonné povinnosti předložit průkaz sociálního pracovníka. Je také nutné se s klientem předem domluvit na průběhu sociálního šetření, aby měl představu, co bude jeho cílem, obsahem, jaké informace bude pracovník zjišťovat, jaký bude zhruba časový rozsah apod. To vše lze předjednat při domlouvání termínu realizace sociálního šetření. V praxi se osvědčuje tyto informace zopakovat znovu při zahájení sociálního šetření u klienta.
3) Vyhodnocení sociálního šetření – vyhodnocení probíhá po ukončení rozhovoru, kdy sociální pracovník tvoří spolu s klientem rámcový návrh další pomoci a tvoří písemný záznam ze sociálního šetření.
Sociální pracovníci na obecních a krajských úřadech, ale i na ÚP ČR vkládají záznam ze sociálního šetření do Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka (SZSP). [3]
Metody sociálního šetření
Pozorování
Již zmiňovaným prostředkem získávání informací při sociálním šetření je pozorování, které sociální pracovník využívá většinou spontánně během celého procesu zjišťování životní situace klienta. Pozorování při sociálním šetření může sociální pracovník pojmout systematičtěji, a to tak, že si předem ujasní, na co a z jakého důvodu by se chtěl v rámci pozorování zaměřit (např. chování některých členů domácnosti, kvalita bydlení, reakce sousedů, vybavení a stav domácnosti atd.).
Poradenský rozhovor
Další zmiňovanou metodou je poradenský rozhovor. Účelem poradenského rozhovoru je identifikovat potřeby, možnosti, zdroje osoby a nabídnout pomoc vedoucí k řešení jeho nepříznivé sociální situace.
Posouzení bytové nouze
Posouzení bytové nouze je zásadní při rozhodování, zda klient má nárok na sociální bydlení či nikoli. Popis bytové nouze vychází z uvedení problémů, na které klient poukazuje (špatný technický stav bytu, nedostatek finančních prostředků, krátkodobá nájemní smlouva, přechodné ubytování, násilí v rodině atd.) a popis bydlení osoby a jeho domácnosti na základě pozorování. Jako vhodný nástroj zhodnocení závažnosti bytové nouze lze použít typologii bezdomovectví ETHOS. [4] Při sociálním šetření by si sociální pracovník měl všímat a popsat prostředí, kde klient žije. Zejména se tento popis zaměřuje na následující oblasti:
- Typ příbytku – sociální pracovník popíše, případně doloží fotodokumentací, o jaký typ bydlení se jedná (byt, dům, chatka, azylový dům, ubytovna, klient žijící na ulici apod.).
- Přístup k základním životním potřebám v bydlení – pro přesnější popis bodu č. 1 lze rozepsat, jaký má klient a jeho domácnost přístup k pitné vodě, jak jsou zajištěny teplo a teplá voda, elektřina, plyn atd.
- Stav obydlí – slouží ke stanovení toho, jak moc je bydlení nevyhovující či ohrožující. Zahrnuje např. stav zdí (narušená statika, výskyt plísní, odkryté elektroinstalace), stav podlah (díry v podlaze, chybějící zábradlí), stav střechy (zda do domu zatéká), přístup do domu a další.
- Okolí – bytovou nouzi dokreslí i popis okolí (sociálně vyloučená lokalita), dostupnost služeb a infrastruktury, popis sousedství, bezpečnost.
- Další významné kategorie – např. přelidněná domácnost, násilí v domácnosti, bariérovost vzhledem ke klientově zdravotnímu stavu, bydlení bez právního nároku atd.
Nepříznivou situaci lze doplnit i o následující oblasti:
- Zdravotní stav ve vztahu k bytové nouzi – neboli zda se osoba potýká se zdravotními potížemi. Cílem je popsat významné dopady zdravotního stavu na život klienta, které mají dlouhodobý charakter. Jedná se např. o často se opakující zdravotní potíže, chronická onemocnění a zdravotní omezení, která klienta dlouhodobě limitují v životě a způsobují velké potíže vzhledem k bytové nouzi. Je třeba brát v úvahu, že řada ohrožených lidí není napojena na žádný druh pomoci, a tak ani lékařská služba jim nemusí být dostupná. Jiní klienti naopak vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebují specifický typ bydlení (např. bezbariérový). Častým tématem spojeným se zdravotní stránkou je i příjmové zajištění s ohledem na jejich zdravotní situaci (invalidní důchod, příspěvek na péči atd.).
- Rodinná situace – popis rodinné situace se zaměřuje na všechny osoby, se kterými klient žije a jejich vzájemné vztahy (počet dětí a jejich věk, partner, spolupráce s OSPOD atd.). Za ukazatele zvýšené zranitelnosti lze určitě považovat děti a jejich věk. Za zvláště zranitelné osoby se považují rodiny s malými dětmi, samoživitelky a samoživitelé, těhotné ženy, nemocní a senioři.
- Finanční situace – nejedná se pouze o zjišťování příjmů a výdajů, ale i faktorů, které se do hospodaření s penězi promítají – např. dluhy, exekuce (přehled o výši dluhů, počty pohledávek a věřitelů, přednostní pohledávky atp.), závislosti (alkohol, drogy, gambling), vyživovací povinnost dalších osob atd.
Více se o tématu sociálního šetření a dalších nástrojů sociální práce můžete dočíst v Příručce praxe sociální práce (MPSV).
Tento článek vznikl v rámci projektu MPSV Podpora sociálního bydlení. Na webu tohoto projektu v sekci Dobrá praxe v ČR a kazuistiky se můžete dočíst o dalších zajímavých tématech. Například o Podpoře klienta při zabydlování, Práci s motivací klienta v sociálním bydlení nebo o Potravinové a materiální pomoci pro osoby v bytové nouzi. Více informací na http://www.socialnibydleni.mpsv.cz/cs/.
Použitá literatura a zdroje
[1] Sociálního pracovníka definuje §109 a §110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, §3 písm. b).
[3] Standardizovaný záznam sociální pracovníka (SZSP) slouží jako materiál, který umožňuje spolupráci a předávání informací o klientovi a jeho situaci mezi sociálním pracovníkem na ÚP ČR a sociálním pracovníkem obecních a krajských úřadů. Při samotné realizaci sociálního šetření je také možné, aby jej sociální pracovníci z úřadů i z ÚP ČR vykonávali společně.
[4] ETHOS – Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí ČR.
