Spolek Aslido (Akční skupina s lidmi bez domova) se zapojuje do řešení obtížné životní situace lidí bez domova, otvírá dialog mezi aktéry v problematice bezdomovectví a přispívá k začleňování lidí do společnosti. V měsíci únoru 2015 se členové skupiny seznámili s projektem „Inteligentní záchranný modul“ od autora pana Jakuba Zaviačiče. Projekt nás zaujal z důvodu možného řešení situace lidí bez domova. Při bohaté diskusi skupiny Aslido nás napadaly různé otázky, ale sami jsme nenacházeli dostačující odpovědi. Aleš, člen skupiny, který určitou dobu pobýval na ulici, přišel s nápadem uskutečnit cestu do Brna, za autorem záchranného modulu, a zeptat se jej přímo na to, co nás ohledně projektu zajímá. V jeho snažení ho podpořill Evžen, kořenový člen spolku. I ten má podobné zkušenosti, jaké to je, žít na ulici. V té době jsme byli osloveni redaktorem časopisu Sociální práce, abychom na toto téma zpracovali článek z pohledu lidí, kterých se věc přímo dotýká, tedy lidí bez domova. V projektu jsme viděli možnosti, jak rychle a dočasně řešit obtížnou situaci člověka bez domova, a chtěli informace o projektu i naše vidění situace sdílet s ostatními. I proto jsme na nápad sepsání článku přistoupili.
Článek je v podstatě volným přepisem rozhovoru, který proběhl mezi členy spolku Aslido a autorem projektu panem Jakubem Zaviačičem. Na jeho konci se rovněž objevuje reflexe projektu, tak jak na něj nahlížejí všichni členové spolku.
Rozhovor s autorem projektu
Jakube, co vlastně studujete?
Toho času studuji ekonomiku management. Na akademii Sting jsem si prodloužil studium právě kvůli náročnosti projektu a tento rok dodělám státnice a konečně budu mít titul. Studoval jsem v Ostravě dva roky strojní inženýrství a stavební průmyslovku, v základě jsem stavař, ale vždy mě bavil obchod, tak jako ekonomika, proto jsem se rozhodl o rozšíření svých znalostí v této oblasti. Toto mi hodně pomohlo při navrhování projektu, aby byl co nejvýhodnější pro města.
Jak jste k tomu přišel, co byl váš záměr, že jste se začal zabývat problematikou lidí bez domova?
V úvodu jsem se zmiňoval o studiích v Ostravě na VŠ, kde jsem se potkal s lidmi, kteří se zajímali o vytvoření a testování izolační hmoty pod názvem izolační hmota 3003. V té době jsem začal dělat obchodního zástupce, protože jsem měl o produkt zájem, začal jsem uvažovat o jeho využití v praxi. Přišlo mi jako dobrý nápad provést nástřik izolační hmotou v určitém uzavřeném prostoru. Tělo vydává určitou energii, která se předává na chladnější místa, a člověk tak tento prostor může svým tělem vyhřát. V souvislosti s prudkým ochlazení se začíná hodně mluvit o problematice lidí bez domova. To je přesně to, kde se dá můj nápad realizovat v praxi. Proč pro toto nevyužít staré vyřazené kontejnery?
To jsou však ale lodní kontejnery, které se používají v lodní dopravě, ne?
Ano, využívají se po celém světě. Přeprava vyřazených kontejnerů je cenově dostupná. U nás se vyrábějí v Moravském Žižkově a denně se zde vyrobí asi třicet kusů denně. Svou přestavbu kontejnerů bych směřoval do lokalit, kde se soustřeďuje větší počet lidí bez domova, převážně do větších měst, jako je Brno, Praha a Ostrava, čímž se zmenší náklady na výrobu a dopravu.
Použití izolační hmoty, nebude to drahá záležitost?
Nemyslím si to, uvedu vám porovnání. Tam, kde se nedá použít na zateplení polystyren, se provádí nástřik izolační hmotou, náklady se vším (materiál, lešení a pracovní síla) přijdou na 1 čtvereční metr na 412 Kč i s DPH, kdežto v druhém případě jsou náklady ve výši 1 100 Kč.
Jak vlastně funguje modul, kdo provádí výběr a jak je zajištěna bezpečnost?
Modul je nastavený tak, že jeho provoz funguje automaticky od 21:00 do 7:00. Odemykání dveří je ovládáno magnetickým čipem, tímto je zajištěna bezpečnost uživatelů v kontejneru. Při rozhodování o uživatelích jsem nechal na jejich zvážení, kde si ze svého středu vybrali svého mluvčího čili správce, který má respekt a zároveň spolupracuje se sociálním pracovníkem. Stal se takový případ, že první den přišel hodně starší pán hodně v podnapilém stavu a nechali ho přespat. Zaneřádil místnost, kterou pak museli obyvatelé sami uklidit. Druhý den se to opakovalo. Celá skupina, která v té době kontejner využívala, rozhodla o vykázání tohoto člověka z ubytovacích prostor. V jejich zájmu bylo udržet si klid a pořádek v prostoru kontejneru i možnost si v klidu vyspat a odpočinout. Co se týče rozhodování, upevnění komunity a posouvání se dále, vyzkoušeli jsme donést knížky a do místnosti jsme dali otevřenou pokladničku. Co následovalo: lidé si začali půjčovat a číst knížky, zároveň šetřit peníze pro případ nouze. Jelikož to byly společné peníze, o jejich použití rozhodovali všichni společně. Při zkušebním provozu byly distribuce jídla, čaj a oblečení zajišťovány realizačním týmem. Má vize do budoucna je taková, že chci vytvořit tým odborných pracovníků, kteří budou po celou dobu s uživateli pracovat. Sociální pracovník bude mít na starost tři až čtyři kontejnery. Po celou dobu provozu se vytvořil mezi poskytovateli a uživateli kontejneru oboustranný přátelský vztah. Díky tomu jsem se mohl hlouběji ponořit do situace a využít své zkušenosti ze studia při řešení problémů těchto lidí, podávat informace apod. Tady jsem si teprve uvědomil, že problematika bezdomovectví má mnohem hlubší kořeny a je ji třeba řešit.
Jak si představujete spolupráci s úřady práce a sociálními pracovníky?
Moc dobré zkušenosti nemám, ale i přesto se nám podařilo sehnat práci Petrovi, který má od Nového roku místo v brněnských slévárnách. Jak jsem už říkal, do budoucna si chci vybudovat tým odborníků, kteří budou s těmito lidmi pracovat a nacházet řešení jejich vzniklé situace. Budou nápomocni lidem bez domova v jejich návratu do běžného života. Zde se taky naskýtá příležitost pro získávání pracovních návyků, tím, že se budou podílet při výrobě a úpravě kontejnerů, podílet se při vývoji, realizaci a hledání nových možností využití kontejneru.
Jaké bude další využití a uskladnění kontejnerů po dobu, kdy nebudou využívány?
Výhodou je, že tyto kontejnery se dají poskládat na sebe a zabírají co nejmenší plochu a zároveň po tuto dobu nepotřebují údržbu. Náklady s tím spojené jsou po tuto dobu nulové.
Jaká je vize do budoucnosti?
Nyní už připravuji další možnosti využití kontejnerů. Připravuji byty pro dva až tři lidi v této jednotce. Uvažoval jsem, že pro začátek budou využívány pro zaměstnance, kteří se podílejí na výrobě.
Byly by byty vhodné i pro rodiny s dětmi a tělesné postižené?
Myslím si, že na určitou dobu. Než si najdou nové bydlení, vidím to jako určité řešení. U druhé skupiny by záleželo na druhu postižení. Například pro vozíčkáře je to nevyhovující.
Nehrozí jeho zneužití, jako v případech ubytoven?
Z důvodů ochrany projektu to mám patentované. Vše bude pro začátek soustředěno v Brně, kde bude zajišťován další vývoj projektu. Pro zájemce mám vypracovanou metodiku výroby a použití. V metodice jsou stanovena jasná pravidla, která je třeba dodržovat a při jejich porušení bude s pronajímatelem smlouva zrušena. A jaká konkrétní pravidla to jsou? Nájemné do 4 000 Kč, nízká náročnost na náklady s tím spojené, dodržení metrů na jednoho člověka, určeno pro lidi bez domova a v neposlední řadě je nutné zaměstnávat nejméně 80 % uživatelů.
Reflexe Akční skupiny s lidmi bez domova
V našem rozhovoru bychom mohli ještě pokračovat. Sám autor podotkl, že by mohl o projektu vyprávět další hodiny, ale náš čas se naplnil a bylo třeba provést jeho celkové zhodnocení, zda vykonaná cesta splnila svůj účel.
Na další schůzce skupiny Aslido jsme ostatním přednesli naše zjištění a hodnotili projekt jako celek. Vyprávění a celá schůzka probíhaly v dobrém duchu. Shodli jsme se, že je to dobrá myšlenka při pomoci řešení akutního bytového problému, jako dočasné krizové bydlení. Výhody projektu vidíme v tom, že je to okamžitá pomoc bez jakýchkoliv finančních prostředků, nízké náklady na bydlení, možnost získat pracovní návyky a celková pomoc při řešení vzniklého životního problému každého jednotlivce. Projekt může být vhodný pro určitou skupinu lidí, kteří budou chtít řešit vzniklou situaci a touží po návratu do běžného života, zároveň to může dobře posloužit i lidem, kteří nemají zájem se o nic dalšího než o ubytování starat. Mají střechu nad hlavou, ale nechtějí nikam postupovat dále, hledat si práci apod. Ze své dosavadní zkušenosti vím, že jsou lidé, kteří nechtějí a už neumějí žít v bytě, a v případě přidělení bytu se po určité době vracejí zpět na ulici. Výhodou je, že jsou uživatelé v zimních měsících v suchu a teple. Další výhodou je, že jeden z uživatelů je mluvčí skupiny a koriguje chování ostatních, v případě problému sami narušitele vyloučí. Nevýhodu naopak vidíme v tom, že je to řešení krátkodobé a pro větší města nezajímavé (ekonomicky nevýhodné).
Je to naděje pro člověka, který se ocitne na ulici bez prostředků, jelikož je nedostatek takových ubytovacích zařízení, která nechtějí zálohu nebo kauci. Toto je forma pomoci, která v našem státě stále chybí. Člověk se potácí od jednoho ubytovacího zařízení k druhému, ale bez peněz zůstane na ulici bez pomoci ve vzniklé situaci.
Na zpáteční cestě jsme se ještě dlouho vraceli k zážitkům z besedy, a zde mě napadla myšlenka, zda bych dovedl za těchto podmínek sám využívat poskytnuté služby. I přes své postižení po dětské obrně si dovedu představit bydlet v tomto zařízení na určitou dobu, a tak být nápomocen při vývoji kontejneru a hledání způsobu zlepšení. V životě by člověk měl vyzkoušet vše, než udělá své rozhodnutí. Má vize je však trochu jiná, ze zdravotních důvodů si hledám byt.
Myslím si, že každá nová myšlenka má své příznivce, kteří hledají, jak pomáhat lidem v různých životních situacích, byl jsem velice překvapen nezájmem lidí z vyšších míst, kteří se zabývají řešením bytového problému v našem kraji. Zde vidím možnosti formou workshopů, besed nebo přednášek o záchranném modulu jej propagovat a seznamovat s ním co nejširší veřejnost a tím způsobem začít měnit tvář Ostravy.
