Jedním z nejnáročnějších požadavků sociální práce je požadavek reflexivity. Schopnost reflektovat jednání své i jednání ostatních – především klientů a klientek a zároveň reflektovat sociálně-strukturální procesy je pro úspěšné vykonávání role sociálního pracovníka či pracovnice zásadní. V takovém případě můžeme hovořit o hluboké reflexi.
Hluboká reflexe můžeme rozdělit do několika rovin. První rovinou je reflexe vlastních analytických a interpretačních rámců, jejichž prostřednictvím hodnotíme jednání ostatních. Druhou rovinou je reflexe jednání ostatních, především pak reflexe smyslu jejich jednání a důvodů, které je vedou k tomu, že jednají tak, jak jednají. Třetí a pravděpodobně nejobtížnější je reflexe dopadů sociální služby na klienty a klientky či sociální prostředí, ze kterého pocházejí. Všechny jmenované roviny pak spolu úzce souvisí a jsou neoddělitelně spojené. Hluboká reflexe tak nutně musí zahrnovat jak individuální, tak i strukturální hledisko.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
