Náhrada škody je často tabu a je vnímána jako určitá hradba mezi pachatelem a poškozeným. Aby však docházelo k její realizaci, tedy hrazení, je mnohdy nutné obě strany propojit.
Informace jako základ
Náhrada škody způsobená trestnou činností je téma, které při naší práci se zadluženými osobami ve výkonu trestu odnětí svobody a po propuštění řešíme velice často. Abychom mohli danou situaci řešit opravdu efektivně a zároveň odborně, musíme pracovat s oběma stranami. Tedy pachateli i poškozenými.
Základem jsou vždy informace. O spáchaném trestném činu, o poškozeném nebo oběti, o dopadech na tyto osoby a jejich život, o počtu poškozených nebo o možnostech pachatele škodu hradit. S otázkou náhrady škody se prolíná také omluva za spáchaný trestný čin. (Schneedörfler, 2020) Je její nedílnou součástí, ale v tomto textu ji z důvodu místa upozadním. Ideální je situace, kdy je škoda jasně daná, strany se na ní shodnou, pachatel má dostatek finančních prostředků k její úhradě a poškozený pro její přijetí komunikuje. Bohužel se ale mnohem častěji řeší případy, ve kterých soud škodu nepřizná celou a odkáže poškozeného na další řízení ve věcech občanskoprávních, kdy je více poškozených nebo pachatel nemá dostatek finančních prostředků a poškozený nekomunikuje.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
