Případ, který je pokládán za úspěch
OSPOD se dostal do kontaktu s rodinou v souvislosti s rozvodem rodičů. Matka pracovala jako učitelka, otec dětí je voják. V nedávné době pobývali několik let v zahraničí, kde měl otec práci. Mezi matkou a otcem je věkový rozdíl 20 let, matka je mladší. I když žili v cizině, i když byli v Čechách, otec byl vždy velmi pracovně vytížený, o děti se převážně starala matka. Když jim před časem pobyt v zahraničí končil, matka jela na dovolenou do vlasti a už tu s dětmi zůstala u svojí původní rodiny. Matka svoje rozhodnutí odůvodnila tím, že děti už s otcem nechtějí být. Začal rozvod; od jeho začátku se děti s otcem neviděly skoro pět let.
Já jsem nastoupila na OSPOD v roce 2013. Ten případ jsem zdědila po kolegyni. Dětem z té rodiny je teď 15 a 12 let, starší je dcera, mladší je syn. Znám je tedy dlouho.
Zvláštní na tom případu byl silně odmítavý vztah dětí k otci i k celé jeho rodině. K matce měly děti vztah naopak velmi silný, až by se dalo říci nezdravě. Vztah matky k dětem se nám jevil jako symbiotická vazba, která může vývoj dětí brzdit. O otci nebyly děti schopné říci nic pozitivního. Matka tvrdila, že otec má problémy s alkoholem, že jím byla týrána psychicky i fyzicky. Podala na otce několik trestních oznámení, několikrát se to vyšetřovalo, ale nikdy se na nic nepřišlo, nakonec byl případ odložen. Sama matka vyšetřování mařila, k projednávání věci se nedostavila.
Na opatrovnický soud si matka si najala velmi zdatnou advokátku. Děti soud svěřil do péče matky. Bylo stanoveno výživné na děti i výživné pro matku dětí. Kvůli určení styku dětí s otcem nařídil soud vypracování prvního znaleckého posudku. U otce nebyly zjištěny žádné odchylky od normy, jeho výchovné předpoklady znalec hodnotil jako velmi dobré. Otce znalec viděl jako dobrý vzor pro děti, jako stabilní osobnost. Naopak u matky znalec shledal iracionální obavy z chování otce, které matka na děti přenáší. Matka neměla na svůj postoj dle posudku náhled. Navíc dle mínění znalce mohla trpět posttraumatickou stresovou poruchou, nebylo však jasné z čeho. Jediná událost, kdy mezi matkou a otcem došlo k náznaku násilí, byla strkanice u dveří, při které matka uklouzla a upadla. Děti znalec hodnotil jako naprogramované matkou proti otci. Děti tvrdily, že otec matku bije, že je nemá rád, že je nemají rádi ani příbuzní otce, ale nedokázaly konkretizovat situace, ve kterých se to projevuje ani blíže popsat, jak jsou tito lidé zlí. Matce byla v posudku doporučena léčba a teprve návazně na ni postupné navykání dětí na kontakt s otcem.
Otec během soudního jednání vzal zpět své návrhy na úpravu svého styku s dětmi. Otec předpokládal, že styk s dětmi bude možné obnovit za odborné asistence. Nad výchovou dětí byl stanoven dohled.
Rodina pak využila služeb řady organizací. Matka s nimi spolupracovala jen formálně. Nebyla přesvědčená o tom, že děti kontakt s otcem potřebují. Také děti byly v odporu proti všem zkoušeným typům intervence.
Pak otec podal k soudu nový návrh na úpravu péče o děti. Případ dostal nový soudce, ten nařídil nové znalecké posudky, psychologický i psychiatrický. Předběžným opatřením soudce nařídil asistovaný styk dětí s otcem. Několik pokusů o asistovaný styk proběhlo neúspěšně, odvolací soud pak předběžné opatření zrušil. Nové posudky potvrdily platnost předešlého posudku, ale nepotvrdily, že matka trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Znalci soudili, že matka vědomě děti proti otci popouzí. V posudcích i během dalšího soudního jednání dostali rodiče zprávu, že pokud se situace nezmění, soud rozhodne o péči o děti jinak než v předešlém případě.
Na OSPOD jsme pozvali oba rodiče najednou. Předložili jsme jim dotazníky, které jsme si speciálně pro ně a pro jejich situaci vytvořili. Hodně jsme tam kladli důraz na budoucnost dětí a jejich potřeby. Když formuláře vyplnili každý v jiné místnosti, vyměnili si je a pak už v jedné místnosti četli, co napsal ten druhý. K jejich překvapení se ukázalo, že se skoro ve všech názorech na potřeby dětí se rodiče shodují. Situaci jsme s nimi podrobně probrali s důrazem na potřebu jejich dohody. A také s důrazem na to, že soud je připraven změnit režim péče, pokud se nedohodnou. Na závěr této schůzky se rodiče dohodli, že se příště setkají sami a dojednají si, jak budou probíhat kontakty dětí s otcem. Výsledkem této domluvy byla i domluva na tom, že nějaké akce podniknou všichni spolu. Přes léto se pak několikrát sešli jako celé rodina. Děti s tím neměly problém, protože na těchto schůzkách měly jako svou bezpečnou oporu mámu a viděly, jak máma s otcem komunikuje. Po prázdninách jsme si pozvali celou rodinu na OSPOD a prověřili jsme si, jak kdo změnu v kontaktech vnímá; v podstatě ji všichni akceptovali. Rodiče při té příležitosti uzavřeli dohodu o dalších kontaktech dětí s otcem.
Při dalším soudním jednání předložili rodiče dohodu jednak o styku otce s dětmi, jednak dohodu o výši výživného. Právní zástupkyně matky nakonec byla jediná osoba, která dobré vyústění případu komplikovala, uplatňovala námitky podjatosti soudce, měla námitky i proti postupu OSPOD. Matka však její vystupování ponechala bez komentáře a drží dál linii spolupráce s otcem dětí.
Od té doby situaci rodiny monitorujeme. Vše, co je v dohodě, rodiče dodržují. Rodiče i nadále některé akce s dětmi podnikají společně.
Obtížný případ
OSPOD se dostal do kontaktu s rodinou kvůli podezření na sexuální obtěžování nezletilých dcer ze strany otce. Oznámily to matka a babička dětí.
Děti byly v péči dětského krizového centra, věc vyšetřovala policie. Podezření se nepotvrdilo.
Pracovnice OSPOD hodnotily prostředí dětí jako dysfunkční, děti jako ohrožené. Matka byla sama v evidenci OSPOD jako ohrožené dítě, tehdy bylo podezření na sexuální zneužívání ze strany otčíma. Matka je vyučená. Často střídá zaměstnání i partnery. Má trvale nedostatek peněz. Byla opakovaně hospitalizována na psychiatrii pro psychickou poruchu. Otec má, na rozdíl od matky, stabilní zázemí původní rodiny. Je vyučený. Je hodně zaměřený na materiální potřeby. Vždycky pracoval na celý úvazek.
Soužití rodičů je dlouhodobě konfliktní. Včetně hádek a fyzických napadení v přítomnosti dětí. Matka z domácnosti opakovaně odcházela ke své matce nebo do provizorního bydlení, pak se zase vracela. Otec je na děti přísný, matka k nim má kamarádský přístup. Hádky byly mj. kvůli způsobu trestání dcer. Ten matka hodnotila jako krutý, kdežto otec ho viděl jako přiměřený. Šlo dle matky o bití se sexuálním podtextem.
Starší dcera vliv rodičů snášela lépe než mladší. Je povahově podobná otci. Mladší dcera inklinuje spíše k matce. Obě dívky však otce vnímají jako spolehlivého a spravedlivého, matčinu verzi o brutálním trestání nepotvrzovaly.
OSPOD poskytoval rodičům poradenství ohledně výchovných praktik, zprostředkoval jim kontakty na organizace systematicky pracující s rodinami.
Po několika letech se matka rozhodla domácnost opustit. Byla pak hospitalizována na psychiatrii. Během hospitalizace u ní byly diagnostikovány bludy. Do nich mohly patřit i představy o otcově nepřiměřeném trestání dětí.
Rozběhlo se rozvodové řízení. Děti byly předběžným opatřením svěřeny otci. Dva soudní posudky se lišily v názoru na matku. Jeden z nich konstatoval, že matka nemá předpoklady k výchově dětí kvůli paranoidní schizofrenii, druhý naopak uváděl, že je má. Soud nakonec děti svěřil otci.
Matka v době soudu přišla do jiného stavu s jiným, neznámým mužem. Bydlela na ubytovnách a v podivných podnájmech. Před porodem byla znovu hospitalizována na psychiatrii. Tam ji nechali do porodu. Při propuštění u ní psychózu vyloučili. Během hospitalizace jsem pomáhala s vyplácením dávek v hmotné nouzi, úřad práce to zbytečně zdržoval.
OSPOD pak řešil, jak matku zajistit po narození dítěte. Nikde ji nechtěli vzít. Musela jsem na zařízení pro matky s dětmi tlačit, aby mně písemně sdělili, proč to není možné. Bylo jasné, že se obávají její dekompenzace. Nakonec se našel azylový dům, kam byla matka s nově narozeným dítětem přijata. Řeší se teď její dluhy na výživném otci, které jsou velké. Matka chodí pravidelně do psychiatrické ambulance. Její péče o dítě je v azylovém domě hodnocena jako dobrá, což je v rozporu s předcházejícím odborným posudkem. Svoje dcery teď matka pravidelně navštěvuje v domácnosti otce. Vyřešili jsme to dohledem; situaci matky a dětí dál monitorujeme. Matka dál odmítá uvést otce dítěte, i když ji poučujeme, že kdyby se s ní něco stalo, byl by tu pro dítě ještě otec. Měla by také nárok na výživné. Ona ale jeho identitu uvést nechce, i když je bez funkčního zázemí. Takže se může stát, že dítě do náhradní péče půjde. Aktuálně matce vyjednáváme přechod do tréninkového bytu.
Ideálně to nedopadlo, matka nežije s dcerami. Ale možná by na život s dcerami, mužem a malým dítětem nestačila. Nemyslím, že by se pro ni z naší pozice dalo udělat víc. Za tu dlouhou dobu, co s ní pracujeme, se matka posunula z postoje nedůvěry do postoje, že nám důvěřovat může.
