1/2012

Vytváření sítí služeb

Text se věnuje práci se sítěmi služeb u lidí bez domova v zahraničí. Článek popisuje dva hlavní modely
způsobu práce s lidmi bez domova, a to model „bydlení především“ a model „bydlení až po přípravě“.
Vymezuje metodu case managementu jako stěžejní pro poskytování podpory lidem bez domova, kteří
se potýkají s problémy v oblasti duševního onemocnění, duální diagnózy, závislosti, či jsou propuštěni
z výkonu trestu odnětí svobody. Popisuje spolupráci profesionálů v rámci multidisciplinárních týmů při
práci s danou cílovou skupinou. Na závěr se zabývá konceptem participace a propojuje jej s možnostmi
rozvoje sítě služeb i přirozené sítě podpory v prostředí klientů pomocí modelu sociálního podnikání.Zobrazit text

V následujícím textu je diskutováno vhodné využití teorie sítí v rámci sociální práce s cizinci. Autor nejdříve představí teorii sítí, pak vymezuje pole působnosti, cíl a aktivity sociální práce a poté, na základě poznatků aktuálních výzkumů, představuje problémové životní situace cizinců a způsoby jejich zvládání. V závěru nabízí k diskusi představu vhodného využití teorie sítí v sociální práci s cizinci.Zobrazit text

V článku se pokoušíme odpovědět na otázku: „Čeho lze při řešení problému nedostatku spolupráce mezi obyvateli a majiteli bytového fondu v sociálně vyloučených lokalitách dosáhnout pomocí komunitní práce?“ Pro dosažení cíle charakterizujeme problém nedostatku spolupráce mezi obyvateli a vlastníky bytového fondu a vysvětlujeme hlavní východiska a etapy komunitní práce. Následně objasňujeme, jak práce na zlepšení spolupráce mezi obyvateli a majiteli bytového fondu podle uvedených etap komunitní práce ve vybraných lokalitách probíhala, a výsledky každé z etap popisujeme z hlediska principů komunitní práce. V závěru výsledky jednotlivých etap shrnujeme a pokoušíme se ukázat, co použití principů komunitní práce obyvatelům a majitelům bytů přineslo, v čem se osvědčilo a v čem a proč případně nevedlo k očekávaným výsledkům.Zobrazit text

Článek je věnován otázce: „Jak překonávat realizační obtíže, které brání zprostředkovat klientům souběžnou pomoc jiného pomáhajícího pracovníka, a zajistit tak, aby se vyrovnali s obtížemi, které blokují dosažení cíle jejich spolupráce se sociálním pracovníkem?“ Autor u tří aktérů zprostředkování souběžné pomoci – sociálního pracovníka, klienta a dalšího pomáhajícího pracovníka – vymezuje tři typy realizačních potíží: nedostatek představ o účelnosti zprostředkování další pomoci, nedostatek motivace a zábrany v kontaktu. V jednotlivých kapitolách, z nichž každá je věnována jednomu z výše uvedených aktérů, autor uvádí a zdůvodňuje doporučení, jak zvládat realizační obtíže zprostředkování další pomoci.Zobrazit text