1/2013

Deinstitucionalizace sociálních služeb

Studie je zaměřena na současný trend sociální práce s pachateli trestných činů, respektive juvenilních delikventů z hlediska rodinné skupinové konference, jež tvoří nedílnou součást restorativní justice. Autor se soustředí na definování rodinné skupinové konference a její vývoj, osoby zainteresované v jejím procesu – z pohledu oběti trestného činu i pachatele a jejich rodinných příslušníků. Následně autor prezentuje proces rodinné konference, jenž je složen z pěti úrovní: doporučení konference, příprava, konání konference, implementace plánu a přezkoumání plánu. V neposlední řadě nastiňuje problematiku rodinných konferencí v kontextu sociální práce.Zobrazit text

Článek se zabývá významem rodinných vazeb pro seniory žijící v institucích. Vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně poskytování pomoci a péče v době vzniku závislosti, mají základ v hlubokých emocionálních vazbách vytvořených již v raném dětství. Zatímco péči dětí o své nemocné a staré rodiče byla u nás věnována značná pozornost, vztahy dětí a rodičů žijících v institucích jsou do značné míry opomíjené a v praxi podceňované. Odchod seniorů do institucí představuje jednu z nejdůležitějších, kritických životních událostí, spojených se základními existenciálními otázkami jak na straně rodičů, tak na straně dětí. Zároveň jde o výzvu pro sociální pracovníky a pečující personál v institucích, kteří nejsou systematicky připravováni na svoji roli v doprovázení rodin v této obtížné životní situaci. Institucionalizaci v oblasti péče o seniory nebude možné v budoucnosti zcela eliminovat s ohledem na demografický vývoj a na proměny rolí v současné rodině. Zachování a podpora rodinných vazeb pro seniory v pobytových sociálních i zdravotnických zařízeních přitom sehrává klíčovou roli v kvalitě jejich života a ve spokojenosti s péčí a představuje důležitou složku humanizace institucionální péče.Zobrazit text

Článok sa venuje zhodnoteniu situácie v poskytovaní sociálnych služieb na Slovensku. Zameriava sa na tri oblasti. Prvou je téma konceptualizácie poskytovania sociálnej pomoci v sociálnych službách. Zvýznamňuje koncept sociálneho začleňovania a sociálneho fungovania ako aktuálne teoretické východiská pre výkon sociálnej práce v sociálnych službách. Následne sa venuje základným charakteristikám právneho rámca pre oblasť sociálnych služieb na Slovensku, kodifikovaných zákonom o sociálnym službách. Tretia časť článku je venovaná rozboru aplikačnej praxe a jeho hlavných problémov, ktoré sa koncentrujú najmä v otázkach udržateľného modelu financovania sociálnych služieb. V závere formuluje niektoré odporučenia pre oblasť poskytovania sociálnych služieb.Zobrazit text

Průběh změnového procesu, zejména pokud se jedná o tak komplexní a výraznou změnu, jako je transformace ústavního, pobytového, velkokapacitního zařízení sociálních služeb na poskytovatele realizujícího služby v malých jednotkách v komunitě, je ovlivňován řadou faktorů. Z manažerského hlediska patří k nejvýznamnějším tři následující: kdo představu, vizi změny přináší nebo požaduje (kdo ji iniciuje), kdo je jejím lídrem (kdo ji vede a umožňuje tak druhým vědomě, dobrovolně a se zaujetím ji následovat) a jak ji prosazuje (jak šíří svoji vizi mezi relevantní aktéry). Ve změnovém procesu je tak kladen důraz nejen na roli manažera, který změnu řídí, ale i na roli lídra, který druhé při změně vede. V tomto kontextu jsou představeny výstupy výzkumného šetření provedeného v uvedených oblastech u tří poskytovatelů pobytových sociálních služeb, kteří se nacházejí v různých fázích transformačního procesu. Zobrazit text

Během komunismu byli lidé s diagnózou mentální retardace včetně těch s autismem posíláni do velkých ústavů. Pět rodin s dětmi a mladými lidmi s autismem se podělilo o své příběhy a zkušenosti s institucionalizací v minulosti a deinstitucionalizací po roce 1989. Rozhovory s matkami těchto rodin a jejich následná narativní analýza vedly k interpretaci osobních výpovědí a vzpomínek, které zachytily boje i úspěchy v oblastech jako udělení diagnózy, státní pomoc a podpora pro rodiny s postiženými dětmi v době komunismu, život v ústavu, výchova dítěte doma, zachycení institucí v médiích, deinstitucionalizace či alternativy k ústavům velkého měřítka. Teoretické zakotvení poskytla teorie struktur a agency, která ukazuje, jak držitelé moci často konstruují a omezují agency, v této studii agency dětí s postižením, ale i jejich rodin, skrze nálepkování a předpokládání neschopnosti a závislosti. Nahlížením za zdi ústavů sociální péče v narativech matek jsem identifikovala podobnosti s totálními azyly, jak je popsal Goffman (1963) před zhruba 50 lety. Avšak ani současná zařízení a podporovaná bydlení nejsou ideální. I ta vykazují charakteristiky ústavnosti a daly by se nazvat mikro-institucemi. Cílem tohoto článku není kritizovat velké ústavy pro lidi se zdravotním postižením, ale kriticky se zaměřit na výhody a nevýhody bývalých, ale i současných zařízení.Zobrazit text