Na onkologické klinice ve státě Massachusetts pracuji od března 2020. Můj první nástupní den byl zároveň dnem, kdy začal v tomto americkém státě tzv. lockdown. Ve zdravotnických zařízeních ambulantního typu byl ze dne na den zahájen krizový režim; pracovníci, kteří byli k provozu zařízení nezbytní (essential staff), např. lékaři, sestry a technický personál, pokračovali v práci na stanovišti, zatímco ostatní (non-essential staff) začali pracovat z domova. Mezi ně patřili i ti, kteří se věnují psychosociální péči, tedy sociální pracovníci, psychologové, psychiatři. Jakkoliv bylo náročné zacvičovat se na nové pracovní pozici bez přímého kontaktu s kolegy a nadřízenými, moje osobní „újma“ byla zanedbatelná ve srovnání s dopadem krizového režimu na pacienty kliniky. Od začátku koronavirové pandemie uplynuly dva roky, během nichž se onkologičtí pacienti museli potýkat s problémy s dostupností psychosociální péče, a ačkoliv je nynější situace blízká stavu před pandemií, řada potíží, kterým se tento článek věnuje, přetrvává dodnes a vyskytly se i problémy nové.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
