To je klíčová otázka mého uvažování o současném děním v sociální práci v souvislosti s pandemií koronaviru. Jelikož se dlouhodobě věnuji tématu sociální práce jako profese, zpočátku jsem ani na minutu neváhala, že by sociální práce měla být nějak omezena. Vždyť sociální práce staví na hodnotách lidské důstojnosti a práv lidí, a tak i sociální pracovníci musí být v první linii, leckdy k tomu i „mluvčími“ těch slabších. Stále se ale učím a poměrně často se divím. První zprávy z terénu přišly o omezení fungování úřadů práce, následovala opatření omezující fungování státní správy (a tedy i sociálních pracovníků zařazených do organizační struktury obecních a krajských úřadů) a opatření omezující některé sociální služby (a sociální pracovníky v nich).
Kdo a jak tedy v této době chrání práva klientů? Kde jsou sociální pracovníci a jak se jim daří? Začala jsem sondovat a z terénu přicházely různé informace. Profesní organizace hlásily, že jsou v těsném kontaktu s klienty a řeší aktuální dopady různých opatření, na veřejná prohlášení nemají kapacitu. Úřady práce slibovaly dostupnost sociálních pracovníků na telefonu. Sociální pracovníci obecních úřadů fungovali různě (ve střídajících se týmech, po telefonu, v omezených úředních hodinách, v terénu v souvislosti s vládními opatřeními). Sociální pracovníci v sociálních službách podle typu opatření buď nemohli konat vůbec, nebo byli jen v online prostředí, nebo naopak zůstali „zavřeni“ se svými klienty 24 hodin denně. Do sociálních služeb byli povoláni studenti (nejen) sociální práce. Na řadu profesionálu padla karanténa.
Zdaleka jsem však nevyjmenovala všechny možné varianty, co se v terénu ne/dělo. Kromě toho mě řada lidí začala přesvědčovat, že všechno fungovalo/funguje a proč tak pochybuji. Neznám tedy lepší cestu, než se zeptat. Jednou z aktuálních kapitol v mém životě je doktorské studium sociologie – sociální práce, a nejen z toho důvodu mě velmi zajímají zkušenosti z terénu a získávání důkazů o sociální práci. Důsledky stávajících opatření můžeme vidět již nyní a je zřejmé, že nadále budou narůstat. K relevantní diskusi však potřebujeme data, a proto prosím, sdílejte své zkušenosti (výzvy, kterým čelíte, čeho se obáváte a co se vám osvědčilo) se mnou, svá zjištění s vámi budu také sdílet.
Melánie Zajacová,
doktorandka nadšená pro sociální práci
