Na podzim roku 2020, byla studentům sociální práce a přidružených oborů nařízena pracovní povinnost. Jak se s touto změnou vyrovnávali, co jim práce v zařízeních dala, jak danou situaci zvládali, dařilo se jim skloubit pracovní a studijní povinnosti? Jaké to bylo být celý den v ochranných pomůckách a mnoho dalšího přinášíme v různých podobách přímo od studentek sociální práce v první linii.
Příběh Kristýny
„Dobrovolně jsem se přihlásila na výzvu kolegyně na pomoc klientů v Centru sociální a ošetřovatelské pomoci (CSOP).
Toto zařízení uvítalo moji pomoc. Je zde zajištěna celodenní péče o klienty. Při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, při přesunu na lůžko nebo vozík, pomoc při osobní hygieně. Pomoc při zajištění stravy, atd.
Troufám si napsat, že přibližně u šestého dne služby jsem měla pocit, že se v chodu zařízení lépe orientuji. Psychicky to náročné určitě bylo, sama mám psychickou poruchu, která se dá kontrolovat jedině léky.
Překvapená jsem nebyla, byla to vyloženě pomoc při této krizové situaci. Popravdě jsem čekala, že mě škola už dříve povolá do pracovní povinnosti. Na co jsem si ale musela zvyknout, je smrt klientů. Konec života je obzvláště na tomto místě častější, než bych si přála. Tuto ztrátu zná každý, je to přirozený cyklus života. Bolest je nejcitlivější, když daného klienta znáte, víte, jak vypadal, nebo jste se s ním sblížila.
Jsem přesvědčená, že jsme používali veškeré možné ochranné pomůcky. Jedná se konkrétně o obleky, respirátory, štíty, dvojité rukavice, návleky na boty. Ze začátku bylo v obleku vedro, později už jsme si na to zvykli. Pomáhala jsem přibližně 5 hodin denně, byla to krátká služba, vzhledem k mému zdravotnímu stavu.
Myslím si, že je to u každé nové pracovní příležitosti. V této sociální oblasti se nelze na všechno připravit, je zde stále mnoho prostoru na poznávání a objevování svých nedostatků. Sociální práce se seniory mě naplňuje, cítím se mezi nimi dobře, pracuji s touto skupinou již šestým rokem (pracuji v CSSP2). Takže ano, moc mě to baví, a jsem ráda, že jsem mohla pomoci.
Co se týče pracovních a studijních povinností. Nemyslím si, že bych to doteď dokázala skloubit… Je toho tolik, co ještě neumím a co bych se ráda naučila, problém je v tom, že den má jen 24 hodin. (úsměv) Vyučující mi jsou oporou, k mému údivu jsou velice vstřícní, a tak můžu studovat a zároveň pomoci tam, kde je to zapotřebí. Jak jsem se již zmínila, mám dost zdravotních problémů. Skloubení s osobním životem je jako jízda na horské dráze. Když mám pocit, že je to konečně v klidu, objeví se něco nečekaného. Řekla bych, že se mi život vcelku nezměnil. Mám chápající rodinu a skvělého přítele, který mě ve všem podporuje.
Určitý druh podpory bych viděla ve vzniku nových rychlokurzů, které by se zaměřovali na péči se specifickými klienty ve specifických momentech.
Mám okolo sebe lidi, kteří mi pomáhají, přesto je zde stále prostor pro další podporu. Okolí je velice chápavé. Mám okolo sebe dobré přátele.
Byla bych ráda, kdyby lidé pochopili vážnost situace, a začali by dodržovat vládní opatření. Na závěr bych už jen dodala, že tato organizace je se mnou podle slov mé kolegyně spokojená. A jsou pyšní, že jsem vyslyšela jejich volání o pomoc.“
Příběh Kristýny
Pracovní povinnost absolvuji v Centru sociálních služeb na Praze 2 (dále jen CSSP2), v domově pro seniory. Náplní mé práce je pomoc zaměstnankyním sociálního oddělení.
K pracovní povinnosti jsem se přihlásila v reakci na nabídku Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, která nám coby studentům zprostředkovává nabídky Magistrátu hlavního města Prahy. Pracovní situace mi přišla vhod, hůře se mi v nastalé situaci shání brigáda, alespoň tak využiji plnohodnotně volný čas, který se mi nabízí. Vzhledem k tomu, že o přiřazení na toto pracoviště jsem velmi stála, byla jsem před potvrzením nervózní, zda nebude upřednostněn jiný případný uchazeč, avšak situace se vyvinula v můj prospěch.
Jakožto sociální pracovnice domova pro seniory, kde byli všichni klienti testovaní negativně, si mohu dovolit pracovat „jen“ s respirátorem FFP2. Každý den při příchodu do práce je samozřejmě zaměstnancům přeměřována teplota a jsme povinni si pravidelně dezinfikovat ruce, což ale není neobvyklé v tomto typu zařízení ani při normální situaci. Pro případ nutnosti karantény je v domově vše připraveno. Po zavedení celoplošného testování v domovech pro seniory jsou nám také každý týden dělány kontrolní stěry.
V rámci pracovní povinnosti mám možnost plnit i praxi při studiu, tedy se každým dnem v práci učím a CSSP2 mi nabízí ideální prostředí. Plnění pracovní povinnosti mě těší, navíc mám radost z klientů, kteří dle mého názoru nepropadají chmurám kvůli nastalé situaci. Díky pracovnímu zařazení mám skutečně možnost věnovat se sociální práci.
Vzhledem k distanční výuce není těžké skloubit pracovní a studijní povinnosti. Většina našich vyučujících umožňuje nahrávání přednášek, jsou mi tedy k dispozici, i když nejsem přítomna, seminární práce, které vyučující vyžadují, jsou rozumně rozloženy během semestru. Fakulta mi uznává pracovní povinnost jako praxi, což je báječné. K tomu mi navíc pracovnice, pod které spadám na pracovišti, vycházejí neuvěřitelně vstříc, mám-li neodkladné studijní povinnosti, přicházím vypomoci na pracoviště později či náhradou jiný den.“
Michaela Horváthová,
redaktorka časopisu Sociální práce | Sociálna práca
