Raná péče je jedna ze služeb, která sice vznikala na určité bázi již před rokem 1989, ale v systému sociálních služeb se plnohodnotně etablovala až v rámci zákona o sociálních službách platného od 1. 1. 2007. Je proto logické, že první téměř dvě desetiletí fungování rané péče byly obdobím hledání jasné definice a resortního ukotvení. Období společné práce na tzv. druhových standardech rané péče (jejich samostatná existence byla tehdy předpokládána pro všechny sociální služby, teprve později byla zvolena cesta základních standardů sociálních služeb, s povinností zřizovatele zpracovat je do vlastní funkční podoby) velmi posunulo užší spolupráci v rámci rychle vznikající sítě pracovišť rané péče v ČR. Ruku v ruce se společně diskutovanou podobou standardů již probíhalo i společné vzdělávání poradců rané péče, nejprve odborně zajišťované Společností pro ranou péči (SPRP), po vzniku Asociace pracovníků v rané péči (nyní Asociace rané péče České republiky (ARP ČR)) v roce 2003 touto organizací. Zveřejnění odborného materiálu ARPČR „Profil poradce rané péče ‒ Kompetence v praxi rané péče“ v říjnu 2018 je úzce spjato se vzdělávací rolí této profesní organizace a je logickým krokem na cestě vývoje rané péče: od jejího resortního ukotvení přes standardizaci a legislativní definici až k důrazu na kvalitu poskytování služby projevující se v osobnosti každého jednotlivého poradce rané péče.
Očekávané postoje, znalosti a dovednosti, které jsou předpokladem pro výkon činnosti poradce rané péče, jsou popsány v Profilu poradce rané péče. Povolání poradce rané péče je pestrá práce pohybující se na pomezí více oborů. Při práci s rodinou poradce využívá zejména dovedností z oblasti sociální práce a psychologie; při hledání cest, jak rozvíjet dovednosti dítěte, se opírá o speciální pedagogiku; pro porozumění specifikům různých postižení jsou zapotřebí základy z medicínských oborů.
V druhé části nazvané Kompetence v praxi rané péče jsou pak konkrétně rozpracovány jednotlivé kompetence přímo pro oblast tohoto druhu služby. Profil poradce rané péče by bez celoživotní práce na rozvoji těchto kompetencí umožňoval jen povrchní a technicistní průběh práce s rodinou. Teprve neustálým novým promýšlením a zvnitřňováním kompetencí se poradce rané péče v rámci dobrého týmu stává osobností v pravém slova smyslu profesionální i lidskou a pro rodinu dítěte s postižením skutečně užitečnou.
Při představení kompetencí poradce rané péče se v tomto a následujícím článku zaměřujeme nejen na jejich výčet, ale každou ilustrujeme alespoň jedním příběhem, ve kterém se v oblasti rané péče prakticky projevuje. Vzhledem k rozsahu příspěvku odkazujeme zájemce o kompletní seznam a podrobnější rozpracování kompetencí poradce rané péče na úplný text příručky.
I. Kompetence: Budovat vztah s klientem
I/1 Navázat kontakt
I/2 Přizpůsobit komunikaci věku, individualitě a podmínkám
I/3 Rozeznávat shodná a odlišná hlediska, hodnoty a cíle a respektovat je
I/4 Poskytovat přiměřený prostor pro vyjasnění a vyjádření názorů a cílů klientů
Poradkyně dojíždí již delší dobu do rodiny s dítětem s těžkým kombinovaným postižením, v mezidobí se narodil i další sourozenec. Maminka se kvůli výbornému kolektivu kolegyň celou dobu těší na návrat na původní pracoviště, které je ale vzdálené asi 40 km od bydliště. Tomu postupně přizpůsobí i výběr školek pro obě děti tak, že je ráno cestou zanechává na dvou různých místech, aby poté stejný maraton absolvovala i cestou domů. Poradkyně si uvědomuje všechny nevýhody tohoto uspořádání ‒ množství času stráveného s dětmi v autě v kolonách na silnici, zvýšené výdaje na pohonné hmoty, neustálá obava z komplikací při onemocnění jednoho z dětí, minimum času, který rodina může strávit v přírodě, kvůli které se původně vrátila mimo město, žádný čas na navázání přirozených sousedských kontaktů, natož na pěstování vlastních zdravých potravin, na které se těšila… Poradkyně průběžně s maminkou čas od času jednotlivé aspekty probírá, ale přitom pomáhá rodině zvládat jimi zvolené uspořádání. Teprve po personálních změnách na maminčině pracovišti nastává chvíle, kdy je maminka připravena si s poradkyní sednout a vše znovu probrat. Je červen, obě sedí venku na zahradě a maminka cítí potřebu si v dlouhém rozhovoru ujasnit a sepsat veškeré výhody a nevýhody situace. V krátkém čase pak přichází mnoho změn ‒ maminka se rozhodne dát výpověď, najde pro mladšího sourozence nejbližší školku, pro staršího zařídí odklad školní docházky, aby měla čas hledat optimální školu, a všichni si začínají užívat výhod venkovského bydlení. Maminka se také vědomě začíná pídit po svých dávných spolužačkách, protože si uvědomila, že chce zase někam opravdu patřit. To vše jsou vlastní rozhodnutí rodiny, ale uvědomují si i roli poradkyně rané péče jako průvodce celým procesem: „Kdybych si to s tím dojížděním nevyzkoušela, asi bych nikdy tak jistě nevěděla, co doopravdy chci. A na ten rozhovor na zahradě nikdy nezapomenu.“
(z archivu rané péče EDA)
I/5 Usnadňovat komunikaci mezi klienty, organizacemi a širším společenstvím
I/6 Motivovat klienta k překonávání překážek v dosahování jeho vlastních hodnot a cílů
I/7 Udržovat pracovní vztah s klientem a jeho okolím v procesu změny a získávat a poskytovat přiměřenou zpětnou vazbu
Navázání jedinečného (ale zároveň ohraničeného) vztahu mezi pracovníkem rané péče a rodiči je základním předpokladem kvalitně poskytovaného poradenství. To ukazují nejen dlouhodobé zkušenosti poradců, ale i vyjádření rodičů během závěrečného hodnocení průběhu služby.
„Důležité bylo, že jsem mohla říct svoje pocity někomu, kdo ví, o čem je řeč, a zároveň stojí tak trochu mimo.“
„Bylo pro mě důležité vypovídání se vrbě, mohla jsem vytáhnout bolestivá témata.“
„Byly pro mě zásadní tři věci: důvěra, pochopení, naslouchání.“
„Asi se budete divit, ale psychická podpora, kterou jste mi byla, pro mne byla úplně nejdůležitější. Všichni v rodině říkali „to nic není, on to dožene sám“… a já jsem věděla, že ne, že to sami bez odborné pomoci nezvládneme. To, co jsem říkala vám, jsem neřekla nikdy ani svým rodičům, ani kamarádce.“
(výběr z rozhovorů s rodiči v rámci závěrečných hodnocení průběhu služby RP Diakonie)
II. Kompetence: Orientovat se v komplexní situaci klienta a plánovat postup práce s ním
II/1 Orientovat se v potřebách a možnostech klientů
Poradkyně začíná spolupracovat s rodinou, kterou tvoří maminka a rok a půl starý chlapeček s opožděným psychomotorickým vývojem. Maminka o službu žádá s tím, že by ráda podpořila chlapečkovy dovednosti. Již během první konzultace se ale ukazuje, v jak náročné situaci se maminka nachází. V péči o chlapečka dominuje skutečnost, že strava je mu podávána PEGem (sondou zavedenou přes břišní stěnu) pomocí speciální pumpy. V praxi to znamená, že maminka každé dvě hodiny (včetně noci) chlapečka napojuje na přístroj, kterým mu po dalších 30 minut do sondy odkapává potrava. To samozřejmě ovlivňuje veškerý život rodiny; z domu lze odejít pouze na krátkou procházku, jinak je nutné s sebou převážet pumpu, která váží několik kilogramů. Ukazuje se, že maminka navíc během posledního roku, kdy má chlapeček sondu zavedenou, ani jednou nespala v kuse déle než dvě hodiny. Je nesmírně vyčerpaná, v podstatě na pokraji zhroucení.
Poradkyně pojmenovává náročnou situaci, společně s maminkou docházejí k tomu, že v tuto chvíli není nejdůležitější rozvíjet dovednosti chlapečka, ale spíš najít mechanismy, které ulehčí mamince.
Poradkyně začne hledat v místě bydliště odpovídající služby, společně s rodinou navštíví dětské centrum, které nabízí občasné umístění chlapce na víkend. Podaří se oslovit dobrovolnickou organizaci a službu osobní asistence. Maminka si podá žádost o příspěvek na péči, čímž získá prostředky na úhradu služeb. S pomocí rané péče obstará speciální kočárek, do kterého se dobře vejde i nezbytná pumpa; to mamince umožní pouštět se na delší procházky.
Téma podpory maminky a hledání dalších cest k ulehčení v její péči o chlapečka se na dlouhou dobu stane hlavním tématem spolupráce. Teprve po třech letech, kdy lze odstranit pumpu a chlapeček začne pravidelně docházet do předškolního zařízení, se poradkyně s maminkou domlouvají i na postupech k rozvoji chlapečkových dovedností.
(z archivu Rané péče Diakonie)
II/2 Orientovat se v legislativních, společenských a organizačních podmínkách a možnostech existujících v dané situaci
II/3 Zvažovat spolu s klienty různé možnosti a jejich důsledky
Rodina se na poradkyni obrací s žádostí o pomoc při zařazení dítěte do předškolního zařízení. Společně mapují možnosti v místě bydliště rodiny; ukazuje se, že v úvahu by připadala dvě řešení: spádová mateřská škola v místě bydliště nebo speciální školka v blízkém městě. Poradkyně s rodiči probírá důsledky plynoucí z různých možností.
Mateřská škola v místě bydliště je nejpřirozenější řešení, výhodou je, že dítě by chodilo do školky společně s dětmi, které běžně potkává, odpadne také dojíždění. Dítě by navíc bylo v kontaktu s dětmi, které může napodobovat v jejich běžných projevech. Místní školka ale zatím nemá s inkluzí zkušenosti, rodiče také vyjadřují obavu z toho, jestli se podaří školce najít dobrého asistenta.
Speciální školka je vzdálena víc než 20 km, znamená to denně najezdit téměř 100 km jen dopravou dítěte do školky a zpět. Je zde v každé třídě jen 6 dětí, k tomu 2 učitelky, které mají dostatek prostoru se jim věnovat. Navíc jsou to speciální pedagožky, lze tedy předpokládat, že si budou vědět rady se specifickými projevy dítěte. Školka také nabízí logopedickou péči, poskytuje canisterapii a hipoterapii. Ostatní děti ve školce mají většinou větší omezení než dítě klientské rodiny, nelze tedy očekávat, že se tu pro něj najde „tahoun“.
Po opakovaném zkoumání tématu se rodina rozhoduje pro oslovení místní mateřské školy.
(z archivu Rané péče Diakonie)
II/4 Rozeznávat rizikové faktory a stanovovat hranice
II/5 Vést přiměřenou dokumentaci
II/6 Pomáhat objasňovat cíle, zdroje a možné překážky a navrhovat možná řešení
II/7 Umět plánovat postup služby
…
Pokračování v příštím článku, kde se můžete dočíst další kompetence poradce rané péče. V druhé části představení materiálu Kompetence v praxi rané péče, zveřejněného v říjnu 2018 profesní organizací Asociace rané péče v ČR, opět ilustrujeme vybrané kompetence, alespoň jedním příběhem, v kterém se v oblasti rané péče prakticky projevují.
Jana Vachulová,
poradce rané péče/metodik, EDA cz, z. ú., člen skupiny pro vzdělávání Asociace rané péče ČR
Pavla Foster Skalová,
poradce rané péče Raná péče Diakonie, člen SR a skupiny pro vzdělávání Asociace rané péče ČR
Použitá literatura a zdroje
Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce, OSMIUM, Praha 1999, ISBN 80-902081-8-5
Profil poradce rané péče ‒ Kompetence v praxi rané péče
Další doporučená literatura
Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál, Praha 2013, ISBN 9788026205289
Chen, D., Friedman, C. T., Caldvell, G., Rodiče a malé zrakově postižené dítě (str. 132‒142, kap. „Umění návštěv v rodinách“), Středisko rané péče při ČUNS, Praha 1994
