Jak sociálně-právní ochrana dětí (dále SPOD), tak raná péče si klade za cíl pomoc dětem a rodinám v jejich náročné životní situaci. Usilují o ochranu dětí a rodin před možnými dopady, které mohou negativně ovlivnit vývoj dítěte, vztahy v rodině a podmínky jejího fungování, a tím i kvalitu života celé rodiny. Proto spolupráce orgánů sociálně-právní ochrany (dále OSPOD) a rané péče může sehrávat velmi důležitou roli jak v oblasti prevence, tak i sociální terapie.
Jednou z náročných událostí pro každou rodinu je bezesporu např. jakékoliv postižení dítěte. Rodina se tak ocitá v situaci, kterou si většinou sama nezvolila, a nebývá na ni tedy vůbec připravena. Raná péče je pak přesně tím partnerem, který jí dokáže pomoci zvládnout novou situaci a lépe se v ní orientovat, naučit ji kvalitně komunikovat se svým dítětem za účelem podpory jeho celkového vývoje a přitom v co největší míře žít běžným způsobem života.
Raná péče zprostředkovává, nebo dokonce sama zajišťuje komplexní služby v podobě psychosociální pomoci, rehabilitace, právní pomoci i podpůrných aktivit pro všestranný rozvoj dítěte. To vše se děje při zohledňování individuálních potřeb a možností dítěte a s maximálním využitím jak vlastních zdrojů rodiny, tak i dalších možností podpory.
Sociální práce OSPODu a sociální práce rané péče má mnoho společného a mnoho rozdílného.
Do „společného“ určitě patří práce a kontakt s rodinami, včetně návštěv přímo v rodinách, dále některé metody a postupy sociální práce, dodržování různých etických zásad a zákonných povinností, i mnohé cíle. Díky nutnému záběru do dalších oborů, např. do psychologie, sociologie, pedagogiky, lékařských oborů atd., musí mít pracovníci v obou činnostech vzdělání odpovídající vysokému standardu ve všech těchto oborech. Vzhledem k rychlému vývoji a pokroku se musí navíc stále průběžně vzdělávat a sledovat nové trendy. Oba tyto obory se potýkají také s obrovskými osobními, profesními i etickými nároky. Slova jako porozumění nebo pokora nejsou a nemohou být v práci s rodinami v krizi jen prázdnými pojmy.
A poslední shoda – stejně jako u OSPODu jsou i intervence rané péče poskytovány bez úhrady nákladů a díky tomu mohou být oboje činnosti nabízeny každé potřebné rodině, bez ohledu na její příjmy.
Zároveň však existují významné rozdíly ve fungování OSPOD a rané péče, spočívající zejména:
- v legislativě, kdy raná péče se řídí zákonem o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.), zatímco OSPOD zejména zákonem o sociálně-právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb.),
- v dobrovolnosti – raná péče pracuje s rodinami pouze na základě jejich svobodné volby a jejich svobodného vlastního rozhodnutí, na rozdíl od OSPODu, kdy povinnost spolupracovat je daná výše zmíněným zákonem (§ 53, odst. 2); s tím souvisí i skutečnost, že součástí práce OSPOD jsou též sankční, represivní či nařizovací činnosti,
- v cílové skupině, která je na první pohled stejná – rodiny s dětmi; nicméně raná péče se zaměřuje na děti s mentálním, tělesným, smyslovým nebo kombinovaným postižením, s opožděním psychomotorického vývoje, event. s poruchou autistického spektra (většinou od narození nebo od zjištění rizika ve vývoji do 7 let věku), zatímco OSPOD se s výjimkou výkonu kolizního opatrovnictví zaměřuje na děti, které jsou z jakéhokoliv důvodu ohroženy na svém zdravém vývoji a rodiče ve své roli nefungují řádně (od narození až do 18 let); s tímto souvisí samozřejmě i rozdíly v odbornosti pracovníků,
- v délce spolupráce s rodinami; vzhledem k výše uvedenému pracuje raná péče s rodinami zpravidla nejdéle 7 let, OSPOD i 18 let,
- v ochotě a připravenosti rodin ke spolupráci a v jejich vnímání sociální práce; činnost rané péče je klienty v zásadě vnímána velmi pozitivně, zatímco v práci OSPOD se často setkáváme s tím, že jejich intervence nejsou vítány či jsou odmítány jako nepříjemné zásahy do života rodiny.
Skutečnost, že existují výše uvedené rozdíly, je zároveň důvodem, proč je spolupráce obou forem pomoci užitečná, neboť kompetence a možnosti OSPODu nemá a nemůže mít raná péče a naopak. To, co nás nejvíce spojuje, je náš společný klient – naše společná rodina.
Jaký efekt nebo užitek tedy může přinášet dítěti a jeho rodině spolupráce OSPODu s ranou péčí?
- V první řadě je velmi důležité, aby rodiny, které pomoc rané péče potřebují, ji dostaly co nejdříve. Na tomto poli může OSPOD sehrávat významnou roli tím, že dokáže vhodné rodiny vytipovat, poskytnout jim potřebné poradenství a na ranou péči je včas nasměrovat. Tato aktivita OSPOD je plně v souladu se zákonem o SPOD, který hned ve svém prvním paragrafu hovoří o tom, že sociálně-právní ochranou dětí je jak ochrana práva dítěte na příznivý vývoj, řádnou výchovu a ochrana oprávněných zájmů dítěte, tak též působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.
- V další fázi může OSPOD významně přispívat tím, že bude podporovat rodiny v setrvání u rané péče a vysvětlovat jim význam této poskytované odborné pomoci.
- Bohužel se často stává, že zátěž s handicapovaným dítětem je pro rodinu tak velkou zátěží, že partnerský vztah rodiče nezvládnou a rozejdou se. OSPOD pak bývá důležitým pomocníkem rodiny, zejména toho rodiče, který zůstává s dítětem/dětmi po odchodu druhého rodiče sám. Dokáže poskytnout komplexní poradenství a pomoc zahrnující např. jak řešení zhoršené finanční situace (při vyřizování různých sociálních dávek či stanovení výživného), tak i postupy ve vztahu k podání potřebných návrhů k soudu, souvisejících s úpravou poměrů k nezl. dětem (ohledně úpravy výchovy, výživného, styku apod.). Pracovníci rané péče se pak mohou více soustředit a zaměřovat na svou jedinečnou odbornost.
- V zahájených soudních řízeních pak OSPOD nezl. děti zastupuje, hájí jejich zájmy a dle potřeby pracuje s rodinou na co nejlepším zvládnutí obtížné situace, jakou rozvod či rozchod rodičů bývá. (Setkávám se s tím, že v jednací síni bývá jako „veřejnost“ i pracovník rané péče, za účelem podpory rodiny.)
- Užitečným nástrojem pro řešení komplikované situace v rodině, ohrožující děti, jsou samozřejmě případové konference, které OSPOD pořádá a v rámci nichž se setkávají spolu s rodinou, jejími příslušníky a blízkými členy také všichni odborníci, kteří s rodinou již pracují nebo mohou nějakou pomoc nabídnout, tedy v případě handicapovaných dětí i např. odborníci rané péče.
- Občas se v práci OSPODu vyskytnou též případy, kdy rodiče výrazněji selhávají ve svých rolích a péči o dítě zanedbávají. Pokud hovoříme o dětech potřebujících ranou péči, dostávají tyto děti ve svém životě další „ránu osudu“ – kromě existujícího handicapu se narodily rodičům, kteří své povinnosti nechtějí nebo nedokážou plnit. V takovém případě nastupují další kompetence OSPODu, zahrnující soubor různých opatření začínajících působením na rodiče (včetně poradenství a projednávání záležitostí s rodiči) přes zprostředkování další odborné pomoci (včetně možnosti nařízení jejího využití v souladu s § 12 a § 13 zák. o SPO), realizaci výchovných opatření (např. uložení napomenutí či stanovení dohledu) až po podání návrhů k soudu na odejmutí dítěte z péče rodičů či na omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti. Mohu říct, že za třicet let práce v sociálně-právní ochraně dětí jsem nemusela „sáhnout“ k nařízení povinnosti využít odbornou poradenskou pomoc rané péče, neboť potřebné rodiny zatím vždy byly připraveny a ochotny vstoupit do této spolupráce dobrovolně, po poskytnutém poradenství a seznámení s činností, cílem a smyslem rané péče.
Z výše uvedeného je zřejmé, že v některých případech v rámci výkonu SPOD bude postačovat nasměrování a „předání“ rodiny do intervence rané péče, jiné případy mohou vyžadovat spolupráci s rodinami i ranou péčí delší dobu.
Za sebe mohu říct, že každé setkání s odborníky z rané péče je milým a přínosným setkáním. Důležitější však je, že mé zkušenosti a zpětné vazby od klientů jednoznačně dokládají, že je tomu tak i pro ně a jejich rodiny. Ranou péči vnímají jako partnera, se kterým mohou sdílet své životní radosti i starosti a v těžkých chvílích i tolik potřebnou psychickou podporu, což je v jejich náročné situaci velmi cenné. Prostě nezůstávají „v tom sami“.
Pokud tedy jako „ospoďáci“ budeme úspěšní ve zprostředkování pomoci rané péče potřebným dětem, je nepochybné, že už jen díky tomu můžeme pozitivně ovlivnit nejen kvalitu jejich života, ale i celé jejich rodiny.
Eva Zakouřilová,
sociální pracovnice a mediátorka
Použité zdroje a literatura
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
